Máme za sebou fotbalový týden doslova nabitý důležitými fotbalovými událostmi. Začalo to v pondělí dlouho očekávaným přímým soubojem největších favoritů na vítěze Gambrinus ligy Plzně a Sparty, pokračovalo dalším kolem evropských pohárů, nominací trenéra Bílka na utkání ve Španělsku anbsp;s Lichtenštejnskem a skončilo v závěru týdne dalším kolem Gambrinus ligy a také II. ligy.

Pondělní šlágr v Plzni zvládli lépe domácí, což asi mnohé překvapilo. Je symbolické, že jej rozhodla branka bývalého Sparťana, dnes lídra kabiny Plzně, Pavla Horvátha. Branka z trestného kopu byla výstavní, potvrdil tak svou důležitost pro své mužstvo nejen v kabině, ale i na hřišti. Utkání ovšem podle mého názoru nadprůměrnou kvalitu nemělo, což se dalo předpokládat. V takto důležitých střetnutích vyrovnaných soupeřů má navrch taktika, snaha neudělat chybu, protože ten, kdo se první dostane do vedení, většinou vyhraje. A tady se hrálo tzv. o šest bodů a chtěli je získat oba. Přesto utkání bylo zajímavé, před vyprodaným stadionem a tedy i v pro fotbal potřebné atmosféře, ve které jsou fotbalisti nuceni vydat se ze všech sil.  Především proto bylo utkání v médiích hodnoceno lépe, než jaká byla skutečnost, a to je to, co často funguje ve vyspělých zahraničních ligách a chybí v té naší. Vyprodané stadiony, skvělá atmosféra, maximální nasazení hráčů. Utkání je potom hodnocené jinak, něž stejné utkání naší nejvyšší soutěže před poloprázdným stadionem. Navíc často zaměňujeme kvalitu za atraktivitu a tu hodnotíme v přímé úměře s počtem vstřelených branek. To je totiž velmi zjednodušený pohled, který by označil utkání nejnižší fotbalové třídy s výsledkem 7:6 jako kvalitnější a atraktivnější, než jakékoliv utkání třeba v Gambrinus lize. Shrnuto: i utkání v Plzni, kdy padla jen jedna branka a šancí na obou stranách se vyskytlo málo, bylo zajímavé svojí důležitostí, napětím před i během utkání, atmosférou na stadionu. Takto důležitá utkání právě taková jsou a to na celém světě.
Následovala odvetná utkání evropských pohárů. V obou soutěžích jsme ve čtvrtfinále, tedy pokračuje už jen dohromady 16 nejlepších. Při pohledu na jejich seznam lze vysledovat několik zajímavých faktů. Svoje postavení si udržena anglická a španělská nejvyšší soutěž, obě mají 3 své zástupce ve hře. Anglická všechny 3 v Lize mistrů, španělská v poměru Liga mistrů : Evropská liga 2:1. Pokračují také 3 kluby z Portugalska a 2 z Nizozemska, ale „jen“ v Evropské lize. Za překvapení já už dávno nepovažuji účast 2 klubů z Ukrajiny (poměr 1:1). Šachtar Doněck i Dynamo Kyjev jsou úspěšní v Evropských soutěžích pravidelně a jejich nejvyšší soutěž je u nás neprávem podceňována. Naopak překvapením je určitě nulová účast z francouzské ligy a pro někoho možná jen Schalke 04 z opěvované Bundesligy. Pro mě tedy ne. Já dlouhodobě považuji německou Bundesligu sice za velmi atraktivní, mediálně velmi dobře prezentovanou, což zaručuje plné stadiony a nádhernou atmosféru na nich, která sice přispívá k maximálnímu nasazení fotbalistů, ale  tím i k nadhodnocení skutečné fotbalové kvality soutěže. V konfrontaci s nejlepšími evropskými kluby to potom nestačí. Proto se také v Německu uplatní poměrně hodně našich fotbalistů.
