Předpokládám, že každý, kdo se alespoň okrajově zajímá o fotbal, zaregistroval v posledních dnech úspěšné tažení naší fotbalové reprezentace U19 na ME v Rumunsku. Ve svém komentáři se nebudu zabývat jen strohými výsledky našich chlapců, které byly skvělé, stejně tak nechci analyzovat náš moderní a ofenzivní herní styl, který dlouhodobě svým svěřencům ordinuje trenér Jaroslav Hřebík. To už teď všichni víme, protože jsme to mohli vidět v přímých přenosech. Jen podotknu, že po finále, které jsme se Španělskem nakonec prohráli v prodloužení 2:3, jsem byl hodně smutný. Nejen kvůli našim hráčům, kteří do utkání vložili všechny síly, ale také kvůli trenérovi Hřebíkovi.
S trenérem Hřebíkem se totiž znám, několikrát se naše cesty křížily. Již od roku1998 jsem patřil k malé skupině trenérů, kteří propagovali nové fotbalové trendy v souladu s vývojem světového fotbalu. Mám na mysli zónový způsob bránění, vytváření tlaku na míč, atd. Já jsem si mohl tyhle poznatky ověřovat v praxi u nováčka II.ligy v Ratíškovicích. Že se to dařilo lze doložit ve dvou sezónách 2 x 3.místem ve II.lize (těsně za postupem do I.ligy) a finálem Poháru ČMFS na Strahově (prohra s Libercem 1:2).
Proto také v létě 2001, když trenér Hřebík povýšil z Jablonce na lavičku českého velkoklubu Sparty Praha, tak jablonečtí funkcionáři (pan Pelta byl v té době ve Spartě) oslovili mě. Měl jsem navázat na svoji úspěšnou trenérskou práci v Ratíškovicích a tím i na práci trenéra Hřebíka v Jablonci. Ekonomická situace jabloneckého klubu tenkrát nebyla dobrá, složili jsme mužstvo z hráčů II. a III.ligy a bojovali. Na malém hřišti (o 4 metry užším) ani jinak hrát nešlo. Paradoxní bylo, že po prohře Sparty v Jablonci 2:0 byl Jarda Hřebík odvolán a mně chodily SMS od renomovaných fotbalových novinářů. Všichni totiž předpokládali, že jako vždy, Sparta v Jablonci vyhraje. Po utkání jeden zkušený pražský trenér vyslovil domněnku: „Jen aby to nebylo Pyrhovo vítězství“. Po nějaké době jsem zjistil, že pro mě tedy určitě. V Jablonci jsem působil téměř 2,5 roku. A s tímto nezkušeným mužstvem jsme se umístili na 9. a 12. místě (v předchozích dvou sezónách se Jablonec zachraňoval až v úplném závěru) a hrál finále Poháru ČMFS (prohra s Teplicemi 0:1). Přesto všechno mi někdo přisoudil nálepku defenzivního trenéra. V dalším období jsem s ní (tou nálepkou) měl, podobně jako trenér Hřebík s jinou nálepkou, dost problémů. Přesto, že jsem byl ve své trenérské kariéře se svým mužstvem 2 x ve finále Poháru ČMFS, se Zlínem ve 3.kole Interpoháru vyhrál v Madridu s Atletikem i s věhlasným útočníkem Toressem v sestavě 2:0, že jsem vypracovával analýzy hry soupeřů trenérovi Komňackému v mistrovské sezóně Baníku Ostrava, že jsem byl vybrán jako spolukomentátor na EURO 2008, že jsem zachránil v baráži Trenčín v Corgoň lize, stejně tak z beznadějné situace Vítkovice ve II.lize. Přesto všechno jsem z fotbalových kuloárů dostal informaci, že nejsem „tvárný“ trenér, a proto pro některé nepřijatelný. To všechno mě napadlo při hodnocení úspěchu naší U19 a zásluhy jejich trenéra Hřebíka. Proto dokáži pochopit jeho pocit satisfakce.
Jsem přesvědčen, stejně jako mnozí jiní, že trenér Hřebík by byl vhodný trenér pro naši „A“ reprezentaci. Je to totiž pracovitý odborník, dokáže své představy přenést na hřiště a je na hráče náročný. Proto měl problémy s některými hráči v klubech, kde trénoval. Hodně jim dával najevo, že pro jeho představy nejsou někteří z nich vhodnými a vznikalo tak napětí, které není pro úspěšnost týmu dobré. V reprezentaci ovšem tohle nehrozí, protože tam si vybere jen takové fotbalisty, kteří jeho představám vyhovují. V klubu musí pracovat i s těmi dalšími. Proto nesouhlasím s tím, že uspěl díky tomu, že mladí hráči jej poslouchají, ale zkušené hvězdy ne. To není o věku. Je to o tom, že si v reprezentaci sám hráče vybere, jako to udělal s U19 ČR. Proto hráli skvělý fotbal, a proto mnoho nechybělo, a stali se mistry Evropy. Hrála by jej pod jeho vedením i naše „A“ reprezentace, stejně, jako kdysi za trenéra Brücknera.
Srp
03
2011