Včerejší čtvrtfinálovou porážkou s Portugalskem skončila cesta našeho reprezentačního mužstva letošním turnajem v Polsku a na Ukrajině. Cesta to byla určitě náročná, včetně kvalifikace byla lemovaná mnoha zákrutami a těžkými zkouškami. Přes některá zaváhání ji naši hráči i realizační tým zvládli dobře a čtvrtfinále je velký úspěch. Pokusím se sdělit svůj pohled na čtyři utkání, která náš tým na turnaji sehrál.
Po absolvování tří utkání ve skupině „A“ jsme sice postoupili do vyřazovací fáze, ale začátek nám vůbec nevyšel. V prvním utkání jsme nestačili na Rusko, které bylo favoritem „naší“ skupiny, a prohráli 1:4. Výkon a tomu odpovídající výsledek byl pro všechny velkým šokem. Do utkání jsme nastoupili v sestavě, která trenérovi vykrystalizovala v kvalifikaci a na soustředění před EURO. Nikdo nebral vážně varování, které nám těsně před odjezdem poskytlo utkání s Maďarskem.
V něm jsme nebyli nespokojeni a porážku 1:2 hráči i trenér zdůvodňovali smůlou a tím, že Maďaři vystřelili jen dvakrát na branku a my celé utkání diktovali tempo hry. Nikoho nenapadlo, že na tempo hry se dnes fotbal nehraje, ale hraje se na branky a vycházet se musí z disciplinované, dobře organizované hry všech hráčů. Dvojnásob to platí se silnými soupeři na EURO 2012. Nic z toho jsme ovšem v zahajovacím utkání s Ruskem neviděli. Naopak náš tým se snažil udávat tempo hry, hrát aktivně. Nechal se soupeřem nalákat na jeho polovinu a pak nás trestal po našich ztrátách míče z rychlých protiútoků . Zkrátka hráči podlehli pocitu, že i s tak kvalitním soupeřem můžeme hrát otevřenou partii, jako jsme hráli se slabšími soupeři v kvalifikaci. Navíc hráči reagovali na změnu z útočné fáze na obrannou velmi liknavě a nezodpovědně. I trenér evidentně neodhadl sílu soupeře, pokud určil tento způsob hry. Navíc v sestavě nefiguroval typologicky defenzivní záložník, tzv. defenzivní štít, který by byl silný v odebírání míčů, neopouštěl prostor před středními obránci a kryl záda ofenzivním hráčům. Tímto prostorem totiž evidentně plánovitě vedli Rusové svoje smrtící protiútoky a kromě čtyř branek měli i další šance. Trenér si to během prvního poločasu uvědomil a nasadil do hry Hübschmana do zálohy, což mnozí, při vědomí ztráty dvou branek kritizovali, ale podle mého názoru to byl správný tah. Tím, že takový hráč na tomto postu hraje, tak se uvolní i prostor pro ofenzivní hráče. Přesto jsme už skóre nezvrátili a prohráli 1:4. Pro další průběh skupiny, z našeho hlediska, bylo důležité pojmenovat chyby, kterých bylo v přípravě na utkání i v jeho průběhu hodně a poučit se z nich.
To se naštěstí stalo. Nejen, že chyby přiznali hráči i trenér, ale dostavily se i činy. Proti Řecku nastoupil do středu pole defenzivní štít Hübschman (byl nejlepším hráčem), Kadlece (s Ruskem velmi slabý) na postu levého obránce vyměnil Limberský (hrál skvěle) a Kadlec se posunul do středu obrany. Po strhujícím začátku jsme vedli 2:0 po brankách Jiráčka a Pilaře. S přibývajícím časem jsme se zaměřili na hlídání vedení, protože získat tři body bylo klíčové pro další vývoj skupiny. V tomto utkání tým prokázal silný charakter. Bylo pod tlakem nutnosti výhry, ale také dalších okolností. O přestávce musel odstoupit zraněný kapitán Rosický a k tomu přišla hrubá chyba brankáře Čecha a snížení našeho vedení na 1:2. S vypětím všech sil jsme vítězství vybojovali a chystali se na klíčový souboj o postup do čtvrtfinále s domácím Polskem.
Tohle utkání bylo opakem úvodního s Ruskem. Mužstvo hrálo velmi disciplinovaně. Ve druhém poločasu, po zjištění, že Řekové vedou s Ruskem 1:0 a nám v této situaci nestačí remíza, naše mužstvo dokázalo zareagovat, zvýšilo aktivitu, vysunulo svoji hru blíže k brance Polska a dočkalo se i vítězné branky. Takto zareagovat Poláci, kteří k postupu potřebovali v každém případě vyhrát, nedokázali. Proto jsme vyhráli a postoupili zaslouženě.
Čtvrtfinálový soupeř Portugalsko byl již nad síly našich fotbalistů. První poločas jsme se snažili zejména eliminovat jejich kvalitu v křídelních prostorech (Ronaldo a Nani) a byli i aktivní na soupeřově polovině. Ve druhém poločasu Portugalci zvýšili aktivitu směrem k naší brance a my byli pod neustálým tlakem. Soupeř si vypracovával nebezpečné situace, nám postupně docházely síly, nestíhali jsme zachytávat jeho pohyb a kombinace a výsledkem byla branka v 79. minutě. Nevstřelil ji nikdo jiný, než jeden ze dvou nejlepších fotbalistů planety Ronaldo. Prohráli jsme tedy se soupeřem, který byl lepší a naše maximální snaha na něj nestačila. Úbytek sil byl evidentní a mě napadá myšlenka, proč podobně nedopadl i Ronaldo, který má za sebou spoustu utkání ve španělské lize a Lize mistrů. Je jich určitě více, než mají naši fotbalisté. Argument, že při běhání bez míče síly odcházejí rychleji je pravdivý, ale ne tak zásadní.
Na závěr je třeba ocenit práci trenérů, hráčů a celého realizačního týmu. Na fotbalové EURO jsme se dokázali kvalifikovat již pětkrát za sebou a to se podařilo jen Portugalsku, Francii, Španělsku, Itálii a Nizozemsku. A to je skvělá společnost.
Čvn
22
2012