Ve 2. kole Synot ligy hrála Plzeň téměř tak, jak ji známe

Ano, komentář k druhému kolu Synot ligy (dále jen SL) začnu utkáním hraném na závěr celého kola v neděli večer. Byl to všeobecně očekávaný souboj Viktorie Plzeň s pozměněným a posíleným týmem Jablonce. Očekávání bylo velké i u mě, protože se střetla doposud nepřesvědčivá plzeňská Viktoria s bohatě (doslova i sportovně) nadotovaným mužstvem, které posílilo hned několik nových hráčů, včetně zkušeného reprezentanta Hübschmanna a Juna.

Domácí tým Plzně vyhrál 3:1 a musím konstatovat, že jsem si její výkon u televize doslova užíval. Byla to ta stará dobrá Plzeň se sebevědomým aktivním fotbalem, s kvalitní útočnou hrou po křídlech a mnoha šancemi, které udržují diváky v napětí.

Hráči Jablonce naopak 30 minut na hřišti neexistovali, branek v jejich síti mohlo být v té době více, než dvě. I na tomto příkladu je možné potvrdit, jak důležitá je ve fotbalu sehranost hráčů, stabilizace hráčského kádru. Na herním projevu Jablonce bylo naopak evidentní, že se tým sehrává, hráči řešili herní situace fotbalově, ale více individuálně, bez součinnosti s ostatními. Zejména v prvním poločasu mi připadal i nejzkušenější fotbalista v sestavě Jablonce Hübschmann „zabržděný“, pomalý. Rozehrával se postupně.

Při té příležitosti jsem si vybavil i poslední nepřesvědčivé výkony Mladé Boleslavi a Liberce. Příčina je zřejmě stejná, jako u Jablonce. V kádru došlo během letní přestávky k mnoha změnám a k zabudování nových hráčů je třeba být trpělivý a poskytnout hráčům i trenérovi více času. Pravým opakem jsou sehrané týmy Plzně a zejména Sparty, proto doufám, že se jim v tomto týdnu podaří postoupit do dalšího předkola evropských pohárů.

Dalším týmem v SL, který provedl během léta velké změny je Slávia Praha. Možná si řeknete, že v jejím případě platí něco jiného, než u tří jmenovaných týmů (Jablonec, Mladá Boleslav a Liberec). Při pohledu na bodový zisk jistě ano, ale fotbal je nevyzpytatelný sport v tom, že někdy se všechno otočí (v dobré či zlé) během vteřiny a všechno je jinak. V případě Slávie je tou vteřinou její vyrovnávací branka v prvním kole na Slovácku. Po velmi špatném výkonu Slávie v tomto utkání se jí podařilo za chvíli přidat druhou a odvezla si do Prahy tři body. Viděl to i zkušený trenér Beránek a nepustil hráčům do hlav myšlenku, že hráli skvěle a mohli by tak utkání s Ostravou podcenit. Výsledkem je výhra i ve druhém utkání s Baníkem Ostrava. Zkrátka šťastná výhra v 1. kole je uklidnila, podrželi si kolektivní a bojovný výkon a výsledkem je 6 bodů po dvou kolech.

Druhým týmem s plným počtem bodů je druhé pražské „S“ Sparta Praha. To samozřejmě není překvapením, jako u jejího rivala ze Slávie. Mužstvo Sparty potvrdilo i v utkání s Jihlavou, že je stabilizovaným klubem, který má momentálně i stabilizovaný tým se stabilizovanými velmi dobrými výkony. Sice ve hře Sparty bylo tak trochu cítit myšlenky na středeční odvetné utkání v předkole Ligy mistrů v Malmö, ale tradičního kanonýra Lafatu zastoupil pracovitý, ale často neproduktivní Přikryl dvěma zápisy do střelecké tabulky. I přes výhru Sparty nesmím zapomenout na dobrý výkon Jihlavy. Zejména v prvním poločasu Spartu k ničemu nepustila, hrála odvážně, ale ve druhém poločasu již toto svoje tempo nedokázala udržet. Dvě branky Přikryla na začátku druhého poločasu utkání rozhodly.

