V 15. kole Gambrinus ligy mě, kromě jiných faktů, zaujala dvě utkání a jejich výsledek, vlastně přesněji řečeno jejich vítěz. Jedná se o vítězné týmy Brna v utkání s Příbramí a Plzně v utkání v Liberci. Oba totiž přišly v průběhu utkání o jednoho svého fotbalistu díky vyloučení a udělení červené karty.
Fotbal není jediným sportem, v kterém může dojít k vyloučení sportovce ze strany rozhodčího při porušení pravidel. Vždy to hraje určitou roli v dalším průběhu daného utkání, ale ne vždy tu rozhodující. Vyloučení sportovce známe v hokeji a třeba v házené. V těchto sportech se provinilec může po určité době do hry vrátit, v hokeji i dříve, pokud oslabený tým ještě před vypršením dvouminutového trestu obdrží branku. V házené se hráč vrací až po vypršení času dvou minut bez ohledu na inkasované branky.
Ve fotbalu je situace zcela jiná. Vyloučený fotbalista se na hřiště již vrátit nesmí a jeho spoluhráči jeho nepřítomnost musí nahradit. Proto je logické, že ve srovnání s házenou a ledním hokejem, má vyloučení ve fotbalu zásadnější vliv na průběh i výsledek utkání. Jenže zkušenosti ukazují, že ne vždy tomu tak je.
Příkladem mohou být právě jmenovaná dvě utkání 15. kola Gambrinus ligy v Brně a Liberci, i když obě měla po vyloučení zcela jinak tzv. rozdané karty. Brno totiž přišlo o svého hráče Mezlíka ve 37. minutě a v té době vedlo 1:0. Z pohledu trenéra a jeho svěřenců šlo v tomto případě zejména o udržení nejtěsnějšího vedení až do závěrečného hvizdu rozhodčího, což se trenérovi Čuhelovi a jeho svěřencům povedlo. Vždycky taková situace vyžaduje ze strany trenéra provést určité korektury v připravované zápasové strategii. Konkrétně změnit taktiku, provést někdy i několik střídání, přesuny na jednotlivých hráčských postech apod. To je opravdu vysoká škola koučinku.
Jiným případem, i když také s jednou červenou kartou pro svého hráče Procházku, byla situace Plzně v Liberci. Hráči Plzně a trenér Vrba totiž museli od 43. minuty řešit, jak zvládnout hru v oslabení při nepříznivém skóre 0:1. Zkrátka měli před sebou nesmírně těžký úkol otočit v oslabení nepříznivé skóre ve svůj prospěch. A to je daleko těžší. Opět musí přijít na řadu úvaha trenéra o změně strategie, přesvědčit hráče o tom, že nic není ztraceno a k tomu vymyslet konkrétní kroky. Trenér Vrba to vymyslet dokázal a jeho svěřenci realizovat na hřišti. Plzeňští utkání vyhráli 2:1 a trenér i hráči tím dokázali zvládnout „vysokou školu“ fotbalu. Trenér Vrba prohlásil, že „smeká klobouk“ před hráči, což si zaslouží, ale smeknout klobouk je třeba i před trenérem Vrbou, protože on musel vymyslet změněnou strategii a vydat rozhodující efektivní pokyny.
V mojí trenérské kariéře jsem také prožil jedno podobné utkání na střídačce a jedno viděl z tribuny. A obě stojí za okomentování. V obou utkáních bylo jedno z mužstev oslabeno dokonce o dva hráče. V tom prvním jsem byl trenérem prvoligového Jablonce a hráli jsme na domácím stadionu utkání s Plzní (tenkrát byla průměrným ligovým týmem ). Bylo to tzv. „utkání o šest bodů“. Oba jsme je potřebovali jako sůl. Jenže my jsme brzy prohrávali 0:1 a ve 28. minutě obdržel červenou kartu již náš druhů hráč. Do konce důležitého utkání zbývalo 62 minut, my hráli jen s osmi hráči v poli a prohrávali 0:1. Okamžitě jsem museli změnit rozestavení na 3 4 1, všichni poctivě bránit a hrozit z rychlých protiútoků. K tomu bylo zásadní neinkasovat. Musel jsem samozřejmě také střídat, za útočníka šel na hřiště další defenzivnější hráč. Utkání jsme dobojovali k remíze 1:1, celý stadion stál na nohou a aplaudoval našemu heroickému výkonu. Uznání zasloužili hráči, ale i já sám jsem to považoval a dodnes považuji za svůj největší úspěch z pohledu trenérského koučinku.
Druhý případ jsem sledoval z tribuny. Při práci u mládeže v Sigmě Olomouc hrálo naše „A“ mužstvo pod vedením trenéra Brücknera prvoligové derby s Baníkem Ostrava. Hosté vedli 0:1 a Sigma přišla díky vyloučení ještě v závěru prvního poločasu již o druhého hráče. Trenér Brückner provedl také změny v rozestavení a i s převahou dvou hráčů se Baník bránil. Sigma utkání otočila a vyhrála 2:1, což mnozí tenkrát považovali za zázrak. Jenže on to zázrak nebyl. Byl to výsledek skvělého koučinku trenéra, vůle hráčů a možná i podcenění vzniklé situace ze strany hráčů soupeře, což v takových situacích hrozí.
I proto se já svoje svěřence v situaci, kdy hrajeme přesilovku, snažím burcovat a donutit hrát s maximální koncentrací. Možná, že tuto hrozbu podcenili i hráči Příbrami a Liberce v tomto 15. kole Gambrinus ligy, a proto svoji početní převahu nedokázali využít. A stává se to velmi často, protože postižený tým se semkne a bojuje ze všech sil a nemusí k tomu mít ani pokyny trenéra. Proto ve fotbalu někdy ani není poznat, že jeden ze soupeřů je oslaben o jednoho hráče, na rozdíl od házené a ledního hokeje.
Lis
22
2012