V anketě fotbalových expertů deníku Sport jsem na otázku, která je současně názvem tohoto mého komentáře, odpověděl, že průměrné. Podobně hodnotili sportovní úroveň turnaje i další čtyři kolegové, jen redaktoři tohoto deníku byli optimističtější.

 Jenže po přečtení jejich důvodů se ukázalo, že takto EURO 2012 hodnotí zejména díky skvělé organizaci turnaje a pozitivnímu přístupu a vstřícnosti Poláků k našemu týmu a celému mistrovství. To je určitě dobře, ale já se k hodnocení turnaje vyjádřím z pohledu fotbalového trenéra, který doma, jen před obrazovkou televizního přijímače, sledoval většinu utkání a z tohoto omezeného pohledu se snažil vysledovat nové trendy a taktické varianty jednotlivých týmů.
Před čtyřmi lety jsem totiž měl možnost sledovat ve Švýcarsku EURO 2008 přímo z tribuny stadionů, přesněji z komentátorského stanoviště jako spolukomentátor TV Prima. Mohl jsem tak lépe sledovat utkání, včetně způsobu koučování trenérů a jejich zvolené herní strategie, což jsem potom zaznamenal do svého archívu. Poznatků jsem nasbíral hodně, možná i proto mi letošní EURO 2012 připadalo průměrné a jenom potvrdilo, že fotbal pokračuje v trendu, který jsem vysledoval před čtyřmi lety. A jaké to jsou?
Především se potvrdilo, že ve špičkovém fotbalu je zcela samozřejmé, že týmy nastupují v rozestavení se zesíleným středem hřiště (4 2 3 1, 4 3 3 atd.). Tam se totiž rodí akce, které po několika vteřinách skončí brankou. Rodí se tím, že jeden hráč míč ztratí a ten druhý jej získá. Proto mě hodně překvapilo, že italský trenér Prandelli ve finále proti silnému Španělsku zvolil rozestavení 4 4 2, takže ve středu hřiště byli Italové v oslabení (Xabi Alonso, Xavi a Busquets proti Montolivovi a Pirlovi). Proto byli Španělé od první minuty v tlaku a brzy skórovali. Také proto v tomto utkání nebyl tak výrazný Pirlo, který se musel věnovat zachytávání kombinací a kolmých přihrávek hráčů Špnělska před svými stopery.
S tím také souvisí i další předpoklad, který musí splňovat každý, opakuji každý špičkový fotbalista. Musí dokázat v souboji se soupeřem odebrat mu míč a pokud možno konstruktivně jej předat spoluhráčům. Jinak by akce nemohla pokračovat až do gólového konce. Tyto schopnosti musí mít i tzv. konstruktivní fotbalisté. Proto je mají i Iniesta, Xavi, Silva, Moutinho, Özil atd. Stejně tak fotbalisté na defenzivních postech musí umět nejen odebrat míč, ale i založit akci přesnou přihrávkou, naběhnout si do zakončení apod. Zkrátka se klade důraz na univerzálnost hráčů, nerozdělují se na „bourače“, kteří se nezapojují do ofenzívy a „špílmachry“, kteří nemusí bránit.
A jsem u dalšího poznatku, sice ne nového, ale EURO jej také potvrdilo. O výsledku totiž rozhodují přechodové fáze, tedy chování týmu po zisku míče (rychle dovézt akci k zakončení) a naopak po ztrátě míče (co nejrychleji se přemístit do obranného postavení). A opět to platí pro všechny hráče. Jako příklad uvedu Ronalda, který si musel plnit i defenzivní úkoly, což u něj nebývá pravidlem.
