V Česku zřejmě panuje názor, že fotbalového trenéra může dělat každý

Ano, já vím, že v českých hospodách, a předpokládám, že i v těch zahraničních, je fotbalovým trenérem každý. Vím, že tak to je již dlouhá léta a vůbec mi to nevadí. Jenže pokud mají tento pocit, tedy, že fotbalového trenéra může dělat každý, lidé zodpovědní ve fotbalových klubech za jejich sportovní či ekonomickou prosperitu, v rámci které fotbalové trenéry angažují, tak to už mi vadí.

Také vím, že mnozí bývalí fotbalisté mají tento totálně zcestný pocit a nic na tom nemění ani jejich skvělá kariéra fotbalisty. Na toto téma jsem už několik komentářů napsal, ale tentokrát mě k další úvaze na toto téma inspirovalo řešení trenérské otázky v Baníku Ostrava, profesionálním fotbalovém klubu, účastníku nejvyšší české fotbalové soutěže Gambrinus ligy a nejen v něm.

Tentokrát je to jiný případ, než před časem byla výměna trenéra Slávie Koubka za nizozemského odborníka Pastoora, kterou jsem také kritizoval a zatím to vypadá, že výsledný efekt pro Slávii nepřinesla. Baník Ostrava odvolal trenéra Komňackého, což by nebylo nic neobvyklého. To se stane každému trenérovi. Zkrátka mužstvu se nedaří, závěr sezóny se blíží a nervozita se stupňuje. Většinou se tato situace jinak neřeší, i když na vině nepříznivých výsledků mohou být úplně jiní lidé, než je trenér týmu. I já mám zkušenost v tom, že trenér nemá možnost ovlivnit nebo alespoň regulovat výběr nových hráčů, ale zodpovědnost má stoprocentní. Možná by bylo zajímavé znát pravdu i v Baníku. Ale tu skutečnou, tedy vyslechnout obě strany, tedy vedení klubu i odvolaného trenéra. Podle určitých indícií, které pronikly do médií se trenér Komňacký v této konkrétní věci neshodl se sportovním manažerem Radkem Slončíkem, bývalým výborným fotbalistou, ikonou Baníku. Opakuji, nevím, v čem byl problém v Baníku, ale znám i případy, kdy funkcionář prosazuje hráče hráčského agenta „X“ a trenér to nerespektuje nebo je dokonce napojený na hráčského agenta „Y“.

Jak už jsem napsal v komentáři k poslednímu kolu GL, tak řešení, které v Baníku po odvolání trenéra Komňackého zvolili je pro mě, jako fotbalového trenéra, člena prezídia Unie českých fotbalových trenérů nepřijatelné. I když chápu, že vedení mělo v jejich situaci pocit, že musí něco udělat. Jenže to něco v tomto případě ještě více snižuje vážnost a respekt trenérského povolání, který je už v Česku i tak hodně hluboko, protože tady platí v praxi nadpis tohoto komentáře, což je velký omyl.

V případě Baníku je oficiálním hlavním trenérem Tomáš Bernady, protože má odpovídající licenci, skutečným trenérem je Martin Svědík, který odpovídající licenci teprve studuje, podobně jako jeho asistent Korytář. I toto řešení považuji za znevažování pozice trenéra v profesionálním klubu. Jenže to ještě není vše. Nad vším tímto divadlem ční kompetence sportovního manažera Slončíka, který bude rozhodovat o sestavě i střídání při utkání. Poslední slovo má zkrátka on.

Radek Slončík totiž není sám z řady bývalých fotbalistů, který je přesvědčen, že fotbalu rozumí (to nezpochybňuji), že má nejvyšší zodpovědnost a tedy logicky může týmu velet. Jenže je laikem v tom, co je na práci úspěšného trenéra rozhodující. Tím jsou zkušenosti v každodenním řešení drobných i větších problémů v komunikaci s týmem, zkrátka psychologie a pedagogika. Problém je v tom, že tyto atributy práce trenéra se nedají nikde vyčíst z knížek, nenaučí se je ani na zeleném trávníku. K tomu musí mít trenér cit. Já nazývám mladé trenéry, za kterého se zřejmě považuje i Radek Slončík, trenéry s hráčským myšlením. Možná to v Baníku Ostrava tentokrát vyjde. Oni vlastně již nemají co ztratit a v tom má Radek výhodu. Zkrátka horší už to být nemůže. Ale příkladů, kdy kluby vsadily na mladého, často začínajícího trenéra (hlavním důvodem jsou převážně finance), je mnoho a v převážné většině to nedopadlo dobře. Vzpomeňme Přerost v Teplicích, Prokopec v Hradci Králové (v lize tým nezachránil, momentálně jsou ve hře o postup zpět), Petrouš a ten druhý (jméno mi teď vypadlo, je aktuálně asistentem trenéra Pastoora ve Slávii, Kotůlek v Olomouci, Svědík v Ostravě na podzim, Grmela v Brně, Vavruška v Příbrami, Weber v Bohemians, Skuhravý v Jablonci a možná mi někdo unikl. Oni si totiž často myslí, že když fotbalu rozumí, tak si vytvoří svoji představu o způsobu hry a předpokládají, že to automaticky bude fungovat. Protože to v tréninku natrénují, hráčům vysvětlí, nakreslí a to předchozí trenér nedokázal. Po čase se ukáže, že to tak jednoduše nejde a neví si rady. Neví, proč to tak nejde, když se všichni snaží. A to nemluvím o tom, že základem úspěchu trenéra je jeho respekt a autorita u hráčů, s kterou mu v začátku úspěšná hráčská kariéra pomůže, ale jen v začátku. Postupně musí svoje kvality dokazovat a hráči poznají, jak na tom trenér s odborností trenéra je. Proto zpravidla začátek jejich působení na postu trenéra nese výsledky, ale postupně se vytratí a dochází k jeho výměně.

Ne, nepřeji mladým trenérům nic zlého. I já jsem ním kdysi byl, ale dlouho jsem musel dokazovat, že na to mám, nic jsem nedostal zadarmo. Dnešní praktiky se mi nelíbí a především stále klesající respekt trenérů u nás obecně. Přitom je to jedno z nejtěžších a nejrizikovějších povolání. Navíc fotbal je pro práci trenéra daleko náročnější, než jiné sporty. Je to sport kolektivní, který přináší mnoho nástrah, je to sport kontaktní, agresivní, současně technický a vysoce takticky složitý. Srovnání např. s trenérem tří oštěpařů, nebo jednoho tenisty, nebo volejbalistů. Těch je méně a soupeř je oddělen sítí a nemůže vám přímo kazit vaše taktické záměry, může se jim jen bránit z druhé strany sítě a naopak.

To už ale zacházím do rozboru jednotlivých sportů. Jen jsem chtěl tímto komentářem upozornit na trend, který v poslední době pozoruji a tím je naprosté pohrdání a ztráta respektu fotbalových trenérů v Česku nejen prostými laiky v hospodách, ale i lidmi, kteří fotbalové trenéry platí. A to je varující. A to už nemluvím o dohadech o finančním vyrovnání, které kluby často nerespektují, což se obvykle na veřejnost nedostane a řeší je Arbitrážní komise FAČR.

Komentáře nejsou povoleny.