Velmi mě zaujaly různé názory fotbalových expertů i laiků na průběh utkání, které všichni příznivci fotbalu očekávali s napětím, včetně mě. Pokusím se v tomto svém komentáři sdělit můj pohled.
Začnu asi tím, že způsob hry obou soupeřů jsem očekával a prezentoval jsem to již den před utkáním v deníku Sport. Herní styl Sparty přeci všichni známe. Je to snaha o dominanci v držení míče a udávání tempa hry. Plzeň hraje jinak, je po zisku míče přímočařejší a rychlejší, jejich středová trojice je pohyblivější (Hrošovský, Hořava a Vaněk) než ta sparťanská (Vácha, Matějovský, Dočkal). Tím, že je pohyblivější, i proto, že je mladší, tak bylo jasné, že bude agresivnější v osobních soubojích, protože bude včas dostupovat hráče s míčem, kteří budou naplňovat herní styl Sparty v držení míče. A po vyhraném osobním souboji, konkrétně odebráním míče hráčům Sparty bude následovat rychlý protiútok do nezformované obrany a to bude v tomto utkání klíčovým faktorem. V rozhovoru jsem dále řekl, že druhým faktorem ovlivňujícím výsledek utkání (i když se v deníku neobjevil) budou standardní situace. Ještě jsem zmiňoval třetí faktor (také se do článku v deníku Sport nevešel) kanonýr Lafata. Zda se ho podaří hráčům Plzně eliminovat. Přesně tak utkání probíhalo a hned vysvětlím, proč jsem takto předem průběh utkání odhadl.
V současném fotbalu existuje u nás kult držení míče a říká se mu kombinační fotbal. Já nepovažuji za kombinační fotbal přihrávky obránců mezi sebou, občas přihrávka středovým hráčům a od nich zpět k obráncům. To sice navyšuje procento držení míče, ale není to způsob hry nebezpečný pro branku soupeře. Všeobecně se tento způsob hry nazývá „tiky taka“ podle španělské Barcelony. Já upřednostňuji přímočařejší hru, tedy co nejrychleji po zisku míče ohrozit branku soupeře a pozorně sleduji, který způsob je úspěšnější. Moje zjištění je, že v mnoha utkáních vyhraje tým s menším procentem držení míče a to především v utkání týmů kvalitativně vyrovnaných.
Je pravda, že týmy, hrající „tiky taka“ také hojně vyhrávají svá utkání, ale to především se soupeři s nižší fotbalovou kvalitou. Tyto týmy nemají na to, aby vydržely kvalitně po celé utkání včas „zavírat“ všechny mezery ve svém hlubokém obranném bloku a navíc efektivně hrozit z rychlých protiútoků. Proto i Sparta běžná prvoligová utkání zvládne, i když občas s vypětím všech sil. Jenže pokud narazí na soupeře kvalitou srovnatelného, navíc s herním stylem založeným na rychlém přechodu do protiútoku po zisku míče (a tím Viktoria Plzeň jednoznačně je), tak narazí. Přesně tak utkání proběhlo. Druhá branka padla po zisku míče Hořavy na vlastní polovině, rychlé přímočaré kombinaci s Pilařem a Hořava po dlouhém sprintu, kdy předběhl několik hráčů Sparty, dokázal chladnokrevně vstřelit branku. První branka padla po rohovém kopu.
Proč mě toto téma tak zaujalo? Protože i ve svém okolí pozoruji převážnou většinu názorů, které upřednostňují hru na vysoké procento držení míče, ovšem bez ohledu na schopnosti a možnosti svých hráčů. Trenér by měl vždy reálně vyhodnotit typologii a fotbalovou kvalitu svých svěřenců vzhledem k soupeři a podle toho zvolit způsob hry. Sparta proto podle mého názoru toto srovnání nezvládla, i když jsem ji, s nadsázkou řečeno, na to upozornil den před utkáním. Možná deník Sport nečtou… Zkrátka jinak i Plzeň za trenéra Vrby hrála v Barceloně a jinak třeba s Borisovem, jinak z tohoto pohledu hrála reprezentace s Nizozemskem a jinak v Kazachstánu.
V současné době trénuji starší dorostence. Připravuji je postupně na všechny zákonitosti dospělého fotbalu. Oni totiž ke mně přejdou z kategorie mladšího dorostu a to je zcela jiný fotbal. Tam je trenéři vedou ke kombinačnímu fotbalu bez ohledu na soupeře a proto v těchto soutěžích vidíme výsledky s větším množstvím branek. Tam je to akceptovatelné, oni se především učí fotbal. Mám nyní asistenta, který ke mně přišel právě z této kategorie a od začátku naší společné práce má pocit, že bychom měli hrát jako Sparta v Plzni. Jenže to já mám všechno již dávno prověřené. Mám prověřené to, že v soutěži, kterou hrajeme, bychom dostávali v každém utkání hodně branek. Moji svěřenci se nedokáží s míčem u nohy propracovat k soupeřově brance a naopak bychom po ztrátách míče draze platili brankami v naší síti. Opakuji připravujeme kluky na dospělý fotbal a tam platí jiná pravidla a zákonitosti, než v mladších kategoriích. Tam platí zkrátka pravidla a zákonitosti, které jsme viděli v utkání Viktorie Plzeň se Spartou.
