Po zimní přestávce jsme se konečně dočkali prvního kola play off evropských pohárů s postupem jednoho našeho zástupce, Viktorie Plzeň do osmifinále, nám začala i česká nejvyšší fotbalová soutěž Gambrinus liga a do třetice máme za sebou premiéru české reprezentace pod novým trenérem Vrbou. Utkání s Norskem bylo očekáváno s velkým zájmem, ale také s velkým optimismem, který ovšem bohužel zdaleka nebyl naplněn. Potvrdilo se, že cokoliv ve fotbalu změnit nelze jen mávnutím kouzelného proutku, ale jen tvrdou prací na základě důkladné analýzy. A takovou analýzou přípravné utkání s Norskem bylo.
Tomuto utkání předcházela velká reklamní kampaň, která měla vytvořit pozitivní atmosféru v laické i odborné veřejnosti a stejně tak na vyprodaném stadionu v Edenu. To poslední se sice povedlo, ale sportovní očekávání nebyla naplněna. Na tom se určitě shodneme všichni a nemusíme být ani velkými fotbalovými odborníky.
Pokud bych měl hodnotit v tomto komentáři výkon našeho týmu a jednotlivců, tak pozitivní byl snad jen přínos hráče londýnského Arsenalu Tomáše Rosického pro výkon mužstva, ale na druhou stranu je tento jeho rozhodující pozitivní vliv na tým zprávou negativní. V žádném kolektivním sportu není tato závislost na jednom hráči pozitivní zprávou.
Svoje hodnocení průběhu přípravného utkání s Norskem jsem již prezentoval v denících Právo a zejména Sport a v Českém rozhlasu Radiožurnál, krátce se k němu vrátím i tady, na svých webových stránkách, ale z trochu jiného pohledu. Nemíním tady rozebírat, že Norové byli ve všech fotbalových disciplínách lepší (pohyblivost, šikovnost na míči, agresivita v presinku, kompaktnosti herního bloku, dynamice a kvalitě v práci s míčem, přesnosti kombinace atd.).
Začnu od konce utkání a jeho nerozhodného výsledku 2:2. I když vyrovnávací branku jsme obdrželi těsně před koncem a po fatální chybě, jinak skvělého brankáře Čecha, tak tuto branku hodnotím paradoxně jako „dar z nebes“. „Dar z nebes“ pro všechny příznivce našeho týmu, některá média a možná i některé naše hráče. Při výhře 2:1 by zcela jistě zapadly některé z mnoha nedostatků, které se v tomto utkání objevily a hrozilo by jejich ignorování. Jako se to často stávalo pod vedením trenéra Bílka. Naštěstí i v tomto, pro každého trenéra klíčovém okamžiku, se trenér Vrba nebál veřejně popsat největší problémy ve výkonu týmu, nebál se přiznat, že utkání mu odhalilo mnoho nedostatků u jednotlivců i celého týmu, na kterých ještě musí zapracovat. Možná si v tu chvíli uvědomil, že i jeho optimistická vyjádření během pozitivní kampaně po svém nástupu tak trochu přehnal, pokud to nebyla jen dohodnutá marketingová strategie FAČR.
Kdo by nechtěl hrát atraktivní, útočný fotbal, který se bude divákům tak líbit, že přijdou i na utkání příští, jak trenér prohalšoval. Neznám takového trenéra, který by si toto nepřál. Jenže nejtěžší je tyto svoje představy přenést na zelený trávník a tady já vidím velký problém. Trenér Vrba má však několik předností, ve srovnání s jinými trenéry, včetně předchozího trenéra Bílka.
1. Trenér Vrba ví, jak chce s týmem hrát a podle toho si vybere hráče.
2. Trenér Vrba nezavírá oči před nedostatky, které mu přípravné utkání s Norskem odhalilo. Pokud je totiž chce odstranit, tak je musí především vidět, ale také je chtít odstranit.
3. Trenér Vrba musí vědět, jak je odstranit. Že to ví dokázal v Plzni, kterou naučil tomuto fotbalu s, ve Spartě doslova odepsanými, hráči (Kolář, Horváth, Petržela, Limberský).
Jenže celý proces odstranění má jeden velký háček. Pracovní čas (tréninkový proces) s hráči české reprezentace je tak minimální, že se obávám toho, zda se to dá úspěšně zvládnout. Navíc se obávám toho, že někteří hráči nemohou jeho představu splnit, ani kdyby trénovali od rána do večera.
Pokud není jakýkoliv hráč pohybově dynamickým nebo rychlostním typem hráče, tak s tím se moc dělat nedá, takový bude i nadále. Ale jsou věci, které se ovlivnit, tedy natrénovat dají. Některé mají souvislost se změnou myšlení a tam jsou vždy u hráčů velké rezervy.
