Ve 3. kole SL jsme mohli vidět hodně zajímavé souboje a já nezačnu jako jindy dvěma nejsilnějšími kluby Sparty a Plzně, ale utkáním Slávie s Libercem. Nejen proto, že Slávia se výhrou 4:1 protlačila o skóre na první místo před svého odvěkého rivala Spartu, ale také proto, že příběh Slávie za poslední rok je velmi poučný pro všechny.
Začít musím u nepovedené loňské sezóny Slávie, nekorektním odvoláním trenéra Koubka a angažováním nizozemského trenéra Pastoora a nejasnosti kolem změny vlastnické struktury klubu. Ruská klika, která byla ve hře a prezentovala se kroky, které se obecně přirovnávají k pohybu „slona v porcelánu“ ze Slávie vycouvala. Slávia se nakonec zachránila na poslední chvíli a v nové sezóně je všechno jinak. Jenže i tento případ vyvrací tezi legendárního trenéra Pospíchala, že fotbal nemá logiku. Já s ní nikdy nesouhlasil, protože fotbal má „setsakramentskou“ (promiňte mi ten výraz, ale lepší neznám) logiku. A tento příběh Slávie to potvrzuje.
Ve Slávii se totiž vyjasnilo ve věci majitele, přišel nový trenér, zkušený a respektovaný Miroslav Beránek a došlo k mnoha změnám v hráčské kabině. Ano, patří k tomu i určitá dávka štěstí, jako v prvním utkání na Slovácku, ale to přeje připraveným. Z týmu Slávie je cítit obrovskou soudržnost, na hřišti všichni pracují pro tým na 100% a to všechno chytlo i fanoušky Slávie. Zkušený trenér Beránek tlumí euforii, ale hra Slávie je milým překvapením.
V tomto utkání mě zaujala ještě jedna věc. Podle mého názoru měl rozhodčí udělit minimálně tři červené karty. Nechápu, že tak neudělal, v případech Rajnocha, Frýdka a slávistického Argentince Baeze neměl mít jinou možnost. Vím, že by možná utkání bylo znehodnoceno, ale to přeci nemůže znamenat, že se nebudou ctít pravidla. Podle mého názoru se všeobecně v současném našem fotbalu netrestá nedovolený až nebezpečný způsob hry. Rozhodčí netrestají žlutou kartou nebezpečné zákroky ani očividné držení za dres. Přitom všichni chceme hodně vstřelených branek a i tyto nepotrestané zlozvyky fotbalistů častějšímu vstřelení branek brání. K tomu patří také vysoký počet zranění, která jsou odrazem záludné hry. Pokud by ji rozhodčí přísněji trestali, tak si to hráči nedovolí.
Např. faul příbramského hráče Řezníčka na sparťana Costu byl skvělým zápasnickým chvatem, kterému hlavní i pomezní rozhodčí jen přihlíželi. Bohužel podobných nedovolených zákroků vidíme v naší SL mnoho. A jsme opět u počtu vstřelených branek. Pokud by se hráči obávali pokutového kopu při zápasnických soubojích při rohových kopech, tak by padalo i více branek.
Sparta po vyřazení z Ligy mistrů v Příbrami sice i přes vzpomínaný neodpískaný penaltový zákrok vyhrála 1:0, což v této chvíli bylo pro ni nejpodstatnější, ale výkonem nenadchla. Viděl jsem tam opět zdlouhavé přihrávání z jedné strany na druhou a zpět, podobně, jako ve Švédsku, jenže Příbram jí vstřelit branku nedokázala, na rozdíl od Malmö.
Viktoria Plzeň prožila těžký týden s vyřazením z Evropské ligy a v Českých Budějovicích si chtěla tzv. spravit chuť. To se hráčům i trenérovi Uhrinovi povedlo jasnou výhrou 0:4, jenže to nestačilo vedení klubu a v pondělí trenéra týmu odvolala. Tato událost zaslouží samostatný komentář, takže se zmíním o jiné věci, která mě zaujala. Tím jsou dvě branky a jedna asistence mladého útočníka Chramosty. Ukazuje se tak fakt, o kterém jsem již delší dobu přesvědčený. Plzeň potřebuje kádr okysličit mladými dravými fotbalisty a Chramosta by měl být jedním z nich. Dalším je určitě záložník Hrošovský. Současně se domnívám, že konec kariéry ikony týmu Pavla Horvátha se velmi rychle blíží. Pavel má sice skvělý přehled ve hře, hráči mu věří, ale je nepohyblivý a to potom hře mužstva nesvědčí. Stejně tak podle mého názoru na pravém kraji obrany již jasně zastínil Rajtorala Řezník a ve středu hřiště je výborný Hořava. A obrana? Nemyslím si, že jen ona může za obdržené branky. Defenzíva je věcí celého týmu a tam je vztah k ní nedostatečný.
