Vyjímečně se v úvodu svého komentáře nebudu věnovat průběhu, či zajímavostem z utkání, ale událostem, které také k fotbalu patří. Tím jsou předem ohlášená, proto slavnostní, rozloučení s někým, kdo se rozhodl svoji aktuální sportovní etapu ukončit.
Na prvním místě musím uvést úspěšného trenéra Viktorie Plzeň Pavla Vrbu. Ten se rozhodl uzavřít ve své trenérské kariéře kapitolu s názvem Viktoria Plzeň a od 1. ledna 2014 začne psát prestižní kapitolu Česká reprezentace. Před utkáním s Příbramí to bylo v Plzni velmi dojemné a emocemi nabité loučení, které je v případě fotbalového trenéra opravdu vyjímečné. Většinou totiž v našich končinách trenéři odchází tzv. „zadním vchodem“ po odvolání z funkce vedením klubu. Pavel Vrba si takovou rozlučku, při které se s ním loučilo vedení klubu velkou kyticí, zaplněný stadion potleskem ve stoje a po utkání i všichni jeho svěřenci společným potleskem, zcela jistě zasloužil. Teď mu jen všichni přejme, aby se mu dařilo i v další reprezentační etapě, což by znamenalo naši účast na velkých fotbalových akcích EURO 2016 a mistrovství světa 2018.
Druhé loučení se týkalo hráče Slávie Praha Pavola Kisela. Jeden z nejlepších slovenských fotbalistů, působících v GL se rozhodl ukončit svoji aktivní kariéru a přesunout se do jedné z kanceláří na stadionu v Edenu. Jeho rozlučku sice nesledovalo tolik diváků, jako v Plzni, ale potlesk byl stejně intenzívní a já dodám, že zcela zaslouženě. Pavol Kisel byl hráčem, který, kromě poctivého přístupu ke svým povinnostem fotbalisty, dokázal vystudovat také vysokou školu (Právnickou fakultu) a to zaslouží obdiv. Byl to jeden z nejinteligentnějších fotbalistů, jeho vyjádření měla vždy hlavu i patu a na hřišti vždy odevzdal všechny svoje síly. Především kvůli němu jsem si přál, aby utkání s Libercem Slávia zvládla za tři body, což se podařilo a Pavol mohl na svoje poslední utkání v profesionální kariéře v dobrém vzpomínat.
Třetím členem široké fotbalové rodiny, který se rozhodl ukončit svoji fotbalovou kariéru, byl v průběhu 16. kola GL obránce pražské Sparty Tomáš Ujfaluši. Jeho „rozloučení“ bylo jiného typu. Bylo to rozhodnutí, které Tomáš udělal na základě svého zdravotního stavu, které oznámil na speciální tiskové konferenci. Jeho loučení tedy neproběhlo před zaplněným stadionem, i když by si to za všechno, co ve své kariéře dokázal, určitě zasloužil, včetně potlesku ve stoje. Posuďte sami. Prosadil se v klubech Hamburger SV, AC Fiorentina, Atlético Madrid a Galatasaray Istanbul. Jen dodám, že je odchovancem Sigmy Olomouc, kde jsem pracoval 17 let, a ještě dnes si pamatuji, jak jsem jej „kupoval“ do Sigmy v restauraci na fotbalovém stadionu v Rýmařově.
Pokud jde o samotná utkání, tak vyjímečně začnu u týmů, pohybujících se ve druhé polovině tabulky. Tam byla před tímto 16. kolem situace velmi vyrovnaná, mužstva doslova bodově natěsnaná a právě v tomto posledním kole bylo cítit, že nikdo z nich nechce přezimovat na sestupových příčkách, tedy na 15. a 16. místě. Hned tři týmy z druhé poloviny tabulky bodovaly naplno za tři body (Jihlava, Znojmo a Slávia), týmy Bohemians 1905 a Brna si rozdělily po jednom bodu za remízu ve vzájemném utkání. Bez bodu tedy zůstala Olomouc po prohře na domácím stadionu s Duklou Praha, Příbram po prohře v Plzni a Ostrava v Mladé Boleslavi.
Už to vypadalo, že na sestupových příčkách ve dvou profesionálních soutěžích GL a FNL se přes zimu usídlí kluby z Prahy (Vltavín, Bohemians-Střížkov, Bohemians 1905 a Slávia). Posledně jmenovaná Slávia tuto statistiku porušila a výhrou 2:1 nad Libercem se vyhoupla až na 11. místo. I tento posun svědčí o vysoké vyrovnanosti na konci tabulky. Konkrétně rozdíl mezi 9. Sigmou Olomouc a poslední 16. Bohemians 1905 je jen tři body, což je jedna výhra navíc. Jarní část tedy slibuje napínavou podívanou.
