V období mezi ukončením naší nejvyšší fotbalové soutěže a největší fotbalovou událostí tohoto roku, mistrovstvím světa v Jihoafrické republice, není příliš událostí, které by stálo zato komentovat. Přesto mě zaujal v deníku Sport „Fotbalový zápisník“ redaktora Pavla Hartmana. Zaujal mě nejen jako fotbalového fanouška, ale hlavně jako fotbalového trenéra. A nejen zaujal, nýbrž také lehce naštval. Chci zdůraznit, že nikoliv z osobního pohledu, ale především profesního, jako člena Unie českých fotbalových trenérů. Pana redaktora osobně neznám, ale rád již léta čtu jeho často kritické, ale odborně velmi fundované komentáře. Vím o něm, že je majitelem nejvyšší trenérské licence, a na jeho názorech je to zpravidla znát.
Ve vzpomínaném „Fotbalovém zápisníku“ v deníku Sport ze dne 31.5.2010 pan redaktor Hartman popisuje svoje poznatky a zážitky z tréninkového kempu anglické reprezentace v Rakousku pod vedením italského kouče Fabia Capella. Srovnává jej s jeho předchůdcem Erikssonem.
Za Capella je prý tvrdá disciplína, velký důraz na taktiku. Prý vyžaduje „prudké přihrávky, protože v dnešním fotbalu jde o setinky vteřin a například rychlé přenesení hry může vytvořit klíčové okno v soupeřově obraně“. Prý musí být hráči minimálně 30 minut před tréninkem v kabině. Prý hrají hry na malém prostoru a přihrávají na jeden dotek. Prý musí přihrávky perfektně zpracovat do pohybu (já používám termín „převzít do pohybu“, protože zpracovat do pohybu si odporuje). Prý jsme se měli my trenéři i hráči přijet do Rakouska podívat, jak se to tedy má dělat.
Ujišťuji vás, pane redaktore, že bych se moc rád zajel do Rakouska na přípravu Angličanů podívat. Bohužel nám ale právě běží soutěže a musíme trénovat. Zároveň vás chci ujistit, že všechno, co jste ve svém zápisníku popsal, už dávno víme a tedy po hráčích požadujeme a na trénincích se tím neustále zabýváme. Jenže se nám nedaří realizace na hřišti na stejné úrovni, jakou mají angličtí reprezentanti.
To ovšem nevyřeší žádný trenér ve vrcholovém fotbalu, ale připravované změny ve struktuře soutěží a koncepci přípravy těch nejmenších fotbalistů. Tam je náš český zakopaný pes a tam musíme začít. Ovšem to je už trochu jiné téma. Jsem totiž přesvědčen, že český fotbalový trenér není tak špatný, jak si možná myslíte. To jen postavení fotbalového trenéra u nás nemá odpovídající respekt a autoritu, což je i díky médiím, ale nejen jimi.
Trenér má u nás 100% zodpovědnost za výsledky, ale často minimální možnost ovlivnit složení mužstva (možná s výjimkou trenéra Jarolíma ve Slávii). Často dojde k odvolání trenéra na přání sponzora apod. Smlouvy jsou pro trenéry často nevýhodné, bez nároku na odpovídající odstupné atd. Tyto skutečnosti mi zkrátka vadí. A když si navíc přečtu článek, v němž jsou u slavného trenéra pozitivně hodnoceny metody, které jsou u nás už dávno samozřejmostí, tak si to nemůžu nechat pro sebe a musím se nás (českých trenérů) zastat.