Tak jsme se konečně dočkali. Po dlouhé zimní přestávce začala jarní část naší nejvyšší fotbalové soutěže Synot liga. Přesto, že téměř dvě třetiny týmů jsou namočeny v boji o záchranu, tak největší pozornost bude věnována honbě za medailemi, které ve fotbalu nejsou tak zajímavé, jako účast v evropských pohárech okořeněná tučným finančním obnosem. Do předkol Ligy mistrů se zapojí po delší odmlce hned první dva týmy a to je velké lákadlo. Platí to nejen pro dva nejlepší kluby posledních sezón, tedy pro Viktorii Plzeň a pražskou Spartu, ale i pro třetí velice ambiciózní klub předsedy FAČR pana Pelty Jablonec.
A hned první jarní kolo tyto prognózy potvrdilo. Všechny tři jmenované týmy získaly plný počet tří bodů, Jablonec dokonce na horké půdě v Uherském Hradišti se Slováckem po výhře 1:2. Obě branky vstřelil nový hráč Šabala, národností Lotyš a potvrdil tak svoje předpoklady. Ukázalo se, že je to v koncovce velmi kvalitní fotbalista a i když není vysoký, tak se prosadil při vítězné brance i hlavou.
Dalším z favoritů v programu 17. kola byla Viktoria Plzeň, která rozdrtila na svém stadionu nováčka z Českých Budějovic 6:0. Na hráčích Plzně bylo od první minuty evidentní, jak moc chtějí první utkání zvládnout. Zcela jistě jim k tomu pomohla nevydařená generálka s ruským Krasnodarem, která je včas varovala, že pokud k utkání nepřistoupí na 100%, tak může být problém. Všichni byli v očekávání, jak se bude dařit útočníkovi Mahmutovičovi, jehož přestup z Teplic se stal zřejmě zimním přestupem číslo jedna. I na něm bylo znát, jak se chce co nejlépe zapsat do statistik utkání a výkonem i u domácích příznivců. Podařilo se mu to nejen vstřelenou brankou po nezištném vybídnutí spoluhráčem Pilařem, ale i nezištnou asistencí u branky Koláře. I touto akcí prokázal, jak vhodně zapadl do kamarádské atmosféry, která ve Viktorii panuje.
Tu mělo potvrdit i nasazení do hry plzeňské legendy Pavla Horvátha za stavu 5:0. Abych byl upřímný, tak nesdílím z jeho výkonu takové nadšení, jako televizní komentátoři či diváci na stadionu. I z jeho současné postavy je zřejmé, že udržet si optimální váhu je pro něj stále těžší. To nic nemění na tom, že ovace na stadionu v Plzni si zaslouží jako poděkování za to, co v Plzni jako hráč dokázal, ale i on si zcela jistě uvědomuje, že čas se nedá zastavit.
Pondělní dohrávka s Příbramí nebyla z psychologického pohledu pro hráče Sparty nic jednoduchého, ale tým ji zvládl výhrou 4:1 velmi dobře. Navíc v situaci, kdy Sparta prohrávala 0:1 asi 6 minut před poločasovou přestávkou. Podle mého názoru se jednalo o jasný ofsajd, který nikdo z komentátorů ani expertů v televizi nepostřehl. Nabíhající Hájovský po celou dobu před kopem i v momentě zahrání standartní situace se pohyboval v ofsajdovém postavení. V anketě deníku Sport jsem se vyjádřil, že Václav Kadlec se ve Spartě do základní sestavy neprosadí. Dvěma brankami, které vstřelil za 35 minut pobytu na hřišti ukázal, že se můžu mýlit. Prokazovat to ovšem musí v každém utkání. Tak uvidíme.
Ke Kadlecovi ještě dodám, jeho příchod na hřiště a úspěšnost v koncovce útočné fáze Sparty podle mého názoru nebyla dílem náhody. To byl právě ten případ, kdy trenér Lavička má možnost, na rozdíl od podzimu, poslat na hřiště na stejný post podhrotového hráče jiný typ hráče, než byl ten v základní sestavě. Shala je totiž typický středový hráč, Kadlec je více schopný doplnit do finální fáze útočné fáze týmu Lafatu až hluboko do pokutového území soupeře. A tato změna sehrála roli i v dalším průběhu utkání a zaskočila bránící hráče Příbrami. Zjednodušeně řečeno na stejný post přišel jiný typ hráče a tím byla vytvořena jiná varianta způsobu hry týmu ve finální fázi. A tuto možnost Sparta na podzim neměla.
