V úterý sehrála česká fotbalová reprezentace pod novým trenérem už třetí přípravné utkání a možná mnoho lidí zklamalo, že opět nevyhrála. Dokonce po dvou remízách 2:2 s Norskem a Finskem tentokrát prohrála s Rakouskem na Andrově stadionu v Olomouci 1:2.
Souhlasím, že vyhrát by bylo příjemnější, ale chci zdůraznit, že jde o utkání přípravná, která mají za cíl především otestovat nové hráče, získávat o nich co nejvíce poznatků v utkáních i na tréninku a dvojnásob to platí v situaci, kdy k týmu přijde nový trenér. I proto já nesnáším pro taková utkání termín přátelská. Ta totiž nic neřeknou. Termín „přípravná“ už znamená i pro hráče, že se na něco připravují a tak i k utkání musí přistoupit.
Jsem přesvědčen, že trenér Vrba těch poznatků a informací o jednotlivých hráčích získal mnoho a využije jich v nominaci a průběhu utkání kvalifikace o EURO 2016, která začne již na podzim. Stejně tak si v těchto utkáních ověřuje, kdo je vhodným hráčem pro jeho herní styl, kterým se prosadil v Plzni i v ostatních klubech, kde působil. V reprezentaci totiž takto trenér může uvažovat, protože si pro svůj předem daný způsob hry může vybrat hráče. V klubu je to často opačně. Tam totiž „vyfasujete“ hráče a podle jejich typologie a schopností musíte na ně „napasovat“ herní styl. Proto bych v této chvíli projevil větší dávku trpělivosti a neřešil tolik výsledky přípravných utkání, ale více způsob hry. A ten i v tomto utkání nebyl zlý, i když i tam jsou velké rezervy.
Trenér Vrba se netají tím, že chce hrát s reprezentací ofenzivní fotbal s aktivitou po stranách hřiště a s rychlou přechodovou fází. Nic proti tomu, to chce přeci hrát každý trenér. Já tedy určitě. Jenže to chtějí hrát i naši soupeři. To je zkrátka jednoznačný fotbalový trend a v utkání je potom důležité, jak se to komu podaří.
Náš tým byl tentokrát složen, až na Vydru, z hráčů domácí Gambrinus ligy, přesněji to byl téměř mix hráčů Sparty Praha a Viktorie Plzeň. I v tomto utkání jsem viděl jeden nedostatek, který se často považuje za přednost. Procento držení míče jsme měli vyšší, než soupeř z Rakouska, ale Rakušané hráli daleko rychleji a přímočařeji po zisku míče. Rychleji „přepínali“ z obranné fáze na útočnou po zisku míče a platí to i naopak. Naopak to platí zřejmě proto (z útočné fáze na obrannou) i díky našim hráčům. My jsme totiž často zbytečně po zisku míče přihrávali dozadu nebo do šířky, místo rychlé kolmé přihrávky, která by hru směrem k soupeřově brance zrychlila a tím zkomplikovala soupeři přepínání do obrany. Na pomalost přechodové fáze po zisku míče zdaleka nemá vliv jen běžecká rychlost. Ve fotbalu je často důležitější rychlá reakce, rychlá myšlenka, rychlé provedení. A tam jsem viděl rozdíl mezi našimi hráči a těmi rakouskými. Platí to především o těch ve středové řadě, tedy Váchovi, Hušbauerovi a Dočkalovi. Myslím, že není náhoda, že jsou to hráči Sparty, která sice prošla letošním ročníkem Gambrinus ligy suverénně za titulem, ale její hráči nemají takovou čerstvou zkušenost s evropskými poháry, jako třeba hráči Plzně. Možná i proto její hráči Petržela i Kolář naši hru po svém nástupu na hřiště zrychlili.
Po utkání ve Finsku jsem napsal, že při naší křídelní hře zejména Krejčí zleva často centroval do „kapsy“ mezi brankáře a obránce soupeře, ale ta byla vždy dobře vykrytá obránci, a že by to chtělo přihrát také zpětnou finální přihrávkou do druhé vlny. Nevím, nemyslím si, že by Krejčí četl moje webové stránky (myšleno s nadsázkou), ale tentokrát jsem takové zpětné přihrávky od Krejčího viděl a měli jsme z nich několik příležitostí vstřelit branku. Určitě mu to také vytýkal trenér Vrba a Krejčí se poučil a jeho přihrávky byly tentokrát variabilnější a tedy pro soupeře hůře předvídatelné. A to je typický příklad prospěšnosti přípravných utkání. Je třeba si je vyhodnotit a hlavně se poučit z chyb.
Tentokrát se mi nelíbil ani útočník Vydra. Připadal mi na jeho poměry unavený, bez zápalu, na jaký jsme u něj zvyklí. Jinak je to ovšem ofenzivní hráč (to je přesnější označení než útočník) moderního typu. Tedy rychlý, agresivní a přímočarý.
Ano souhlasím s názorem, že směrem do defenzívy máme rezervy. To se ovšem týká celého mužstva, jak vyžaduje moderní fotbal a začíná to již od ofenzivních hráčů po ztrátě míče a o tom jsem již psal v jednom z předchozích odstavců. I střední obránce Procházka si bude muset uvědomit, že na konstruktivní řešení obranných situací bude mít v reprezentaci méně času a prostoru, než na klubové úrovni. Pokud ne, tak se více projeví jeho pomalost, která není na závadu. Střední obránci jsou vždy pomalejší, než ofenzivní hráči soupeře, ale nesmí hrát tak, aby na tu pomalost doplatil. Tzn. musí dobře číst hru, předvídat situace, reagovat na ně a pomoci si i dobrým krytím míče tělem. Hlavně nevymýšlet žádnou nežádoucí nadstavbu s parametry předvádění se.
Pozitivní je určitě způsob hry krajních obránců. Limberský tak může uplatnit svoji rychlost, sebevědomí a aktivitu v útočné fázi a překvapivě stejné přednosti, navíc s větší dravostí ve finální fázi i při útočných standardních situacích se prezentuje pravý obránce Kadeřábek. Jen nesmí zapomínat, že je na prvním místě obránce. Aby nehrál, jako Rajtoral, kterého všichni chválí za ofenzivní pojetí hry, ale on potom nestíhá plnit obranné úkoly a je takřka u všech branek, které jeho tým obdrží. V Plzni mu to procházelo, ale v Bundeslize už tolik ne a už je zase zpátky v Česku. A jsme u toho rozdílu mezi naší nejvyšší soutěží a špičkovým evropským fotbalem. Nemyslím si ale, že hráči z naší ligy na ten špičkový fotbal nemají. Jen si to musí uvědomit a přizpůsobit se tomu.
Na závěr poznámka k brankáři Štěchovi. Vůbec jsem jej neznal, viděl ho poprvé. Má skvělou postavu a při své výšce je velmi pohyblivý a rychlý. Jen mi připadal trochu nervózní, což je logické. Uvědomoval si určitě, že je neznámý i pro mnoho lidí u nás a musí se dobře zapsat nejen u trenéra Vrby, ale i u všech ostatních. Má v reprezentaci určitě budoucnost.
Na závěr zopakuji, že i přes naši porážku toto utkání s Rakouskem splnilo svůj účel. Trenér Vrba taková utkání potřebuje absolvovat a připravit tak tým co nejlépe na kvalifikaci, kdy půjde nejen o kvalitní výkon, ale také o výsledek a tím o body do kvalifikační skupiny.