Další fotbalovou událostí, která rozvířila emoce ve fotbalovém prostředí u nás byla nominace trenéra české reprezentace Michala Bílka na velmi očekávané utkání ve Španělsku a doma s Lichtenštejnskem. Objevilo se v ní několik nových jmen, což i mě překvapilo. Je pravda, že nominace je výhradně věcí trenéra, jako trenér tuhle zásadu respektuji, ale spíše se pozastavuji nad trenérovou strategií, kterou prezentoval během svého působení u mužstva a hlavně před posledním přípravném utkání v Chorvatsku, které se vůbec nepovedlo. Bylo totiž řečeno, že utkání v Chorvatsku vnímá jako tzv. generálku na „ostré“ utkání ve Španělsku, protože Chorvaté hrají podobným stylem, kombinací po zemi apod. Tato příprava ovšem nedopadla dobře jen z pohledu výsledku, ale především z pohledu herního projevu mužstva, což spolu samozřejmě úzce souvisí. Vypadalo to, jakoby hráči nevěděli, jak mají hrát, mužstvu chyběla kompaktnost, jeden nevěděl, co udělá ten druhý. Navíc přístup některých (Polák, Rosický) nebyl stoprocentní. Herní strategie byla ovšem čitelná. Ve Španělsku budeme určitě hrát z obranného bloku, zahušťovat střed hřiště a eliminovat kombinační superkvalitu španělských hráčů v naší obranné třetině hřiště, tedy před a uvnitř pokutového území. Budeme zkrátka bránit a jen bránit. Jinak totiž nelze s tímto soupeřem uspět. Poznali to i silnější soupeři Španělů nebo i Barcelony, která hraje podobným stylem.
Rady některých odborníků, hrát ofenzívně a napadat vysoko znějí hezky, ale realizovat se nedají. O tom jsem přesvědčen už teď před bitvou. Mě na nominaci překvapuje účast některých hráčů, kteří v generálce v Chorvatsku nebyli a naopak třeba neúčast plzeňského Petržely, který byl v Chorvatsku nejlepším hráčem, protože na rozdíl od druhých zkušených, hrál naplno a bylo to vidět. Naopak Polák, který totálně zklamal tam nechybí. Já mám pocit, že trenér Bílek nějak tápe a zcela změnil svoji dlouhodobou strategii i krátkodobou připravovanou strategii na Španělsko směrem k mladým, hladovým a běhavým hráčům. Uvidíme, jaká bude sestava. Zavání mi to totiž jistým alibismem při předpokladu špatného výsledku s výmluvou na nezkušené mládí. Možná si mladé připravuje na lehčí utkání s Lichtenštejnskem. Uvidíme. Jen doufám, že za vším není tlak hráčských manažerů, který existuje všude na světě a všichni víme, že je i tady. On se totiž v tomto případě docela nabízí, protože tolik změn v nominaci během probíhající kvalifikace v situaci, kdy jsme ještě ve hře a věřím, že úspěšně, se mi zdá podezřele moc. Nakonec i reakce  jednoho z nich (pana Chovance) v médiích to dokazuje. Vyjádření nedávného trenéra reprezentace Petra Rady, že se s tím v této funkci nesetkal nevyznívá věrohodně. O všem nakonec rozhodne výsledek. Pokud uspějeme, trenér udělal dobře, pokud ne, tak si to „slízne“. Takové je už naše řemeslo. Proto jsem svůj názor prezentoval tzv.“před bitvou“, protože po ní je generálem úplně každý.
V neúplném 18. kole Gambrinus ligy se nestalo nic převratného. Oba favorité na titul Sparta a Plzeň bodovali naplno, adepti na třetí příčku Olomouc a Jablonec remízovali. Na konci tabulky  prohráli Ústí nad Labem, Brno, České Budějovice a Ostrava. Poslední utkání Hradec Králové – Příbram se hraje zítra. Vzhledem k sebevědomým prohlášením trenéra Marka je určitě překvapením čtyřbranková porážka Baníku Ostrava v Teplicích.
Ve druhé lize je určitě překvapením bilance ambiciózního Sokolova, který ze tří utkání nezískal ani bod se skóre 1:10.

Příspěvek byl vložen dne 20.03.2011 [Neděle] v 21:34 hodin a zařazen do rubriky Český fotbal. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.