V tomto kole se opět děly zajímavé věci. Kromě 28-mi vstřelených branek, což je letošní největší úroda v jednom kole, se začíná vyjasňovat na průběžných medailových příčkách. Mám na mysli dosavadní pořadí Viktoria Plzeň, Sparta Praha a Jablonec.
Určitě v této trojici klubů nelze hledat nějaké překvapení a i toto kolo potvrdilo, že dvojice nejsilnějších svede ještě těžký souboj o titul. Předpokládám, že jejich výsledky v jednotlivých kolech se budou kopírovat, tak, jako tomu bylo právě v tomto 12. kole. O to zajímavější bude jejich přímý souboj hned v tom následujícím 13. v Doosan Aréně v Plzni.
Utkání Plzně na Slovácku i Sparty na Letné s Mladou Boleslaví měla hodně společných znaků. Především byly shodné výsledky obou bitev, tedy nejtěsnější výhra favorita 1:0, podobný průběh díky zvolené taktice soupeřů, kdy Plzeň i Sparta musely překonávat velmi dobře organizované obranné bloky soupeřů a oběma se to podařilo přibližně ve stejné fázi utkání kolem 60. minuty (Plzeň v 63. a Sparta v 60.). Některé komentátory a experty překvapil, či dokonce popudil zvolený způsob hry Slovácka (hrálo dokonce na vlastním stadionu) a Mladé Boleslavi. Mě tedy rozhodně ne a také bych to trenérům nevyčítal. K práci trenéra také patří, kromě mnoha jiných věcí, i vyhodnocení kvality soupeře v kontrastu s možnostmi svého týmu a podle toho zvolit způsob hry. Trenéři Habanec i Jarolím jsou natolik zkušení, že pochopili, že se svými soupeři nemohou závodit. Podobně se zachoval i trenér Vrba v utkání české reprezentace s Nizozemskem. Byl v tom jediný rozdíl, že reprezentace Nizozemsko i s dávkou štěstí porazila a všichni byli nadšení. Slovácko i Mladá Boleslav prohrála, proto ta kritika.
U rozhodující branky Plzně i Sparty se ještě krátce zastavím. Při sledování utkání komentátoři podrobně popisovali průběh rozhodující akce od vyhraného hlavičkového souboje Holendy, přes navedení míče a přihrávky Petržely na skórujícího Hořavu a jeho skvělou orientaci a volbu způsobu zakončení. Ale nikdo si nevšiml hráče Plzně, který se vůbec míče nedotkl, ale měl velký podíl na úspěšnosti celé akce. Tím byl levý záložník Plzně Pilař, který při navádění míče Petrželou se nabízel diagonálním pohybem zleva do středu hřiště na míč a tím odtáhl pravého obránce Slovácka do středu hřiště a umožnil tak Hořavovi naběhnout si do tohoto uvolněného prostoru, kam mu také Petržela přihrál a výsledek už známe. Byla to typická ukázka toho, jak důležitý je ve fotbalu pohyb hráče bez míče.
Branka Sparty byla zase typickým příkladem toho, jak se v posledních měsících prezentuje její záložník Dočkal. Branky střílí s naprostou pravidelností nejen ve Spartě, ale i v reprezentaci. Přiznávám, že jsem jej před časem kritizoval za jeho pomalost, která stačí „jen“ na naši ligu, ale na mezinárodní úroveň je to málo, ale on potvrzuje, že i pomalý hráč může být pro tým velmi cenný, pokud má dostatek sebevědomí a odvahy v koncovce.
Třetím vzadu o čtyři body za oběma favority je Jablonec, také podle očekávání. V tomto kole jej ovšem čekal na domácím stadionu na Střelnici nebezpečný soupeř z Teplic se svou kvalitní útočnou formací zahraničních hráčů. Potvrdilo se, že v obou týmech je ofenzíva silnější, než defenzíva a zrodil se tak výsledek 4:2 (v tomto kole celkem třikrát) pro domácí Jablonec. Ten se vzdálil na šest bodů Baníku Ostrava, který se usadil na příčce, která zajišťuje ve sportu nepříjemnou „bramborovou“ medaili. V jiných sportech možná nepříjemnou, ale pro ostravský Baník by ta příčka byla příjemná, protože by znamenala účast v evropských pohárech. Jenže tabulka je za vedoucí trojicí tak vyrovnaná, že se klidně může stát, že pokud Dukla Praha, aktuálně na 9. místě tabulky, v dohrávce porazí Příbram (nedohrané utkání kvůli poruše osvětlení se bude opakovat), tak se posune až na 4. příčku místo Baníku. Ten se na „bramborové“ medaili usadil i přesto, že vstřelil pouze 9 branek, což mu zajistilo 18 bodů, při pasívním skóre 9:16. Pro srovnání poslední tým v tabulce Hradec Králové vstřelil jen o branku méně, tedy 8 a získal za ně pouze 6 bodů. Naopak 17. vstřelených branek a aktivní skóre 17:14 stačí Liberci jen na 13. příčku.
