V předkolech evropských pohárů máme za sebou první sérii střetů našich zástupců se soupeři z fotbalově průměrných až podprůměrných evropských ligových soutěží a první utkání s těmi kvalitnějšími. Mladá Boleslav se soupeřem z Bosny (Široki Brijeg) postoupila suverénně, i když v domácím utkání musela otáčet nepříznivě se vyvíjející skóre 0:1 na výhru 2:1 až ve druhém poločasu.
Liberec získal s bývalým federálním společným týmem z Košic do společného národního koeficientu, podobně, jako Mladá Boleslav, plný počet bodů po šťastné nejtěsnější výhře na východě Slovenska 1:0 z pokutového kopu a postup stvrdil na domácím stadionu výhrou 3:0.
Posledním zástupcem v tomto předkole Ligy mistrů (Viktoria Plzeň zasáhla až do toho následujícího) byla pražská Sparta, která v současné době vykazuje ze všech českých týmů dlouhodobě nejlepší formu. Soupeře z Estonska (Levadia Tallin) doma doslova deklasovala i díky 5-ti brankám kanonýra Lafaty 7:0. Je logické, že v odvetě v Estonsku trenér Lavička využil možnosti rotace kádru a do utkání nasadil jen tři hráče ze základní sestavy z utkání v Praze. Možná i proto Sparta jen remizovala 1:1, což jí bohatě na postup stačilo a navíc si měli možnost zahrát soutěžní utkání hráči z lavičky (s malým „l“).
Po utkání jsem si přečetl (utkání jsem neviděl), že kromě jiných poznatků se ukázalo, že střední obránce Radek Kováč je běžecky pomalý hráč. To zjištění ovšem není nic nového. I v reprezentaci bylo znát, že není rychlostním typem hráče a nebyl jím nikdy. Na jeho obranu jen dodám, že v 99-ti procentech případů jsou stopeři pomalejší, než soupeřovi útočníci. Střední obránci ovšem v soubojích s nimi musí těžit z předvídavosti, dobré hry tělem i zajišťováním se celé obranné čtveřice. Nebo i způsobem hry vlastního brankáře, jako předvedl na mistrovství světa německý brankář Neuer. Hrát libera za obrannou řadou a řešit dlouhé míče soupeře za obrannou linii.
Radek Kováč je pro Spartu platný také v kabině hráčů svojí neutuchající touhou vyhrávat a snahou svojí autoritou nepřipustit lehkovážnosti od svých spoluhráčů tak pomáhá i trenérovi. Znám ho dobře, trénoval jsem ho v Olomouci a takový opravdu je. A tak tomu bylo i v Liberci, na jeho předchozí štaci. Jenže Liberec hrál zcela jiným stylem, který Radkovi více vyhovoval a zakryl jeho rychlostní handicap. Liberec hrál nejčastěji v hlubokém bloku, na rychlé protiútoky a v tomto herním stylu měl kolem sebe vždy několik spoluhráčů, které si dokázal zorganizovat tak, aby bylo obranné postavení týmu vždy kompaktní a tím efektivní.
Jenže Sparta hraje jinak. Hraje na aktivní držení míče, převážně vysoko na soupeřově polovině včetně obou krajních obránců. V případě ztráty míče, kterým se žádný tým nevyhne, musí střední obránci často řešit rychlé protiútoky soupeře ve volnějším prostoru, v kterém se jeho pomalost prozradí více, než v početnějším obranném postavení. Radek Kováč je ovšem natolik zkušený, že si na tuto situaci zvykne a postupně mu nebude dělat problém. Podobně na tom jsou stopeři např. Barcelony. Vzpomeňme Puyola a Piqueho, jak s těmito situacemi často také zápasí.
Pro další kolo předkola evropských pohárů už nebyl los pro české zástupce tak příznivý. Sparta si zopakuje loňskou švédskou zkušenost tentokrát s Malmö. V prvním utkání soupeř potvrdil svoji kvalitu (vede švédskou ligu o 9 bodů) zejména v prvním poločasu, kdy vedl 1:2. Jenže hráči Sparty v tom druhém potvrdili svoji formu a obdivuhodně otočili skóre na 4:2 ve svůj prospěch, což je do odvety docela dobrý výsledek, ale ještě není nic rozhodnuto. I tento obrat potvrdil vysokou morálku Sparťanů, která potvrzuje oprávněnost změny strategie v tvorbě týmu Sparty, která je konsolidovaná na všech úrovní a i já doufám, že to potvrdí i postupem přes Švédy. Opomenout nemůžu ani další 3 branky kanonýra Lafaty, což je obdivuhodné.
Další náš zástupce Viktoria Plzeň cestovala do Rumunska do Ploieště. Uhrála remízu 1:1, ale soupeř byl opravdu výborný. Se spoustou cizinců převážně tmavé pleti, výborní v práci s míčem a rychlostně skvěle vybavení. Vyrovnávací branka Koláře v 91. minutě zcela změnila rozdané karty před odvetou, protože o branku se musí snažit především rumunský soupeř. Při prohře 0:1 by to musela být Plzeň a soupeř by hrál na rychlé protiútoky, které zvládal výborně.
Společným letadlem letěl s Plzní do Rumunska i Slovan Liberec. Nevím, zda se někdy něco takového událo, ale zřejmě ne. Ale je to rozumný nápad. Vždy jde o ekonomiku a oba kluby tak ušetřily polovinu cestovních nákladů. Na rozdíl od Plzně Liberec letěl zpět méně spokojený. Rumunský tým Astra potvrdil vzestup rumunských mužstev (více by sedělo rumunských klubů se zahraničními hráči) po výhře 3:0. Liberečtí nestíhali zachytávat rychlé akce soupeře, brzy inkasovali a ve snaze vstřelit v pohárech důležitou branku na hřišti soupeře v závěru inkasovali ještě dvakrát.
Posledním zástupcem v evropských pohárech byla Mladá Boleslav. Ta měla za soupeře slavný francouzský klub Olympique Lyon a na domácím stadionu prohrála vysoko 1:4. I když domácí neproměnili za stavu 0:1 pokutový kop, který by možná přinesl pozitivnější výsledek, tak soupeř byl jasně lepší a odveta, stejně, jako v případě Liberce, bude jen formalitou.
V případě těchto dvou našich klubů se, potvrdila určitá nesehranost obou týmů po mnoha změnách v hráčském kádru, které v letním období proběhly. S tím je spojená i nezkušenost jejich hráčů, kteří v nepříznivě se vyvíjejícím utkání ztratili hlavu a nedokázali se s tímto stavem vyrovnat.
Naopak není zcela jistě náhodou, že podobně nepříznivý vývoj prvního utkání dokázaly zvrátit konsolidované a sehrané, navíc zkušené týmy Sparty a Plzně. Já jen doufám, že oba nadějně rozehraná první utkání potvrdí v tom druhém postupem. Po těch prvních je totiž jasné, že je to bude stát ještě spoustu sil a nás u televize spoustu nervů. Možná poslední slovo neřekl ani Liberec. Uvidíme a držme palce.