Moje dozvuky po Maltě

Po pátečním utkání v kvalifikaci na mistrovství světa v Brazílii v Plzni s Maltou bude zítra večer hrát v Praze naše fotbalová reprezentace další utkání s Bulharskem. Já vnímám tato dvě utkání jako jeden blok, který bude, z mého pohledu úspěšný, pokud získáme plný počet šesti bodů. Proto jsem měl v plánu napsat svůj hodnotící  komentář až po skončení tohoto celého bloku. Nakonec jsem svůj záměr změnil, protože utkání s Maltou přimělo fotbalové experty i běžné fanoušky hodnotit jej nejednotně.

Někteří považují výkon a výsledek 3:1 pro náš tým jako dobrý, i když je „jen“ splnění povinnosti, druzí nešetří kritikou za výkon a způsob, jakým se reprezentanti prezentovali.
Já se v této chvíli řadím k první skupině. Dobře totiž vím, že v dnešním fotbalu už neexistují tzv. fotbaloví „trpaslíci“, že není jednoduché a samozřejmé porazit nikoho. Příkladů bych mohl uvést mnoho. Snad stačí těsná prohra Malty v Itálii před několika týdny 0:2, když druhá branka padla v závěru utkání, a třeba výsledky posledních čtyř kvalifikačních utkání Malty s Českem v minulosti. Jednou jsme totiž remízovali 0:0 a třikrát vyhráli těsně o branku. A to i v dobách skvělé generace kolem Pavla Nedvěda. Zkrátka splnění povinnosti vyhrát s Maltou není jednoduché. Souhlasím, že první poločas působilo naše mužstvo těžkopádně a pomalu, ale druhý poločas přišlo více pohybu a tím i branky. Samotný průběh utkání přinesl jednu komplikaci. Po úlevě po vstřelení naší vedoucí branky přišlo chvíli před přestávkou vyrovnání a to nebyla vůbec lehká pozice. I tu ovšem náš tým zvládl a poměrně s přehledem dovedl utkání k zisku tolik potřebných tří bodů.
Zaujala mě polemika v médiích (deník Sport oslovil i mě) o tom, zda a pokud ano, tak do jaké míry, přispělo k vítězství s Maltou základní rozestavení našeho týmu 4 4 2, tedy s dvěma hrotovými útočníky. Moje odpověď je jednoznačná. Rozestavení na tom nemělo absolutně žádný vliv. Nejvíce změnu rozestavení přivítal český útočník Pekhart. Zřejmě i pod vlivem euforie ze vstřelení své první reprezentační branky až v 17. utkání a po dlouhých 680 ti minutách si pochvaloval, že nebyl konečně na hrotu sám a pomohlo mu, že jej tam doplňoval druhý útočník Rezek. A to je to, co já (stejně jako další oslovený kolega deníkem Sport Luděk Zelenka) vidím zcela jinak.
Ano, kolem Pekharta bylo v tomto utkání daleko více spoluhráčů, včetně Rezka, než v posledním utkání v Dánsku. Jenže příčinou je rozdílný způsob hry Malty a Dánska v těchto utkáních, způsobený jejich rozdílnou kvalitou. Zkrátka Dánové daleko více útočili, my museli proto hodně bránit a po zisku míče byli všichni hráči, kteří měli Pekharta na hrotu doplňovat po zisku míče hodně hluboko na vlastní polovině. Kdežto v utkání s Maltou hrál soupeř hodně defenzivně, proto celý náš herní blok byl vysunut hodně nahoru na soupeřovu polovinu. Platí to nejen pro Rezka, ale i krajní záložníky Rajtorala a Jiráčka i ostatní. Proto by se dalo říci, že náš tým hrál vlastně v rozestaveni 4 2 4. Vyplývá to i z analýzy „proudu hry“ našeho mužstva od firmy Panini Digital. Všichni čtyři v něm jsou na stejné úrovni. Ze čtyř jmenovaných „útočníků“ našeho týmu mají tři, kromě Pekharta, i defenzivní úkoly, stejně, jako v rozestavení např. 4 2 3 1 mají tři „středoví“ hráči za útočníkem úkoly útočné. Jinak řečeno i druhý útočník Rezek se v obranné fázi pohyboval pod Pekhartem a plnil stejnou roli, jako např. záložník Kolář, hrávající v Plzni i reprezentaci pod hrotovým útočníkem.
Základní rozestavení totiž není rozhodující. Rozhodují úkoly, které hráči mají a kvalita soupeře. Znám trenéry, kteří v době, kdy se hra na jednoho útočníka považovala za jakousi zbabělost trenéra chtěli mít klid od těchto kritických hlasů (laiků, médií i svých nadřízených), a proto nastoupili do utkání se dvěma hráči, které tihle kritici mají zafixované podle jmen jako útočníky a jednoho z nich  pověřili úkoly jako hráče středového nebo se oba dva o tyto úkoly dělili. A měli klid.
Úterní utkání s Bulharskem bude zcela jistě jiné, než páteční s Maltou. Především vyšší kvalitou soupeře. Proto předpokládám i jiné rozestavení, tedy se zesíleným středem hřiště. Pokud se trenér Bílek „poučí“ u zmiňovaných trenérů, bude mluvit o rozestavení 4 4 2, což by zřejmě psychicky pomohlo i vysunutému hrotovému útočníkovi Pekhartovi, kterému se tak líbilo rozestavení se „dvěma útočníky“ v souboji s Maltou. Já bych v takovém případě „vedle“ něj postavil druhého „hrotového útočníka“ plzeňského Daridu…

Komentáře nejsou povoleny.