V dnešním deníku Sport jsem si také přečetl, že trenér Plzně Koubek zvolil skvělou taktiku, vysoký presink, který na Spartu platil. Vysoký presink totiž platí na každého na světě, jen je třeba jej na hřišti zvládnout a to dokáže na světě málo týmů. Nechci tady zpochybňovat možnosti hráčů Plzně, což by teď, po utkání se Spartou bylo troufalé. Já si jen nemyslím, že Viktorka hrála vysunutý presink. I když nemám možnost si toto utkání pustit znovu a detailně věci analyzovat, ale já viděl, že Viktoria hrála z bloku, který začínal zhruba na středovém kruhu na polovině Sparty. Nebyl to tedy hluboký blok, ale určitě také ne vysoký presink. Na vrcholu bloku se pohyboval Holenda a ostatní důsledně v bloku pod ním. Za vysoký presink nepovažuji ani vysoké postavení hráčů Plzně před rozehrávkou od brankáře Sparty, který tu situaci proto vyřeší dlouhým výkopem, tedy bez zbytečného rizika. Tento můj názor potvrzují statistiky, které jsem si dnes přečetl v deníku Sport. Nejvíce přihrávek měli mezi sebou stopeři Sparty Brabec a Holek a Brabec s Matějovským. To nesvědčí o vysokém presinku Plzně, jak také píší v deníku Sport, protože v tom případě by si stopéři nepřihrávali mezi sebou, zvolili by variantu malá domů Bičíkovi nebo dlouhý míč na polovinu soupeře. Přihrávky mezi stopery Sparty naopak svědčí o postavení Plzně v obranném bloku, jak jsem popsal, protože oba stopeři neměli možnost přihrát do středního pásma, kde byli všichni jejich spoluhráči důsledně pokrytí důsledným blokem Plzně, proto jim zbývala jen varianta přihrávek mezi sebou. Proto tvrdím (a nemusíte se mnou souhlasit), že Viktoria Plzeň se rozehrávce Sparty bránila v bloku od středového kruhu (zda je to vysoký blok nebo vysoký presink nechám na posouzení každého), což byla jediná správná taktika. Zejména v okamžiku, kdy vím, že Sparta bude chtít přecházet na útočnou polovinu důsledně po zemi na mnoho přihrávek. To není nic převratného.
Daleko větší problémy hráčům Sparty dělal okamžitý represink hráčů Plzně po ztrátě míče a to je nejúčinnější způsob, jak efektivně odebrat soupeři míč. Problém bývá přenést represink na hřiště, tzn. mnohahodinovými nácviky to hráčům vysvětlit, naučit, skoordinovat a často je i donutit, což na této úrovni není nic složitého. Je to náročné na kondici, myšlení, reakci, týmový přístup a ochotu nešetřit krokem. Z osobní zkušenosti můžu říci, že u kluků, které nyní vedu je to neřešitelné. Trenér k tomu nemá materiál ani podmínky. To je na samostatný komentář.
Ze hry Viktorie Plzeň jsem naopak dobře viděl, jak pečlivě hráči plnili úkoly v defenzívě směrem k eliminování hráčů Sparty v křídelních prostorech, kde je Sparta velmi silná, pokud se jí dá prostor. A ten hráči Sparty nedostali. Levou stranu Krejčího a Costu vymazali Petržela a Řezník, pravou stranu Konatého a Kadeřábka zase Pilař a Limberský. I když tady v první čtvrthodině Pilař nestihl dvakrát zachytit pohyb Kadeřábka. Když k tomu přičteme vzpomínané srovnání trojic hráčů Plzně a Sparty uprostřed hřiště a důsledné pokrytí kanonýra Lafaty, tak je výsledek utkání logický. Souhlasím s trenérem Koubkem, když do kamery pochválil své hráče a dokonce před nimi smekl klobouk. On dobře ví, že vymyslet účinnou taktiku není tak složité. Daleko složitější je ji splnit na hřišti. A to hráči Plzně skvěle zvládli.
Na závěr dodám ještě jeden rozdíl mezi hráči Plzně a Sparty. Zcela jiné měly oba týmy tzv. nastavení hlavy na toto utkání. Hráči Plzně byli daleko hladovější po úspěchu, chtěli všem i sobě dokázat, že jsou lepší, než zaslouženě aktuálně opěvovaní hráči Sparty, kteří jsou úspěšní i v reprezentaci. Tam byl velký rozdíl, podobný rozdílu před rokem, jenže v opačném gardu. Tenkrát vypadala bezkrevně Viktoria Plzeň a také její hráči nezvládli závěr utkání mentálně, podobně, jako letos Sparta. A nemyslím tím červenou kartu Marka Matějovského. To se zkrátka stane, že hráč uchrání svou branku faulem za červenou kartu. Nemyslím si, že jedinou příčinou je působení jednoho z týmů, momentálně Sparty, na dvou frontách, synotligové a evropské. Ale to už nechám na trenérech, v tomto případě trenérovi Lavičkovi. To bych hodně spekuloval, protože u týmu nejsem.
Jaký je tedy můj výstup z tohoto utkání. Je snadné konstatovat, že Viktoria Plzeň vyhrála zaslouženě, byla ve všem lepší, potvrzují to i podrobné statistiky (které já nemám k dispozici). Jenže klíčové je říci, proč tomu tak bylo a o to jsem se v tomto komentáři snažil.