Máme za sebou kompletní výsledky ve skupinách a známe tak i všechny postupující týmy do vyřazovací fáze fotbalového šampionátu v Brazílii. Některé postupující týmy jsme znali již po dvou kolech, někteří musely o postup bojovat až v tom třetím.
Pro srovnání v prvním kole ve skupinách padlo 49 branek, ve druhém 45 a ve třetím „jen“ 42. Dohromady to dává průměr 2,83 branky na jedno utkání a to je velmi dobrá bilance. Proč ve třetím kole padlo branek nejméně? Zřejmě i proto, že některým týmům, vzhledem ke svému postavení v tabulce, stačilo jen hlídat výsledek i třeba 0:0, který jim k postupu stačil. Potřeba vstřelit branku u mnoha týmů nebyla tak velká.
Do osmifinále postoupilo 16 mužstev, tedy polovina z celkového počtu 32 týmů. Zajímavý je pohled na úspěšnost jednotlivých světadílů. Kromě počtu postupujících týmů z jednotlivých světadílů je spravedlivější pořadí procentuální úspěšnosti, protože na MS nestartuje vždy stejný počet zemí. Začnu tedy od nejméně úspěšného.
Tím se stala Asie, protože ze čtyř účastníků na MS nepostoupil nikdo (Japonsko, Irán, Jižní Korea a Austrálie, která se zúčastnila asijské kvalifikace). Procentuální úspěšnost se tedy rovná nule. Navíc všechny jmenované týmy skončily na posledních místech ve svých skupinách. Tedy maximální debakl asijského fotbalu. Ukázalo se, že těmto týmům chyběla, kromě jiných předpokladů a fotbalové kvality, i fyzická vyspělost. Bez ní se dnešní fotbal na nejvyšší úrovni hrát nedá. Fotbal je kontaktním sportem, často se hraje tzv. „tělo na tělo“ a síla je důležitá.
Druhé nejnižší procento úspěšnosti dosáhla Afrika. Z pěti týmů tohoto kontinentu postoupily do osmifinále 2, což činí 40%-ní úspěšnost. Konkrétně postoupila Nigérie a Alžírsko, vypadly týmy Pobřeží Slonoviny, Ghany a Kamerunu. Africký fotbal, podle mého názoru, tak trochu stagnuje, nezachytil prvky moderního fotbalu, jako je rychlost přechodové fáze po zisku míče, spritové náběhy apod. Jejich hra je velmi pomalá, bez patřičné přímočaré kombinace v rychlosti. Určitě se najdou výjimky, ale mě pohled na utkání afrických týmů docela nudí. V čem se naopak africké týmy zlepšily je organizace hry. V minulosti působily z taktického hlediska dost chaoticky. Zlepšení nastalo i díky evropským trenérům, ale ti už nepůsobí ve všech afrických zemích. Mnohé mají již své trenéry, kteří se fotbalově vzdělávají. Zlepšení v taktické stránce týmů a hráčů je zcela jistě způsobeno i tím, že mnozí reprezentanti afrických zemí působí v evropských klubech a někteří i v těch nejlepších. Tam by se bez taktické disciplíny uplatnit nedokázali a přenáší si to i do reprezentací svých zemí.
Podle očekávání se dvěma nejúspěšnějšími světadíly na MS v Brazílii stala Evropa a na prvním místě Amerika (nerozlišuji na Jižní a Severní). Ze 13-ti evropských týmů totiž postoupilo jen 6, což je „jen“ 46 %, z deseti amerických postoupilo 8 a to je 80 % zúčastněných.
Asi nikdo by před začátkem šampionátu netipoval, že nepostoupí favorizované evropské týmy Itálie, Anglie, Ruska, Portugalska a především obhájci mistrovského titulu Španělé (a to již po dvou kolech ve skupině). K nim se zařadilo ještě Chorvatsko a Bosna a Hercegovina. Naopak postoupilo Nizozemsko, Francie, Německo, Belgie, Švýcarsko a Řecko.
Hodně se před MS rozebíralo, zda bude pro evropské týmy nevýhodou aklimatizace na vysoké teploty a vlhkost vzduchu, která odčerpává síly daleko rychleji, než jsou evropané zvyklí. Mám pocit, že výhodou to, zejména pro jihoameričany být může, ale stejně mnoho fotbalistů i z těchto zemí působí v Evropě, tak bych to nepřeceňoval. Je pravda, že utkání hraná v 18:00 hodin našeho času, tedy ve 13:00 hodin tamního času, nemají takové tempo, na jaké jsme v Evropě zvyklí.
S tím mám jednu osobní zkušenost z MS v roce 1994, kdy jsem byl jako turista na MS v USA, konkrétně v Orlandu na Floridě, kde se hrála utkání (skupina Nizozemsko, Belgie, Maroko a Mexiko) v pravé poledne tamního času, tedy ve vedru až 40 stupňů. Důvodem byl čas utkání v Evropě kvůli přímým televizním přenosům. Vše se tedy i tady na MS v Brazílii podřizuje televizním právům na přenosy, které jsou bohatě zaplaceny a je třeba jim tedy ve všem vyjít vstříc, bez ohledu na zdraví samotných aktérů utkání, tedy hráčů a také diváků na stadionech. Na tribuně nám tenkrát bylo doslova vedro jak v sauně, po obvodu hřiště bylo povoleno rozmístit igelitové sáčky s vodou a hráči si mohli kdykoliv v přerušené hře opustit hrací plochu, sáček otevřít a napít se, eventuálně si jej vylít na hlavu, čehož hojně využívali. V Brazílii alespoň v některých utkáních rozhodčí povolí jednu krátkou přestávku pro všechny aktéry v každém poločasu k doplnění tekutin. Trenéři to přivítali nejen kvůli tekutinám, ale i k udílení taktických pokynů podobně, jako v košíkové a odbíjené.
Jak jsem předeslal nejúspěšnějším světadílem po utkáních ve skupinách je Amerika. Potvrdilo se, že kromě adaptace na klimatické podmínky to je především díky skvělým výkonům. Konkrétně se ukazuje, jak důležitá je ve fotbalu kvalita na míči, tedy bezchybná práce s míčem. Každá nevynucená ztráta míče totiž znamená i ztrátu fyzických i psychických sil při snaze o jeho získání. Když k tomu přidáme zlepšení jihoamerických fotbalistů v taktické disciplíně, týmovém myšlení a koncentraci, tak výsledkem je jejich zasloužená nadvláda ve světovém fotbalu. I zde opět platí, že těmto fotbalovým disciplínám se jihoameričtí fotbalisté musí naučit v Evropě, pokud tam chtějí uspět. A to oni chtějí.
Konkrétně tedy z 10-ti amerických týmů nepostoupil pouze Ekvádor a Honduras, kteří hráli dokonce ve stejné skupině. Všechny ostatní postoupily (Brazílie, Mexiko, Chile, Kolumbie, Kostarika, Uruguay, Argentína a USA).
Před osmifinálovými a dalšími boji považuji za největší favority Argentinu, Německo, Nizozemsko a až za nimi Brazílii. Za největší překvapení dosud považuji postup ze skupiny týmu Kostariky.