Moje stručná odpověď na otázku v nadpisu tohoto komentáře je NEVÍM, jen TUŠÍM. I mě odvolání trenéra Viktorie Plzeň překvapilo. I proto, že se tak stalo po výhře týmu v Českých Budějovicích 4:0. A to přesto, že jsem sám pro sebe měl při jeho angažování vedením Plzně velký otazník .
Otazník proto, že jsem považoval trenéra Uhrina mladšího za nevhodného pro hráče, které Plzeň ve svém středu má s přihlédnutím k tomu, že jsem věděl, jak se mu nevydařilo jeho druhé angažmá v Mladé Boleslavi od člověka, který byl přímo u toho. Nebudu tady v tomto komentáři konkrétní, ale zamyslím se nad vývojem pozice trenéra týmu před lety a dnes, což podle mého názoru s ním tak trochu souvisí.
Patřím ke starší generaci trenérů, i když se vůbec necítím starý, a proto si dobře pamatuji, jak tenkrát vnímali tuto funkci mnozí kolegové. Mluvil o tom na stránkách deníku Sport, které se zabývaly koncem trenéra Viktorie Plzeň, i trenér Uličný. V té době trenéři kočovali po klubech, měli pocit, že jsou tím nejdůležitějším článkem celého klubu a často se vše točilo kolem nich, kolem jejich přání a potřebám. Mám na mysli odchody a příchody hráčů do týmu, měnila se strategie podle nového trenéra. Vzpomínám si např. na pražskou Spartu, která několikrát po sobě odvolala trenéra, každý z nich měl jinou představu o hráčském kádru, o způsobu hry a lidsky byli zcela rozdílní. Několik stávajících hráčů muselo odejít a požadoval stejný počet nových koupit. Tak se měnil kádr stále dokola a klub jen „solil“ peníze. V té době si vzpomínám např. na tehdejšího trenér Sparty Franze Straku veřejně pohrozil v médiích, že se vzdá funkce, pokud Sparta prodá jednoho kvalitního hráče.
Dovedete si představit, že by to vyslovil dnes, nebo že by některý trenér nařizoval majiteli klubu a sportovnímu vedení koho prodat a koho a za kolik koupit? Já ne. V dnešní době už kluby konečně pochopili a trenéři také, že klub pracuje s nějakou sportovní filosofií a strategií a má nějaké ekonomické možnosti, a proto ke svému týmu musí angažovat trenéra, který se s touto klubovou strategií musí ztotožnit. Klub musí hned na první schůzce s novým trenérem tuto podmínku jasně vyslovit a trenér ji musí akceptovat. A to je velmi zásadní změna, kterou ne každý trenér je ochoten respektovat a pochopit.
S tím souvisí i způsob komunikace trenéra s vedením, hráči, médii a fanoušky klubu. Tady se také mnohé změnilo, ve srovnání s dobou, o které mluvil trenér Uličný. Dnes jsou totiž fotbalové kluby soukromé firmy a v nich rozhoduje majitel nebo majitelé. Teprve potom je na řadě sportovní vedení, které by mělo sportovní problematiku konzultovat s trenérem.
A tyto změny v postavení trenéra si ne každý český trenér dokáže vyhodnotit a respektovat. A to nemluvím o přirozeném respektu a schopnosti, dostat na svou stranu hráče. Složitější je to ještě u tak zkušených hráčů, jaké má Viktoria Plzeň. O komunikaci s vedením klubu není třeba diskutovat. To je velmi důležitá součást trenérovi práce. A trenéra Uhrina ml. jsem vždy vnímal jako sebevědomého, možná i tvrdohlavého trenéra. Tuto vlastnost mnozí v našem fotbalu oceňují. Hodnotí se to tak, že je správné si jít za svým cílem svými metodami. Já si to nemyslím. Vždycky jsem svoji pozici trenéra vnímal jako týmový hráč se zodpovědností za výsledky a výkony svěřeného týmu, ale současně členem týmu, který tvoří lidé v klubu a můj realizační tým.
Trenéra Uhrina neznám osobně, tedy ani lidsky, profesně trochu. Přesto mám pocit hraničící s jistotou, že jeho problémem v Plzni byla některá z, v předchozích mých řádcích, popsaná změna v postavení fotbalového trenéra kdysi a dnes. Která? Tak to si netroufám tvrdit. Nejsem uvnitř klubu, ale i z vývoje působení trenéra Uhrina ml. v Plzni jsem přesvědčen, že jsem se poměrně dobře trefil, že něco na mých odhadech je pravda. Pro fotbalové kluby bych měl proto jedno doporučení. Stejně, jako jste po mnoha letech pochopili, že při angažování nového hráče musíte dbát, kromě jiných předpokladů, i na hráčův charakter a schopnost adaptovat se v konkrétním novém prostředí, tak stejná kritéria musíte volit i při výběru nového trenéra. Plzeňský případ je toho důkazem.
Na závěr tohoto mého komentáře jen jedna poznámka, která, zdůrazňuji, nesouvisí s Viktorií Plzeň a trenérem Uhrinem mladším. Při úvodním rozhovoru s jedním prvoligovým klubem jsem byl upozorněn šéfem klubu asi takto: „Trenére, my ale rozhodčí neděláme“. Já odpověděl, že mě to nezajímá, já jsem trenér a dělám svou práci“. Vyložil jsem si to tak, že zřejmě měl zkušenost s jiným trenérem, který to po něm chtěl a považoval za nutné angažovat trenéra, který to bude akceptovat. To ale nemusel. Já jsem nikdy tyto věci neřešil. Já jsem trénoval. A stejně tak musí být trenérovi prezentována sportovní a jiné klubové strategie.