Fotbalová sezóna 2014-2015 se konečně rozbíhá naplno, protože o víkendu začala naše nejvyšší fotbalová soutěž s novým názvem SYNOT liga a postupně ji budou následovat i nižší soutěže. České kluby, reprezentující český fotbal v evropských pohárech, mají za sebou první úspěšné souboje a nabitý fotbalový kalendář se jim otevřel již se vším všudy.
První kolo každé soutěže je vždy očekávané s velkým zájmem, někdy i s obavami. Týká se to hráčů, trenérů, vedení klubů i fanoušků. O umístění na jednotlivých příčkách se totiž rozhoduje již v přípravném období, kdy se mění hráčské kádry, hrají přípravná utkání (na termín přátelská jsem alergický), ale ostrá ligová utkání jsou o něčem jiném.
Svoji formu si mohly předem vyzkoušet týmy Sparty a Plzně v Superpoháru a Liberec, Mladá Boleslav a opět Sparta v předkolech evropských pohárů. A jak dopadly v SL (Synot lize)?
Sparta Praha, největší favorit na vítěze celého ročníku SL, vyhrála v pražském derby ve Vršovicích s Bohemians 1905, ale neměla to vůbec lehké. Nebýt hrubé chyby brankáře domácích Havránka, tak by se možná utkání vyvíjelo jinak. I toto utkání potvrdilo, že v naší nejvyšší soutěži může každý porazit každého. Je totiž takticky vyspělá a to se pak těžko prosazuje i favorit.
Tím dalším je Viktoria Plzeň, která také nejela k prvnímu utkání daleko. Z Příbrami si odvezla pouze bod za remízu 2:2 a kritické hodnocení trenéra Uhrina v médiích hráče určitě nepotěšilo. I proto se aktuálně spekuluje o pevnosti trenérské židle trenéra Viktorie. Jako trenér jsem takovou situaci zažil a není to nic příjemného. Zejména v situaci, kdy na spekulacích není nic pravda. Často se tak stávají jakýmsi návodem pro vedení klubu, jak a kdy co udělat. Nevím, zda se v Plzni již něco děje nebo se jen „sbírají návody“, ale pravdou je, že týmu Plzně se nevydařila příprava (bez vítězství ve čtyřech utkáních na soustředění v zahraničí) a i výkon týmu v Superpoháru nebyl dobrý. V Příbrami jsem Viktorii neviděl, ale proti Spartě byli hráči velmi nervózní a podráždění, na utkání nebyli evidentně mentálně připravení. Příčinou byla, podle mého názoru, i malá sebedůvěra pro další přímou konfrontaci s rozjetou Spartou, která se projevovala i předzápasovým zlehčováním důležitosti tohoto utkání.
Další naši zástupci v evropských pohárech bodovali na hřištích soupeřů. Mladá Boleslav vyhrála v Jihlavě 1:0 brankou z pokutového kopu. Jsou to pro ni zlaté body, protože po výhře a dobrém výkonu v Bosně v Širokém Brijegu potřebovala před střetnutím s francouzským Lyonem v dalším předkole Evropské ligy získat klid a jistotu. Pro tým, který doznal v letní přestávce nejvíce změn (pro trenéra Jarolíma charakteristický postup) je to dvojnásob důležité vítězství. Na jeho obranu musím souhlasit s jeho kroky, protože fotbal se vyvíjí a typologicky mají jeho změny logiku. Jen dodám, že i já jsem předpokládal, že se rozejde se záložníkem Štajnerem, protože dnes se u hráčů dbá daleko více na disciplínu, životosprávu a charakter. Dříve to bylo v Česku naopak.
Liberec jen remízoval u nováčka soutěže v Českých Budějovicích 1:1 i díky hrubé chybě brankáře Hrošša, který měl svíci vlastního hráče Sackyho vyrazit z vlastního pokutového území pěstmi. Místo toho chtěl míč chytit do koše, ten mu vypadl a pro nového hráče domácích Koreše už nebyl problém trefit odkrytou branku. V tomto utkání mě zaujala ještě jedna nefotbalová scénka. Hostující hráč Pavelka zůstal po souboji s protihráčem ležet na trávníku. Podle grimasy se dalo usuzovat na vážné zranění kolena. Následovala nosítka, ošetřování a zkouška chůze. Nakonec se Pavelka, k mému překvapení, na hřiště vrátil a za několik vteřin vstřelil vedoucí branku Liberce, navíc střelou levou nohou, právě tou zraněnou. I odcházející lékaře týmu Liberce tato událost rozesmála a dnes již mají určitě na stole nabídky na uzavření smlouvy s nejlepšími kluby Evropy…
Dalším klubem s množstvím změn ve svém hráčském kádru je Jablonec. Tam se dokonce vrátili hráči, kteří v Jablonci již působili v minulosti, takže věděli, co je tam čeká. Tomáš Hübschmann byl v Jablonci, jako mladý hráč, na hostování ze Sparty, které končilo právě v termínu, kdy já jsem do Jablonce přišel na post hlavního trenéra. Druhým „Jablonečákem“ je také Tomáš a také mladý host ze Sparty Tomáš Jun. Toho jsem již zažil a trénoval. Oba to jsou charakterově výborní hráči a, jak řekl i trenér Šilhavý, i proto si je vybral. Jablonec a celá liga je zvědavá, jak velké změny budou fungovat a před prvním utkáním na domácím trávníku s Brnem byli všichni v očekávání a hráči Jablonce pod tlakem. Vyhráli 2:0, což je pro ně také důležitým vstupem do tohoto ročníku SL.
