Ve čtvrtek večer jsme měli možnost shlédnout fotbalové představení, po kterém jsme byli na jednu stranu zklamaní, na druhou stranu pyšní na to, co český zástupce v Evropské lize provedl s tím francouzským. Po prvním nevydařeném utkání plzeňské Viktorie v Lyonu s místním Olympiquem a prohře 1:4 se odveta logicky stala pro všechny jen formalitou.
Navíc se v posledním týdnu v médiích i v hospodách probírala mizerná výkonnost a výsledky Viktorie z poslední doby. Konkrétně již vzpomínaná prohra v Lyonu, další prohra v Praze se Spartou a třetí blamáží se stala bezbranková remíza doma se Slováckem. Skutečnost na hřišti byla naštěstí jiná. Zástupce českého fotbalu porazil věhlasný Olympique Lyon 2:1 a moc nescházelo, aby tříbrankovou ztrátu z Francie vyrovnal nebo dokonce překonal. Už první poločas byla Plzeň lepším týmem, ale co se dělo v tom druhém, tak to bylo opravdu nečekané.
A to za situace, kdy Lyon podnikl v posledních vteřinách prvního poločasu rychlý protiútok zakončený šťastnou střelou Gomise, která zapadla za zadní tyč branky plzeňského Bolka. Po takovém direktu tzv. „do šatny“ jsem i já očekával na hřišti odevzdané mužstvo, vědomé si marnosti v dosažení úspěšného výsledku, kterým by bylo i „pouhé“ vítězství. I kvůli prestiži a klubovému i národnímu koeficientu v evropských pohárech.
První minuty tomuto odhadu i odpovídaly. Měl jsem pocit, že našemu týmu dochází síly, nadvlády na hřišti se ujali hráči Lyonu. Jenže naštěstí jen do vyrovnávací branky, kterou vstřelil po přihrávce Petržely Kolář. Za dvě minuty přidal Tecl hlavou vedoucí branku a hráči Plzně doslova a do písmene dostali do nohou a hlavy další velkou dávku energie a běhali, jakoby utkání teprve začalo. Naopak fotbalisté Lyonu byli jako opaření a další branky v jejich síti visely na vlásku. Největší šanci, kterou byl pokutový kop, neproměnil Tecl. Jeho střela se otřela o tyč branky Lyonu. Kdyby pokutový kop Tecl proměnil, tak by chyběla Plzni k vyrovnání skóre obou zápasů jen jedna branka. A šancí na její vstřelení bylo opravdu dost. Ať už hlavou i nohou Bakoš, hlavou trefil břevno Wágner nebo tvrdá střela Čišovského. Výhra 2:1 sice na postup do čtvrtfinále Evropské ligy nestačila, ale potlesk celého stadionu ve stoje zcela reálně odpovídal výkonu, který mužstvo Plzně předvedlo. V tu chvíli mně šel mráz po zádech a opět, jako již mnohokrát, jsem si uvědomil, že takto přehrát soupeře z prestižní francouzské nejvyšší fotbalové soutěže nemůže mužstvo z průměrné nebo dokonce podprůměrné evropské fotbalové ligy. A za takovou mnozí naši příznivci i „experti“ GL považují. Vlastně doufám, že po utkání Plzně s Lyonem považovali, protože pokud nezmění názor, tak fotbalu nerozumí nebo jsou nějakým způsobem zaujatí a český fotbal nemají rádi.
V utkání Plzně s Lyonem, pro mnohé překvapivě, nenastoupil v základní sestavě Viktorie Pavel Horváth, kapitán a ikona týmu. Mě tento tah trenéra Uhrina nepřekvapil. Pro ty, kteří teď tvrdí, že jsem po bitvě generálem jen připomenu, že jsem tento krok navrhoval v malé anketě deníku Sport po prvním utkání v Lyonu. Navíc už v květnu loňského roku, když jsem viděl tohoto hráče v Olomouci z tribuny Androva stadionu a měl tak možnost vidět jeho pohyb po hřišti komplexně po celé hrací ploše, tedy i mimo záběr kamery, tak jsem tady na svých stránkách napsal, že v těžkých utkáních už Pavlův přínos slábne a je důležitý více v hráčské šatně. Pavla Horvátha obdivuji za to, co ve svém věku dokáže, ale ani on věk zastavit nedokáže.
Místo něj vedle, v tomto utkání skvělého Hořavu, trenér Uhrín postavil mladého Hrošovského a ten svoji šanci využil výborně. Hrál velmi dobře a zařadil se tak do řady hráčů, kteří se vedle zkušeného Horvátha mnoho naučili. Mám na mysli Jiráčka a Daridu a k nim teď patří i Hrošovský. To je pro trenéra Uhrína další dobrá zpráva, kromě výborného výkonu mužstva a výhry s Lyonem.