Důkazem toho, že ve fotbalu všechno souvisí se vším, je další zjištění. Důležitým předpokladem je vytvořit v mužstvu týmovou atmosféru. Na EURO 2008 se to nepodařilo Itálii a Francii, tentokrát opět Francii a překvapivě Nizozemsku. Proč překvapivě? Protože před čtyřmi lety jsem Nizozemce dával ve své analýze za příklad soudržnosti týmu a trenéra. Bylo to vidět nejen v utkání, ale i na tréninku a před utkáním. Trenérem byla hráčská legenda Van Basten. Letos to evidentně nešlapalo a nedivím se, že trenér Bert van Marwijk. Možná jsem měl tento předpoklad uvést hned na začátku. Je to totiž základ všeho. Příkladem je pozitivní změna u týmu Itálie a je to určitě zásluha trenéra, v tomto případě Prandelliho. Před čtyřmi lety se italští hráči na tréninku evidentně nudili a vypadali naštvaně.
EURO 2012 potvrdilo trend, kterým je herní styl založený na kvalitní kombinaci, jakou předvádí již několik let Španělsko a získává tímto způsobem trofeje. Podobně se o tento herní styl snaží i další týmy (Portugalsko, Chorvatsko, Itálie, Německo, Francie), ale na nižní kvalitativní úrovni. Proto současně musí vnímat i bezpečnost směrem k vlastní brance po ztrátě míče a nedovolí si zapojit do tohoto ofenzivního stylu tolik hráčů, jako Španělé. Ti jsou v tomto doslova geniální, protože nevynucené ztráty míčů u nich nevidíme. Proto se snaží prokombinovat soupeře až k zakončení z bezprostřední vzdálenosti od branky. Také proto si dovolí nastupovat bez typologicky hrotového útočníka. Na „hrotu“ hrál často záložník Fabregas. V jejich rejstříku prakticky nevidíme centry ze stran.
Zcela rozdílný herní styl byl k vidění např. u týmů Česka, Ruska, Anglie, Polska. Hrály více z obranného bloku a na rychlý protiútok. Vzhledem k tomu, že nedisponují takovou individuální kvalitou v práci s míčem, vyvarují se tímto ztrát míčů a nebezpečí potrestání obdržením branky. Český tým v utkání s Ruskem zvolil herní styl podobný těm nejlepším, tedy s vyšším držením míče, což byla hrubá chyba a špatný odhad svých možností. Nemáme individuální kvalitu na takový způsob hry, což si naštěstí trenéři (možná hlavně někteří hráči) včas uvědomili. Je škoda, že je k tomu muselo přimět až první utkání na EURO, že na to nepřišli ještě před ním. U nás v Česku totiž již sice postupně mizí mýtus o počtu útočníků (že musí být vždy dva), ale narodil se druhý. Že hrát na rychlý protiútok je nějaká zbabělost. To není zbabělost, to je pro některé fotbalové týmy nutnost. Tím týmem byla i naše reprezentace na letošním EURO 2012. Vždy je totiž třeba, aby trenér reálně vyhodnotil možnosti svého týmu a podle toho zvolil všechno ostatní. S Řeckem i Polskem se to podařilo, a proto jsme ta utkání vyhráli.
Nesmím zapomenout na moderní hru krajních obránců. Není to nic nového, ale opět se potvrdilo, že jejich aktivita v ofenzívě je nutností, ale také platí, že to nesmí být na úkor povinností v defenzívě. Jak to myslím? Uvedu jeden názorný příklad za všechny. Nesmí to být způsobem hry českého levého obránce Kadlece v utkání s Ruskem, ale např. způsobem hry českého pravého obránce Gebre Selassie ve všech utkáních na EURO. Proto bude hrát v příští sezóně Bundesligu za Werder Brémy.
Pokud bych měl shrnou vše, co mi potvrdilo letošní EURO 2012, tak je to fakt, že úspěšný tým musí mít vyváženou útočnou a obrannou fázi hry, ta musí vycházet z možností týmu (jinak to dopadne jako Češi s Ruskem a Itálie ve finále). V týmu musí být pozitivní atmosféra, kterou vytváří trenér (nemám na mysli společný boj proti „vnějšímu nepříteli“, i když to zaručeně zabere). To všechno tým Španělska prokázal. Proto je zaslouženým vítězem EURO 2012.

Příspěvek byl vložen dne 05.07.2012 [Čtvrtek] v 12:44 hodin a zařazen do rubriky EURO 2012, FOTBAL DNES. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.