Další dvě utkání, která skončila výsledkem 4:2 se hrála v Praze na Bohemians 1905 a v Hradci Králové. V obou utkáních tímto skóre vyhrály hostující týmy Liberce a Dukly Praha. V Hradci Králové dokázala Dukla Praha otočit stav utkání, když od 4. minuty prohrávala. Jenže Hradci Králové se po výměně trenéra nepodařilo to, co Jihlavě a Příbrami po stejném zásahu do trenérského týmu. Mám na mysli udržet v utkání nulu na kontě obdržených branek. To je totiž v takových případech zásadní. Konkrétně Jihlava hrála vzadu s nulou ve všech třech utkáních po výměně trenéra, Příbram obdržela jen jednu branku a to až v tom čtvrtém v pořadí a za stavu 3:0.
Otočit průběh utkání z pohledu vstřelených branek se na Bohemians podařilo hned dvakrát. Liberec vedl 0:1, později hráči Bohemians otočili na 2:1, ale poslední slovo měli třikrát hráči Liberce. Zajímavostí na straně týmu „klokanů“ je fakt, že venku získal více bodů (9), než ve vršovickém „Ďolíčku“ (7).
Krátce jsem se již zmínil o záchranářské cestě Jihlavy pod novým trenérem Kučerou s čistým kontem v kolonce obdržených branek. Ta cesta pokračovala i ve 12. kole domácí výhrou v jihomoravském derby s Brnem 2:0. Ze tří utkání tedy získala Jihlava 7 bodů, přesto je stále na předposlední 15. příčce tabulky. Jak je to možné? Je to proto, že v získávání „záchranářských“ bodů nejsou jihlavští sami. Ještě úspěšnější je tým Příbrami pod novým trenérem Tobiášem (a to mají ještě dohrávku na Dukle před sebou), který bodoval naplno hned 4 krát.
V tomto kole Příbram porazila Baník Ostrava 3:1. Přiznám se, že prohru Baníku v Příbrami jsem očekával vzhledem ke kauze údajného dluhu bývalého majitele Baníku Ostrava Petery za ručení fotbalového klubu vůči jeho hráči a jedné z ikon pro mladé domácí hráče i diváky Václavu Svěrkošovi. I když nevím, na čí straně je pravda, tak zcela jistě předpokládám, na čí straně jsou hráči. Fotbalisté jsou velmi soudržná komunita a v těchto věcech mimo mikrofony stojí na straně svého spoluhráče. A to samozřejmě narušuje atmosféru v kabině, koncentraci na trénink a utkání a pro trenéry to není jednoduchá situace. Musí být loajální ke klubu, který je platí a současně nejít proti hráčům, po kterých chtějí co nejlepší výkony. Jsem zvědavý, jak se týmu Baníku bude dařit v dalších utkáních.
Z příček znamenajících sestup také nenápadně prchají České Budějovice. Nedávno výhrou v Hradci Králové, tentokrát se podělily o body s pražskou Slávií po remíze 1:1. Slávia se prosadila z pokutového kopu (proměnil zkušený Piták) a domácí stačili vyrovnat těsně před koncem Vošahlíkem, který v Českých Budějovicích hostuje právě ze Slávie. S bodem tedy možná byli spokojeni všichni nebo možná nikdo.
V příštím 13. kole se můžeme těšit na atraktivní utkání. Největším tahákem bude utkání o první místo mezi Viktorií Plzeň a Spartou Praha, náboj bude mít i severočeské derby Liberec v. Jablonec, jihomoravské Brno v. Jihlava a další.