Odvetné utkání Ligy mistrů mezi AS Monako a londýnským Arsenalem probíhalo podle očekávání pod vlivem tzv. „rozdaných karet“ v prvním utkání, kdy domácí tým Premiér League prohrál 1:3. Ve fotbalových pohárových utkáních, kdy se hraje systémem doma a venku je to opravdu jako v mariáši. V prvním utkání se rozdávají karty a v odvetě podle nich volí zápasová strategie a taktika.
V tomto případě to konkrétně znamenalo, že domácí tým Monaka hrál úsporně, do ničeho riskantního se nehrnul a obrazně řečeno jen sledoval, jak rychle ubíhá čas utkání, protože čím dříve rozhodčí naposledy pískne do píšťalky, tím pro ně lépe.
Arsenal měl karty rozdané jinak. Musel dohánět ztrátu a k postupu bylo třeba vstřelit tři branky. Proto jsem byl v očekávání, jak se takto rozdané karty pro svěřence trenéra Wengera projeví na hřišti. Asi 30 minut se v tomto směru nic moc nedělo. Domácí bránili a obranu Arsenalu jen lehce škádlili náznaky rychlého protiútoku, které většinou sami zpomalili nebo dokonce předčasně ukončili s cílem jen podržet míč a získat vteřiny z ubíhajícího času.
Arsenal nastoupil ve svém typickém rozestavení 4 2 3 1, se dvěma změnami v sestavě ve srovnání s utkáním v Londýně. Na hrot trenér Wenger nominoval důrazného Girouda a na post levého křídla místo Chamberlaina se posunul Welbeck, který v prvním utkání hrál na hrotu. Už tyto změny napovídaly, že Arsenal se bude tlačit do pokutového území a těžit z důrazu Girouda. Prvních 30 minut však hra Arsenalu byla sice dominantní v držení míče, ale to bylo způsobeno více pasivitou soupeře než ofenzívní aktivitou Arsenalu. V té době jsem měl pocit, že Arsenal tímto způsobem defenzívu Monaka těžko překoná.
Zlom nastal ve 31. minutě, kdy, předpokládám na pokyn trenéra Wengera, si vzájemně vyměnili posty dva křídelní hráči Alexis Sánchez a Welbeck. První jmenovaný přešel z pravé strany na levou a Welbeck obráceně. A najednou se začaly rodit nebezpečné situace v pokutovém území. Klíčovým prostorem, který nedokázal několikrát pokrýt defenzívní záložník Monaka, které hrálo v rozestavení 4 1 4 1 byl prostor pod hrotovým hráčem Arsenalu. Tři největší šance Arsenalu ze hry se urodily právě tam.
Ta první v času 34:45 skončila první brankou v síti Monaka a zaslouží grafické zobrazení, protože zárodkem celé akce byl vzorový skupinový represink hráčů Arsenalu. Sánches vniká do pokutového území soupeře z levé strany, jeho akci obrana soupeře vyřeší, ale hráči Arsenalu dostanou pravého obránce Monaka, ke kterému se míč odrazí pod tlak, Sánchez toho využije i díky tomu, že po ztrátě míče okamžitě tohoto hráče atakuje z druhé strany a míč tak získá zpět do svého držení. Okamžitě jej posune do středu na Cazorlu, ten hned na Welbecka, který se nachází přesně v prostoru pod hrotovým hráčem před pokutovým územím soupeře a posílá kolmou přihrávku důraznému Giroudovi a ten nadvakrát překoná brankáře soupeře. Byl to vzorový příklad toho, jak efektivní je napadání soupeře okamžitě po ztrátě míče, jak to předvedl Alexis Sánchez v součinnosti se svými spoluhráči.
Hned za chvíli, v času 37:10 se zrodila další šance s téměř stejným hráčským obsazením a s finálním řešením ze stejného prostoru, tedy pod hrotovým hráčem. Opět začala u Alexise Sáncheze na levé straně, odkud poslal pravou nohou, tedy s trajektorií míče směrem do branky, prudký centr. Ze souboje stopera Abdennoura s důrazným Giroudem se míč doslova vykutálel směrem před pokutové území a tam byl připraven Welbeck, který po výměně se Sánchezem často zdvojoval Girouda v ose hřiště, a ten nikým neatakován tvrdě vypálil přízemní střelu, která jen díky jmenovanému obránci, který po souboji s Giroudem skončil na zemi a míč jej trefil, neskončila v brance.
Drtivá převaha Arsenalu, začala přesně v okamžiku, kdy si křídelní hráči vyměnili své posty ve 31. minutě, což byl skvělý tah trenéra Wengera, a pokračovala až do konce prvního poločasu. Nejaktivnější byl rychlý Welbeck, který ještě dvakrát v nastavené minutě zahrozil. Jednou vniknutím do pokutového území a přihrávkou před branku a jednou tvrdou střelou, kterou brankář Monaka Subašič vyrazil.