V souboji ze dna tabulky získala tři důležité body Bohemka v Jihlavě. Je zvláštní, že téměř stejné mužstva Jihlavy v loňské sezóně po příchodu trenéra Rady hrálo výborně, střílelo branky a nyní je bez bodu na posledním místě. Navíc nehraje dobře a mediální kritika hráčů od trenéra Rady nevěští do budoucna nic dobrého. Rozhodující branka ze standartní situace tři minuty před koncem, kterou neskutečně podcenil Vaculík, se jen tak nevidí. Nedivím se trenérovi, že nechápe, na co v inkriminovaném okamžiku jeho svěřenec myslel. Naopak pro Bohemians to jsou zlaté body a uvidíme, zda jim tato výhra pomůže podobně, jako mužstvu Slávie.
Nováček SL Hradec Králové ani ve třetím kole nevstřelil branku, ale při sledování sestřihu z tohoto utkání jsem zjistil, že šancí měli jeho hráči opravdu hodně. Už druhá bezbranková remíza 0:0 sice přinesla jeden bod, ale k záchraně se shromažďováním bodů po jednom se neprotlačí. Mladá Boleslav byla nevýrazná a bez šťávy, což mohlo být i únavou z utkání Evropské ligy v Lyonu, ale teď už se může tým trenéra Jarolíma plně soustředit na SL a já jsem zvědavý, jak se mu bude dařit po velkých letních změnách v kádru.
Z výčtu utkání mi ještě zbývají tři, která skončila stejným výsledkem 1:1. Začnu na severu Čech, kde se domácí Jablonec tímto výsledkem rozešel se Slováckem. Nově složený tým Jablonce zatím nešlape podle představ, což se dalo tak trochu čekat, i když v Jablonci by si jistě přáli, aby toto období trvalo co nejkratší dobu. Jedinou branku vstřelil Novák z pokutového kopu, za hosty vyrovnal Diviš, který tak potvrdil svoji dobrou formu. Domácí museli nastoupit bez zraněného obránce Beneše, Slovácko bude muset zřejmě v dalším utkání hrát bez svého nejlepšího střelce Doška, který se zranil.
Další remíza 1:1 se narodila na pražské Julisce v utkání Dukly s Brnem. Bylo to osmé utkání v řadě, které Dukla na svém stadionu nedokázala vyhrát. Brno naopak trpělivě sbírá body a i ten jeden z Dukly určitě bere všemi deseti.
V Ostravě se představily Teplice. Baník bez zkušeného Svěrkoše bojoval o tři body, ale hráči Teplic měli zvýšenou motivaci, protože chtěli vyhrát pro svého zemřelého ředitele klubu pana Hrdličku. Nakonec museli být spokojeni s jedním bodem. To Baník spokojen určitě nebyl. Chtěl před svými diváky vyhrát a získat tak důležité body pro klid do dalších zápasů. Utkání bojkotovali domácí fans, což sice atmosféře možná neprospělo, ale určitě to prospělo zkulturnění prostředí na Bazalech a vyšší bezpečnosti ostatních diváků. Představa bojkotujících, že kompetentní lidé v Baníku přísná pravidla v prodeji vstupenek kvůli jejich bojkotu změní, je doufám lichá.
Branek padlo v tomto kole jen 19 a možná by jich bylo více, kdyby, jak jsem se zmínil v úvodu, byli rozhodčí přísnější. Zajímavá je bilance domácích týmů. Pouze jedno vítězství (Slávia s Libercem 4:1), čtyři remízy a tři prohry. I tady se potvrzuje, že při současné dobré organizaci hry hostujících týmů je stále těžší se proti nim prosadit. Daří se to většinou těm nejlepším týmům (tentokrát Sparta v Příbrami a Plzeň v Českých Budějovicích) nebo vyjímečně (Bohemians v Jihlavě).