Jarní část fotbalové sezóny se rozjele naplno. Nejdříve evropské poháry, potom Gambrinus liga a v tomto týdnu přichází na řadu i reprezentace. Proto jen několik postřehů k nominaci ke středečnímu PŘÍPRAVNÉM utkání v Irsku.
Nejdříve vysvětlím, proč jsem termín „přípravné“ zvýraznil. Já totiž nemám rád termín „přátelské“ utkání, který se běžně používá a používá se i v souvislosti s reprezentací. Obecně totiž termín „přátelské“ svádí k určitému zlehčování, podcenění jeho významu. Proto jej já ve své trenérské praxi vůbec nepoužívám. Přátelské utkání totiž hrávám jen na závěr sezóny před odjezdem hráčů na dovolenou. To domluvíme někde na vesnici, po utkání se narazí sud piva, nakrájí tlačenka atd.
V průběhu kvalifikace na EURO 2012 docházelo k celonárodní kritice výkonů našeho reprezentačního týmu. Ta kritika byla zcela jistě oprávněná, i když realizační tým a hráči si evidentně mysleli něco jiného. Jenže málokdo si uvědomil, že nejvíce kritiky se objevilo vždy po přípravném utkání (Chorvatsko, Norsko a další). Kritika byla zasloužená především proto, že hráči k těmto utkáním vždy přistupovali velmi vlažně, nehráli s maximálním zaujetím a koncentrací a podle toho hra vypadala a odpovídaly tomu i výsledky. Podle mého názoru vnímali tato utkání více jako přátelská, ve kterých vlastně o nic nejde, než přípravná, ve kterých by se měli co nejlépe připravit na hru příštího soupeře, eventuelně přesvědčit trenéra, že by ho měl v tom příštím, tzv. ostrém utkání, postavit. V tom nás týmy soupeřů předčily, a proto vyhrály. Až nám šlo opravdu o všechno, např. v posledním utkání kvalifikace v Litvě a v baráži s Černou Horou, tak k těmto utkáním přistoupili tak, jak se má a bylo to nejen vidět, ale dostavily se i výsledky.
Z čerstvé nominace na přípravné utkání v Irsku mě především zaujalo, kolik hráčů je v ní z klubů Gambrinus ligy. Dnes, po změnách v nominaci, je to celkem osm fotbalistů (Lafata, Štajner, Gebre Selassie, Limberský, Rajtoral, Petržela, Kolář a Pilař). K nim by ještě nedávno patřil i Jiráček. Mě nejvíce na této skutečnosti těší, že to není náhoda. Je to totiž důsledek zvyšující se kvality naší nejvyšší fotbalové soutěže, kterou, podle mého názoru, všeobecně podceňujeme na úkor jiných, zahraničních.
V souvislosti s nominací si nejde nevšimnout, že v ní je hned pět hráčů Viktorie Plzeň a nikdo ze Sparty. Dnes jsem četl vyjádření trenéra Plzně Vrby, že bude pozorně sledovat, zda omluvení hráči nastoupí za týden ve svých klubech. Jasně tak dal najevo svoje podezření, že trenér reprezentace Bílek, Sparťan tělem i duší, tím úmyslně neposkytl odpočinek plzeňským hráčům před důležitým sobotním utkáním Plzně na Spartě. Z tohoto pohledu bude zajímavé sledovat minutové vytížení hráčů Plzně v Irsku.
Konečně se dostávám k vysvětlení nadpisu tohoto komentáře. Svého času totiž dal reprezentaci košem jeden z asistentů trenéra Bílka Luděk Klusáček. FAČR jej uvolnil k práci asistenta trenéra Haška ve Spojených arabských emirátech. Za něj nebyl nikdo do realizačního týmu dosazen a poté, co jsem v anketě fotbalových expertů deníku Sport doporučoval do reprezentace postupně hráče Rajtorala a Štajnera, tak se tam nyní oba objevili. Kromě toho, že mě jejich nominace potěšila, tak mě, samozřejmě z legrace, napadlo, že jsem tím zastupujícím asistentem já., jenže o tom ještě nevím.
Úno
27
2012