Ve druhém poločasu byla převaha Arsenalu ještě s přibývajícím časem vystupňovaná, hráči Monaka často bránili všichni v bloku, který se vměstnal do 25-ti metrů od své branky. Stále platilo, že po zisku míče spíše natahovali čas, než by se snažili ohrozit Ospinu v brance Arsenalu. O to se snažil jen individuálně v 60. minutě nastoupivší Carrasco.
Přesto šancí ze strany Arsenalu moc nepřicházelo. Velkou měl v 63. minutě Özil, který v tomto utkání již tradičně z druhé vlny, tedy prostoru pod hrotem napálil míč odražený po centru zprava a dalším souboji dvojice Giroud vers. Abdennour vedle. A bránící hráč Monaka? Opět nikde. A to nebylo pro tento nepokrytý prostor všechno.
V času 78:15 se urodila druhá branka a opět to mělo společné prvky s těmi předchozími. Özil našel skvěle načasovaným míčem za obranu levého obránce Monreala, ten poslal míč po zemi před branku Monaka. Tam nepokrytý Walcott placírkou trefil míč do tyče branky Monaka. Odražený míč se dostal tuším k levému obránci, kterého okamžitě dostal pod tlak Özil, který akci před tím založil. Obránce pod tlakem Özila zazmatkoval a nepodařeným odkopem přihrál míč Ramseymu a ten vstřelil druhou branku. V té chvíli bylo v pokutovém území šest hráčů Arsenalu a jen čtyři bránící hráči Monaka. Jenže další stáli před pokutovým územím, kde jen bez reakce na odražený míč od tyčky, na rozdíl od Özila a jeho spoluhráče, akci jen sledovali. Tedy opět nedůslednost hráče zodpovědného za prostor před středními obránci.
Rozhodujícím momentem ve snaze Arsenalu o postup byla 83. minuta, kdy Arsenal zahrával standartní situaci z levé strany, k míči se protlačili společně Giroud a Sánches z jehož hlavy již míč směřoval do sítě. Jenže brankář Subašič předvedl skvělý zákrok a s vypětím všech sil míč stačil vyrazit z brankové čáry.
Arsenal nakonec třetí potřebnou branku nevstřelil, ale moc k tomu nechybělo. Při sledování jak který tým, tedy jejich trenér naloží s rozdanými kartami se domnívám, že domácí trenér zvolil opravdu velmi pasívní způsob hry, naprosto bez ambicí vstřelit branku a „sledování časomíry“. Tedy zcela jiný přístup, než v prvním utkání. To nekonstatuji jako nějakou neočekávanou strategii. Dalo se to čekat, ale ta míra pasivity byla hodně velká a nechybělo mnoho a domácí tým na to mohl doplatit.
Pokud se jedná o Arsenal a trenéra Wengera, tak se mi potvrdilo již v minulosti několikrát vysledované. Špičkové kluby, ke kterým patří zcela jistě i londýnský Arsenal, mají svůj zažitý způsob hry v daném rozestavení, které nemění za žádných okolností. Hráči mají v tomto rozestavení vypěstované návyky a ty se nedají operativně rychle změnit. Dále mají v daném rozestavení zdvojené posty a do utkání se rozhodují jen v tom, koho z těch dvou hráčů na tento post postaví do základní sestavy. Drobné odchylky tam jsou, že třeba Welbeck hraje v jednom utkání na hrotu a v jiném na křídle. Podobně trenér Wenger postupuje i při střídání během utkání. Tzv. post za post.
U nás jsme zvyklí, že podle průběhu utkání změníme rozestavení např. ze 4 2 3 1 na 4 4 2 nebo vyšleme do útoku třetího hrotového útočníka apod. Tito velcí trenéři sází na automatizmy více, než na improvizaci a možné zaskočení soupeře. Já byl např. v tomto utkání překvapený, když trenér posílal na hřiště Walcotta, že na lavičku posadil Welbecka (pokud nebyl zraněný nebo vyčerpaný), který hrál podle mého názoru výborně a byl největším nebezpečím pro branku Monaka. U nás bychom my trenéři třeba stáhli hru na tři obránce nebo vystřídali defenzívnějšího hráče apod.
Naopak velice efektivní z pohledu zaskočení hráče soupeře jiným typem hráče bylo vzájemné přemístění obou křídelních hráčů Alexise Sáncheze a Welbecka během utkání ve 31. minutě. Od té chvíle se stal Arsenal nejen pánem na hřišti, to byl od začátku, ale byl daleko nebezpečnější v koncovce.
I proto jsem očekával, zda v závěru utkání vyšle vysokého obránce Mertesackera na hrot, jako to běžně děláváme my. V minulosti jsem se s takovým krokem u špičkových klubů nesetkal a moc se tomu divil. U nás s tím kdysi dávno přišel trenér Brückner, jako s mnoha jinými novinkami, a bereme to už dávno jako samozřejmost. Udělal to i trenér Arsenalu, což mě překvapilo. Šlo opravdu o hodně a i na tomto tahu trenéra Wengera to bylo znát.