V jednom z předchozích příspěvků jsem se zabýval příčinami zlepšení mužstva Slovenska v utkání s Itálií, které je přivedlo do osmifinále MS 2010 v Jižní Africe, což je velký úspěch při jejich premiéře na tomto největším fotbalovém turnaji. Dnes už víme, že jejich cesta skončila porážkou s Nizozemskem 1:2, a proto se v tomto zamyšlení budu znovu věnovat našemu (nejen zeměpisně) nejbližšímu soupeři.

(Pokračování textu…)

Máme za sebou všechna utkání ve skupinách a je rozhodnuto o postupujících do osmifinále MS 2010. Souboje o první dvě místa, která v konečném účtování skupin zajišťují postup, byl velmi dramatický. Všichni si byli vědomi, že už nebude další možnost něco napravit a to dodávalo těmto utkáním punc dramatičnosti a náročnosti zejména po psychické stránce.

(Pokračování textu…)

K dalšímu zamyšlení nad průběhem MS 2010 v Jihoafrické republice mě přiměli naši nejbližší sousedé – Slováci. Konkrétně jejich překvapivý (ale nakonec zasloužený postup) do osmifinále po vítězství 3:2 s posledními mistry světa Italy. Chtěl bych se zamyslet nad tím, jak je možné, že stejné mužstvo předvede tak slabý výkon v utkání s Paraquayí a za čtyři dny naprosto skvělý výkon proti Itálii. Pro běžného příznivce je to zcela nepochopitelné. Určitě jej napadne, že přece hrálo totéž mužstvo, že mělo stále stejného trenéra, že šli do obou utkání s cílem vyhrát apod. Zvrat k němuž došlo, ovšem možný je a nestalo se to poprvé v historii fotbalu. Chci se tedy zamyslet nad příčinami této změny, kterých je jako vždy několik. Já jsem vypíchl čtyři největší a podle mě také nejdůležitější.
(Pokračování textu…)

Na fotbalovém mistrovstvé světa v JAR máme za sebou druhé kolo ve všech skupinách a dá se již říci, že se v nich začínají rýsovat postupující mužstva. Definitivně ovšem rozhodne až kolo třetí.
Už teď se dá konstatovat, že prim hrají jihoamerická mužstva. Zklamáním jsou „domácí“ reprezentace z afrického kontinentu. Tento fakt ovšem pro mě není překvapením. Sledoval jsem totiž i poslední mistrovství Afriky v závěru loňského roku a fotbal, který tam týmy předváděly, se mi vůbec nelíbil. Produkovaly totiž hru doslova v chůzi, bez vysokého tempa, které je charakteristické pro moderní fotbal. Byla to doslova nuda.
(Pokračování textu…)

Již dlouho jsme netrpělivě vyhlíželi začátek největšího svátku, který může fotbalista a všichni příznivci kopané zažít, a tím je mistrovství světa. Turnaj se tentokrát navíc koná v zemi, jež je pro nás určitě exotická, poprvé na africkém kontinentu, v Jihoafrické republice. Hodně se toho napsalo, zda tato země zvládne takovou akci zorganizovat, zda nebude překážkou velká kriminalita apod. V okamžiku, kdy máme za sebou část mistrovství, kdy se nám představila všechna družstva, bych se chtěl ohlédnout za tím, co jsme očekávali, co se splnilo a co nás možná překvapilo.

(Pokračování textu…)