V komentáři k předchozímu 15. kolu GL jsem srovnával efekt ztráty teplického útočníka Mahmutoviče pro zranění, nejlepšího střelce GL a ve Znojmě klubem iniciovaný odchod zkušeného bývalého reprezentanta (shodou okolností další „můj“ odchovanec Sigmy Olomouc) Marka Heinze. Konstatoval jsem, že jednomu týmu ztráta uškodila a druhému pomohla. Shodou okolností se oba týmy spolu střetly v Teplicích v tomto 16. kole. Byl jsem zvědavý, jak bude utkání z tohoto pohledu vypadat a probíhat. U televizní obrazovky jsem byl výkonem obou týmů a logickým výsledkem velmi překvapen. Znojemští vyhráli 1:3 a je třeba říci, že zcela zaslouženě. Podle mého názoru se jen potvrdilo, jak která z těch dvou ztrát hráčů týmu uškodila nebo prospěla. Diváci totiž sledují z tribuny až jednotlivá utkání, fandí svému týmu, ale málokdo si uvědomuje, že o výsledku se rozhoduje již v průběhu týdne nebo měsíce, kdy si trenéři vyhodnocují přínos jednotlivých hráčů pro svůj tým. A někdy jsou to překvapivá zjištění.
Po neúspěšném závěru podzimní části soutěže budou zřejmě uvažovat v Olomouci podobně, jako v průběhu podzimu uvažovali ve Znojmě. Přesnější by mělo být napsat „měli by uvažovat“, protože mám takový dojem, že v tomto klubu, v kterém jsem toho tolik prožil, je něco nezdravého a nevyřeší to jen úvahy o jménu trenéra, který tým převezme do zimní přípravy. Svědčí o tom i vyjádření zkušeného hráče Ordoše po utkání s Duklou Praha a porážce 1:2, podobně vyzněl i rozhovor s kapitánem Škerlem po nástupu na trenérskou lavičku sportovního manažéra Zdeňka Psotky a posunutí trenéra Kotůlka na post asistenta.
Podobné starosti budou mít zřejmě i v Ostravě. Nejen proto, že Baník prohrál v Mladé Boleslavi 4:0. To se může ve fotbalu stát, ale je to zřejmé z velmi kritického vyjádření ostravského trenéra Svědíka po tomto utkání na adresu hráčů. Zřejmě jejich přístup k utkání a výkon nebyl podle jeho představ.
Netradičně se až nyní dostávám k nejvyšším příčkám tabulky GL. Jako samozřejmost se dá hodnotit plný bodový zisk dvou největších favoritů na titul mistra republiky Sparty a Viktorie Plzeň. Jenže Sparta se na něj tentokrát hodně nadřela. Vyhrála v Jablonci 2:3 a podle mého názoru to bylo nejkvalitnější utkání tohoto 16. kola a zásluhou obou týmů. Dokonce dvakrát se v průběhu utkání podařilo prohrávajícímu týmu nepříznivé skóre otočit a to není ve fotbalu v současné době nic jednoduchého. Brzy po začátku utkání se ujala vedení Sparta brankou ještě nedávného kanonýra Jablonce, nyní ve službách Sparty, Lafaty. Ještě do poločasu domácí zvrátili stav na 2:1 ve svůj prospěch, ale nakonec se po závěrečném hvizdu rozhodčího radovali hráči Sparty po výhře 2:3. Paradoxně se ovšem neradoval autor vítězné branky Marek Matějovský, jehož centr před branku zapadl za tyčku domácí branky. Marka dobře znám fotbalově i lidsky, proto jsem měl při jeho chladném výrazu ve tváři hned jasno o příčinách (frustrace ze svého současného postavení v týmu Sparty), což potvrdil v rozhovoru po utkání i na společné týmové děrovačce s fanoušky svým „nadšeným“ výrazem. Marek Matějovský totiž není týmovým hráčem a těžce proto „skousává“ svoji současnou situaci ve Spartě, kdy nehraje v základní sestavě. Takový byl již ve 20-ti letech, kdy jsem s ním pracoval i já. Současná pozitivní atmosféra v týmu Sparty a tomu odpovídající výsledky mu příliš nevyhovují a dal to tímto způsobem najevo veřejně. Trenér Lavička se na toto téma vyjádřil velmi diplomaticky, což je správně, ale radost z toho určitě nemá a Markovi se to bude zcela jistě snažit vysvětlit. Chemii fotbalové kabiny totiž musí každý trenér hlídat a trenér Sparty to ví.
V posledních kolech jsme mohli vidět hodně nepřesností ze strany rozhodčích. Tentokrát bych chtěl pozitivně hodnotit gesto rozhodčího Jílka a jeho asistenta v utkání Slávie proti Liberci. Ve druhém poločasu za stavu 2:1 pro Slávii totiž pan Jílek odpískal pokutový kop za faul Škody na Rabušice. Jenže všichni jsme viděli, že o nedovolený zákrok nešlo a po krátké komunikaci mezi rozhodčími, díky dorozumívacímu zařízení, pan Jílek své rozhodnutí změnil. Oceňuji, že se nebál přiznat svůj omyl. Ne každý rozhodčí by to dokázal.