V sobotu se hrálo v Olomouci velmi atraktivní utkání Gambrinus ligy mezi Sigmou Olomouc a Spartou Praha. K jeho průběhu se vrátím v komentáři k celému 22. kolu. V tomto bych se chtěl nad ním zamyslet z jiného pohledu. Jak bylo uvedeno v médiích, tak proti jednomu ze dvou nejsilnějších klubů v Česku (druhým je Viktoria Plzeň) nastoupil fotbalový klub, který má v kádru prvoligového týmu nejvíce vlastních odchovanců ze všech klubů v GL. Tahle statistika mě sice nepřekvapila, ale určitě zaujala. Nejen proto, že je to opravdu unikátní statistika a filosofie Sigmy je srovnávána s filosofií fotbalového klubového gigantu FC Barcelona, ale také proto, že na začátku budování tohoto systému výchovy vlastních hráčů jsem stál i já.

Bylo to od ledna roku 1986. Tenkrát byl naším vzorem sousední Baník Ostrava, který měl již vybudovaný systém výchovy vlastních hráčů, těžil i z možnosti nabídnout rodičům kluků po skončení základní devítileté školy tzv. preferované učební obory v rámci státní podpory hornictví a hutnictví. Pro rodiče to znamenalo, že všechny náklady na studium hradil stát. Tzn. Internát, stravování apod. Proto se v tu dobu rozhodli pro Baník a ne pro Sigmu rodiče např. Slončíka ze Šumperka, Žůrka z Přerova, Lukeše z Bruntálu a mnohých dalších. Naopak já jsem byl u příchodu do Sigmy hráčů jako Ujfaluši, Heinz, Krohmer, Kováč a další. Dnes už jsou v tomto smyslu všechny kluby na stejné startovní čáře a Sigma potvrzuje jasnou převahu nad všemi. V dvou aspektech se současná produkce od předchozí liší. Prvními odchovanci klubu, kteří to dotáhli dokonce až do reprezentace byli Hapal, Látal a Kotůlek a potom další mladíci, hrající především na defenzivních postech. Např. střední obránci Kovář, Ujfaluši, Kováč, Rozehnal, Hubník. Ofenzívním hráčem byl např. Heinz. Z toho bylo zřejmé, že se někde dělá chyba. Dnešní skutečnost ukazuje, že na ni v Sigmě přišli, protože v jejich „A“týmu hrají dnes i velmi šikovní záložníci i útočníci. Druhou změnou v současnosti ve srovnání s tehdejší produkcí hráčů je věk, ve kterém vychovaní hráči do klubu přijdou. Tenkrát ze jmenovaných hráčů jen Kovář a Rozehnal přišli do klubu v žákovském věku a přímo v Olomouci bydlel jen Kovář. Ostatní přestoupili do Sigmy daleko později a odjinud. Kováč, Ujfaluši a Heinz v 15-ti z Loučné, Rýmařova a Lokomotivy Olomouc, Látal a Hapal a Hubník v 16-ti Němčic na Hané a Břestu a Kotůlek dokonce až v 17-ti letech z Náměště na Hané. Dnešní situaci již přesně neznám, proto mě zaujala statistika před utkáním se Spartou. Z 22-ti hráčů kádru „A“ mužstva je hned 17 vlastních odchovanců, z nich 7 přišlo do Sigmy ve věkové kategorii přípravky, 7 v žákovském věku a 3 v kategorii dorostu. Zapomenout nemůžeme ani na odchovance věkově blízké těm současným , kteří již působí jinde. Např. Michal Hubník, Přikryl, Hála a další. I když se už nepohybuji uvnitř klubu, kde jsem strávil celkem 17 let, tak vidím jeden z hlavních důvodů této pozitivní změny ve srovnání s dobou před 25-ti lety v kvalitě trenérů mládeže. Tenkrát jsme byli rádi, že se družstvům někdo trenérsky věnuje. Často to byli vyškolení rodiče kluků. Dělali to poctivě, srdcem, ale kvalita chyběla. Proto se prosazovali kluci z venkova v pozdnějším věku. Podle mých informací dnes pracují u mládeže v Sigmě trenéři odborně zdatnější, využívající i dostupné informační technologie. Základem všeho je ovšem podpora vedení, v dnešní době majitele nebo majitelů a to v Olomouci už mnoho let funguje. Je pozoruhodné, že mládeži v Sigmě „šéfují“ trenéři Tököly, Chromý a Coufal, kteří v klubu působili i tenkrát se mnou. I tato stabilita je pozitivní, protože zkušenosti, které tito trenéři za ty roky mají jim nikdo nevezme a nikde se nedají koupit. Zkrátka celému systému výchovy mají co nabídnout. V utkání se Spartou se sice ukázalo, že zkušenosti z takovýchto náročných utkání mladému týmu Olomouce ještě chybí, ale pro klub tohoto typu není jiná cesta, než občas některého talentovaného hráče prodat, tím naplnit roční rozpočet a hrát s dalšími odchovanci domácí nejvyšší soutěž. Proto se probojuje do evropských pohárů nepravidelně a pokud se to povede, tak to je třeba považovat za velký úspěch. Chápu, že tato filosofie se některým náročným příznivcům a možná i trenéru Pivarníkovi nemusí líbit, ale s tím se nedá nic dělat. To je úděl všech provinčních klubů. I toho olomouckého, nad jehož fotbalovou produkcí je třeba smeknout klobouk.

Příspěvek byl vložen dne 08.04.2013 [Pondělí] v 00:27 hodin a zařazen do rubriky Nezařazeno. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.