Dalším týmem usilujícím o evropské poháry je Mladá Boleslav. V utkání se zachraňujícím se Hradcem Králové získala na svém stadionu jen jeden bod za remízu 2:2, i když vedla 2:0. Hradec Králové tak navázal na závěrečné podzimní „zmrtvýchvstání“ a počtvrté v řadě neprohrál. Ani to pro něj neznamená opuštění posledního místa, ale dodává motivaci do dalších těžkých utkání.
V Teplicích se utkaly týmy, které tak trochu nestandartním způsobem vyměnily trenéry. Ostravský Baník již na konci podzimu a Teplice naopak těsně před začátkem jarních odvet. Na ostravskou změnu jsem svůj kritický názor prezentoval již tenkrát, na teplickou rezignaci trenéra Ščasného názor mám, ale nehodí se, abych jej tady prezentoval, protože informací máme málo. Pro Teplice je nejpodstatnější, že získaly důležité tři body a že sázka na zkušeného trenéra Radu, který to v Teplicích dobře zná se vyplatila.
K Ostravě snad jen tolik, že jsem zvědavý na výkony Baníku v dalších utkáních, protože vyjádření mladého trenéra Frňku o snaze hrát více kombinační fotbal mi připadají docela populistické a naivní, protože trenér v klubu, jakým je ostravský Baník musí vycházet z kvality a předpokladů svěřených hráčů a podle toho volit způsob hry. Ne naopak, protože schopné hráče, odpovídající představám trenéra takový klub trenérovi koupit nemůže. A pokud odvolaný trenér Svědík usoudil, že úspěšný bude s nějakým zvoleným herním stylem, tak zcela jistě věděl proč. A úspěšný byl.
Ve zbývajících utkání vždy alespoň jeden ze soupeřů je zainteresován v boji o záchranu. Zvědavý jsem byl na utkání v Liberci, který převzala zkušená trenérská dvojice Kotrba a Csaplár, kam přijela pražská Slávia pod dalším zkušeným trenérem Beránkem. Hosté z Prahy vyhráli jasně 1:3 díky hattricku jejich kanonýra Milana Škody, který se tak dotáhl na nejlepšího střelce Doška ze Slovácka. V pondělí večer se k nim přiřadil i sparťanský kanonýr Lafata. Všichni tři dosáhli na metu 11 branek. Domácí Liberec hrál podle vyjádření trenéra Kotrby naivně v defenzívě, což je velký nedostatek, protože kvalitní obranná fáze je základ úspěchu a ví to i trenér Kotrba, kterému už je teď jasné, že jej s kolegou Csaplárem čeká hodně práce v boji o záchranu.
Dalším ohroženým týmem je Brno a podobně, jako Liberec odevzdalo všechny body dalšímu soupeři z Prahy Dukle po nejtěsnějším výsledku 0:1. Podle komentářů očitých svědků i hráčů a trenéra Brna Kotala Dukla vyhrála zaslouženě. Nemocný kapitán a klíčový hráč Brna Pavel Zavadil týmu zřejmě chyběl více, než se čekalo. A ne jen svým výkonem, ale i tím, že méně zkušeným hráčům Brna pomáhá již jen jeho přítomnost na hřišti. Jejich kapitám totiž nejen hraje, ale také své spoluhráče diriguje a povzbuzuje a to všechno tentokrát scházelo.
Ve vršovickém Ďolíčku se v záchranářské bitvě utkaly týmy Bohemians 1905 a Jihlavy. Pikantní na tomto souboji byl také fakt, že oba trenéři Pivarník a Klusáček v nedávné době trénovali také svého sobotního soupeře, takže o vzájemné znalosti obou soupeřů nebylo pochyb. Možná i proto se nedokázaly vzájemně překvapit natolik, aby některý z hráčů dokázal vstřelit branku. S konečnou dělbou bodů byly zřejmě oba týmy, i díky prohrám svých konkurentů z konce tabulky Liberce, Brna a Českých Budějovic, nakonec spokojeni.
Další průběh naší nejvyšší fotbalové soutěže slibuje v dalších kolech opravdu napínavou podívanou na čele i na konci, a proto se máme na co těšit.