V případě pražské Slávie jsem vzpomenul na její šťastné vítězství na Slovácku a proto jsem byl zvědavý, jak si mužstvo Slovácka povede v dalším domácím utkání s Bohemians Praha 1905. Zejména proto, že se Slávií hráli velmi dobře, přesto prohráli. V případě Slávie to bylo velké povzbuzení a v případě Slovácka to mohla být velká „deka“. Jenže tým Slovácka nenechal nikoho na pochybách o svojí výkonnosti a tentokrát nejen přehrál dalšího soupeře z Prahy, ale získal i tři cenné body. Předpokládal to i trenér Habanec a o tom, že týmu věřil svědčí i totožná sestava v 1. i 2. kole. V obou utkáních mě zaujal výkon ofenzívního záložníka Jardu Diviše. Trénoval jsem ho ve Vítkovicích, strávil s ním „mezi čtyřma očima“ hodně času a jsem rád, že to nebyl ztracený čas…

A co naši další dva zástupci v evropských pohárech. Tak nějak kopírují svoje výkony i výsledky, což není ani tak překvapivé, jako logické. Oba týmy, jak už jsem zmínil, prošly během léta mnohými hráčskými změnami a na jejich herním projevu je to vidět. Jeden rozdíl tam ovšem vidím. V Mladé Boleslavi docházelo ke změnám s cílem přebudovat mužstvo směrem k naplnění předpokladů hráčů a celého týmu směrem k modernímu fotbalu. Tedy zjednodušeně řečeno s cílem posílit mužstvo. Jenže v Liberci mám pocit, že k mnoha změnám došlo díky odchodu několika pro tým důležitých hráčů (Kováč, Rybalka, Kovář, před tím Rabušic, Kušnír) s cílem zalepit po nich „díry“. „Lepidlo“ hledali především na Slovensku a já jim přeji, aby to vyšlo lépe, než před rokem Slávii. Zatím se to evidentně oběma nedaří. V tomto kole na domácích stadionech oba týmy nevstřelily branku a ve fotbalu se kvalita mužstva hodnotí podle schopnosti vstřelit branku a tedy přehrát soupeře. Defenzívě tým naučit není tak složité. Ta je především o disciplíně a ochotě. Útočná fáze je o kvalitě a součinnosti hráčů. Jen dodám, že v utkání Liberec – Příbram branka nepadla a v utkání Mladá Boleslav – Dukla Praha jen jedna a to do sítě domácího brankáře Hrušku. Bohužel pro něj po fatální chybě, kdy nezištně přihrál hráči soupeře a ten tuto nabídku využil a vstřelil rozhodující branku.

Další utkání se hrálo v Brně, kde domácí porazili nováčka z Hradce Králové jasně 3:0. Pro domácí tým je to důležitá výhra, protože po porážce v tom prvním v Jablonci byla nutnost bodovat velká. Navíc se soupeřem, který by měl v celém ročníku tahat za kratší konec. Dá se předpokládat, že nováček z Hradce Králové bude bodovat především na domácím stadionu, který sice, vzhledem k velké vzdálenosti tribun od hrací plochy, hostům hrůzu nenahání, ale domácí si tam více věří.

Ne, na poslední utkání Teplice – České Budějovice jsem nezapomněl. Nechal jsem si ho na závěr protože to utkání se nehrálo a to z velmi smutného důvodu. V sobotu totiž zemřel dlouholetý ředitel klubu pan Hrdlička. Neznali jsme se sice důvěrně, ale dobře si vzpomínám, jak v roce 1993 přišel na hotel, kde jsme před utkáním v Praze na Slávii byli ubytovaní, za panem Kubíčkem poradit se. V Teplicích tenkrát začínal a vydržel tam až do své smrti. Nejen vydržel, ale vybudoval tam prosperující klub nejen sportovně, ale i ekonomicky a to v dnešní době není legrace. Věřte, vím o čem mluvím. Čest jeho památce.

Na závěr jen trocha statistiky. Střelci se ve srovnání s prvním kolem polepšili. Ve druhém kole vstřelili v sedmi utkáních 20 branek, což je téměř tři branky na utkání. Diváků přišlo také více. V průměru přes 5,5 tisíce na utkání. A to je dobře. Už teď se těšme na kolo třetí.

Komentáře nejsou povoleny.