Velice zajímavé a poučné utkání pro všechny fotbalisty bylo utkání Slovácka proti obrozené Slávii. Proč poučné? Protože Slovácko prohrálo utkání, které mělo plně ve své moci, jeho hráči hráli výborně, ale neproměňovali ani ty nejvyloženější šance. Měl jsem pocit, že je neřeší s maximální koncentrací, s pocitem, že stejně jsou lepším týmem a přijdou šance další. Jenže nepřišly a navíc, jak už to ve fotbalu občas bývá, za to je potrestal ten fotbalový „nahoře“ a Slávia dvěma slepenými brankami v závěru utkání domácí hráče i příznivce šokovala. Přitom nehrála vůbec dobře a bude zajímavé v dalších kolech sledovat, zda mužstvo Slávie tato šťastná výhra povzbudí a bude předvádět uvolněnější, kvalitnější výkony nebo bude pokračovat v matném představení ze Slovácka. Zaujalo mě vyjádření zkušeného trenéra Slávie Mirka Beránka, který v pozápasovém televizním hodnocení nepodlehl pozitivní euforii po zisku tří bodů, ale střízlivě a korektně přiznal, že jeho mužstva nehrálo dobře a vyhrát si nezasloužilo. Právě z tohoto důvodu věřím, že Slávia je ve správných rukou a další kola to potvrdí.
Ke Slávi si nemohu odpustit ještě jednu krátkou poznámku. Před časem jsem kritizoval na svých webových stránkách způsob výměny trenéra Slávie Koubka a angažování zahraničního odborníka Pastora. Uvedl jsem svoji osobní stejnou zkušenost, kdy jsem musel ustoupit také Nizozemskému trenérovi v Trenčíně. Už tenkrát mě za všechny české a slovenské trenéry urážela myšlenka, že nizozemský trenér bude nu nás dělat pořádky. Do půl roku byl trenér z Trenčína pryč a Trenčín sestoupil z Corgoň ligy. Před časem jsem předpovídal podobný scénář pro Slávii. Naštěstí Slávia nesestoupila do druhé ligy, ale kolik k tomu scházelo? A dnes se dočtu v deníku Sport v rozhovoru s Máriem Ličkou, jak trenér ve Slávii fungoval. Podle něj se přišel do Slávie „vyprd…“ K tomu není třeba nic dodávat. Já tomu věřím.
Na závěr mého komentáře mi zůstala dvě utkání, která shodou okolností skončila bezbrankovými remízami. V utkání na Dukle, kam přijel Baník Ostrava mě snad zaujalo jen přerušení utkání díky poruše umělého osvětlení, která se naštěstí podařila odstranit a utkání se dohrálo. Z Ostravy přijelo poměrně dost diváků povzbudit své hráče přesto, že mnozí hrozili neúčastí na utkáních svého „Baníčku“. Možná to bylo myšleno jen utkání na stadionu na Bazalech. To uvidíme příště. Jen k tomu dodám, že vyhrůžky skalních příznivců Baníku, že budou ignorovat domácí utkání díky způsobu evidence zájemců o vstupenky je ta nejlepší zpráva pro Baník, jeho pokladnu a všechny, kdo na Bazaly přijdou. Pokud se jedná o lidi, kteří v utkání se Spartou na jaře utrhávali sedačky a házeli dělobuchy, tak je dobře, že na utkání nepřijdou. A platí to i na jiných stadionech.
Do Hradce Králové zavítaly Teplice a branky se tam diváci také nedočkali. Africké ofenzivní hvězdy doplněné již o uzdraveného Mahmutoviče do sítě míč nedopravily a v Teplicích si určitě přejí, aby navázaly na formu z podzimu loňské sezóny a na tu z jara zapomněly.
Zklamáním jsou pro mě základní statistiky počtu vstřelených branek 15, tedy méně, než dvě branky na utkání, a počtu diváků. Průměr těsně nad 4 tisíce je pro mě zklamáním a nenavazuje tak na loňská čísla. Snad se i tady naše nejvyšší soutěž v dalším průběhu zlepší. Pokud jde o diváky, tak vliv měl určitě fakt, že kluby s vysokou návštěvností (Slávia, Sparta, Plzeň a Ostrava) hrály všechny na hřištích soupeře. Možná zvednou na domácím trávníku i střeleckou produktivitu.