Máme za sebou dvě utkání naší fotbalové reprezentace a každé z nich vypadalo jinak. Utkání ve Skotsku pro nás dopadlo výsledkově solidně (mohlo to být i lepší, ale i horší), výkonem nás mužstvo ovšem neoslnilo. Hned za tři dny hrajeme v Praze s Ukrajinou a výkon je diametrálně odlišný, myšleno lepší a výsledek skvělý. Možná si laik klade otázku, kterou jsem použil v nadpisu tohoto mého komentáře. Pokusím se ji zodpovědět.
Jedna věc napadne snad každého. Je to tím, že nastoupili jiní hráči. Určitě na tom něco bude. Jenže těm hráčům uděloval pokyny stejný trenér a ten by měl mít svoji představu o hře svého mužstva a ta by měla být stejná nebo alespoň podobná v každém utkání. Snad s výjimkou proti Španělsku. Možná si kladete další otázku: „Proč tedy ve Skotsku nehrálo mužstvo, které porazilo Ukrajinu 4:0?“ Vysvětlení je složitější, než by se na první pohled zdálo.
Přiznávám, že si uvědomuji, že všechno, co teď napíšu je tzv. po bitvě a po té být generálem je to nejjednodušší. Není to myšleno jako výčitka trenéru Bílkovi. Jen se snažím přijít na kloub takové pozitivní změně.
Úmyslně nezačnu tím nejjasnějším. Změnami v sestavě. Začnu psychologickou situací před oběma zápasy. Ve Skotsku to bylo utkání kvalifikace, navíc pro nás klíčové. Navíc soupeř prohlašoval silácká slova už několik dnů před začátkem. V nich mimo jiné zdůrazňoval absenci české jedničky v brance Petra Čecha. Vyprodaný stadion, zájem médií. K tomu nevydařená generálka našeho mužstva v Norsku a naopak vydařená generálka Skotů s Dánskem. To všechno ovlivňuje hlavy hráčů i trenéra. Trenér zvolí odpovídající taktiku, v tomto stavu spíše opatrnou, než sebevědomou a hráči se snaží ji plnit. Potom se ani moc nedostáváme do zakončení, spíše hrajeme zezadu. K tomu hned v začátku utkání Baroš nepromění šanci, tak dál hlídáme remízu, která by nám nakonec mohla stačit.
Hra je neslaná nemastná a minutu před poločasem Skotové vstřelí branku. Do toho druhého se z pohledu trenéra nic nemění, jen máme více míč na kopačkách, protože Skotové se stáhnou a hlídají svoje vedení. Kromě střídání post za post v 56.minutě (Petržela – Rezek) přijde na hřiště druhý útočník Pekhart až v 77.minutě a za minutu vyrovnáváme. Utkání skončí 2:2 a my jsme spokojeni, jenže schytáváme kritiku za výkon ze všech stran.
Za tři dny nastupujeme k druhému utkání, tentokrát přípravnému s Ukrajinou. Nejde o postup na mistrovství Evropy, ani o body do tabulky, jde „jen“ o prestiž. V sestavě se objevují nadržení, hladoví fotbalisté, kteří chtějí dokázat, že do reprezentace patří. Vzhledem k tomu, že jde „jen“ o přípravné utkání, dostanou zřejmě od trenéra i jiné pokyny a utkání je pohledné, rychlé, zkrátka úplně jiné, než ve Skotsku. Jiný je i výsledek 4:0, i když dvě šance Ukrajinců byly více než 100%. I vítězství 4:2 a výkon by byly hodnoceny pozitivně.
Teď se tedy dostávám k tomu hlavnímu, ke shrnutí příčin těchto rozdílných utkání.
- Hráči ani trenér nebyli v utkání s Ukrajinou pod tlakem nutnosti v žádném případě neprohrát, jako tomu bylo ve Skotsku. Šlo totiž „jen“o přípravné utkání.
- Motivace nových hráčů ukázat se byla určitě vyšší, než u jejich ukrajinského soupeře. Oni k „jen“ přípravnému utkání možná přistoupili stejně nezodpovědně, jako naši v Norsku.
- Skvěle nám vyšel začátek utkání, mám na mysli branku z pokutového kopu a potom druhou po rohovém kopu. To se potom hned hraje lépe.
- Ukrajinci hráli v pátek proti Uruquayi a nevím, jak moc byla sestava v Praze změněna. U nás nastoupilo 7 nových, tedy čerstvých odpočinutých hráčů.
- Vzhledem ke kritice výkonu ve Skotsku jedna motivace navíc. Všem ukázat, že mužstvo je lepší, než si ostatní myslí.
- Posledním bodem může být vhodnější typologie hráčů a jejich momentální forma v sestavě s Ukrajinou. Mám na mysli především Koláře a Pilaře. Ohromně se zlepšil, ve Skotsku neviditelný, Plašil. Zřejmě si tahle sestava lépe sedla, ale to je už trochu spekulace.
Na závěr se pokusím svoje poznatky shrnout. Ve fotbalu rozhoduje především připravenost hlavy hráčů. Sem patří odpovídající sebevědomí, motivace a týmová atmosféra. Potom teprve jejich individuální kvalita. Nesmím také zapomenout na trenérem stanovený taktický záměr a koučování během utkání. Na poslední místo dávám i štěstí. To, jak víme, přeje jen těm připraveným.