V dnešním fotbalu je nezbytným předpokladem rychlost ve všech modifikacích. O té lokomoční (běžecké) jsem už napsal, že se moc ovlivnit nedá, ale dá se ovlivnit četnost rychlostních náběhů, dá se částečně ovlivnit rychlost v práci s míčem, dá se ovlivnit hra na co nejméně doteků, přímočarost po zisku míče, reakce na ztrátu míče, dobrá organizace hry, tzv. kompaktnost (hráči se pohybují adekvátně k prostoru míče co nejblíže, proto mohou po jeho ztrátě soupeře okamžitě napadat, moderně se používá termín presovat). V tom všem totiž byli Norové lepší.
Nejvíce asi byla do očí naše kostrbatá rozehrávka z naší obrany do připraveného soupeřova obranném bloku. U této varianty způsobu proniknutí k soupeřově brance se zastavím. To je v současnosti velké téma, které dlouhodobě řeším i já ve své trenérské práci a svými názory se pohybuji tak trochu proti proudu.
Naši hráči, zřejmě podle pokynů trenéra Vrby, volili v tomto utkání variantu přechodu na soupeřovu polovinu přes střední pásmo hrací plochy striktně kombinací přízemních přihrávek. Přesto, že se jim to od první minuty nedařilo, tak svou tvrdošíjnou snahou působila jejich hra rozpačitě, protože míč většinou skončil u brankáře Čecha po „velké“ „malé domů“. Navíc i dvakrát za postranní čarou po nepřesné přihrávce hrané pod tlakem napadajícího hráče soupeře, což naše stopéry, a nejen je, evidentně znervóznělo. A tady čeká trenéra Vrbu největší kus práce. K tomu, aby jeho hráči volili tento způsob přechodu středního pásma je třeba spousta předpokladů jednotlivých hráčů (odvaha, kvalita v práci s míčem, přesná přihrávka), ale i celého týmu (nabídka efektivním výběrem místa, vědomé, nacvičené varianty kombinací, efektivní krytí míče atd.). To vše vyžaduje hodiny a hodiny tréninku a vypracování herních automatizmů. Obávám se, že na to bude mít trenér Vrba málo času a navíc, jak jsem už podotkl, někdy ani to nestačí, protože hráč nemusí mít takové předpoklady, jako mají např. hráči Barcelony a jiných špičkových klubů, podle kterých se někteří naši trenéři snaží kopírovat tento jejich způsob zakládání útočné fáze hry.
Existuje totiž ještě jiný způsob, který nevyžaduje tak vysoké nároky na práci s míčem, navíc je rychlý a bezpečný. Tím je výkop brankaře hluboko na soupeřovu polovinu hřiště do předem určeného prostoru, na předem určeného hráče a snahou o získání odraženého míče. A o tom také mluvil trenér Vrba po utkání s Norskem. Doslova řekl: „Pokud se nám nedaří rozehrávka od obránců po zemi, i třeba díky skvělému presinku soupeře, tak je třeba zvolit jednodušší variantu“. Tím myslel výkop brankáře nebo i některého z obránců tak, jak jsem to teď popsal.
Jenže u nás se tento způsob, který měl na mysli i trenér Vrba, v posledních letech považuje za něco ponižujícího, nepatřičného. Naopak, každá změna rytmu v utkání se může stát pro soupeře nečekanou a „smrtící“. Např. v sobotním utkání anglického FA Cupu brankář a hráči Evertonu, vzhledem ke kvalitám týmu Arsenalu ve vysokém napadání, vůbec variantu rozehrávky z obrany po zemi nepoužívali. Nebo hráči Dukly Praha v sobotním utkání teď ví, že každá taková ztráta míče je smrtící. Jihlava vyhrála na Julisce 0:3 a všechny branky padly po napadání rozehrávky Dukly. A takových příkladů je spousta.
Pokud bych měl tuto část mého komentáře shrnout, tak platí, že musím hrát způsobem, který odpovídá typologii a kvalitě mých hráčů. A to si trenér Vrba musí tréninkem ověřit, pokud na to bude mít čas. A není to jen věcí středních obránců.
Proto bylo z mnoha pohledů přípravné utkání s Norskem velmi dobrou ukázkou toho, na čem je třeba ještě zapracovat a trenér Vrba i jeho konzultant trenér Brückner správně konstatovali, že je toho opravdu hodně. Pokud tedy chtějí hrát herním stylem, který trenér Vrba naučil hráče v Plzni. Pokud ovšem zjistí, že v reprezentaci to hráči nedokáží, musí hrát jinak. Je docela možné, že hráči a tedy soupeři v utkáních reprezentace mají vyšší kvalitu (včetně schopnosti napadat rozehrávku), než soupeři na klubové úrovni. To všechno ale trenér Vrba a realizační tým vědí. Proto jsem hodně zvědavý na další přípravná utkání české reprezentace a určitě nejen já. Především na to, jaká bude reakce trenéra Vrby a jeho prostřednictvím hráčů na hřišti, z poznatků z prvního utkání české reprezentace s Norskem. Před prvním utkáním kvalifikace na EURO 2016 jsou ta utkání ještě dvě, ale tréninků hodně málo.