Fotbal dělám vlastně celý život a za tu dobu jsem už viděl hodně zranění a nevyhýbala se ani mně (i když ta nejvážnější naštěstí ano). Viděl jsem, jak můj spoluhráč zlomil soupeři nohu. Jednou se to dokonce „podařilo“ i mně. V mém případě šlo o naprosto nevinný střet, přesto jsem byl formálně pozván na disciplinární komisi, kde jsem se k situaci musel vyjádřit. Nešlo vlastně ani o faul a dokonce sám postižený hráč (Molnár z Nitry) celou věc hodnotil jako naprosto soupeřem (tedy mnou) nezaviněnou. Chci tím říci, že většina zranění se přihodí nešťastnou náhodou či shodou nepříznivých okolností.
Popisovaná událost se stala v roce 1983, kdy se fotbal hrál poněkud jinak než dnes, protože se vyvíjí stejně jako všechno na světě. V tom dnešním je na všechno podstatně méně času a na hřišti méně místa. Hráči jsou rychlejší, silnější a vytrvalejší. Hraje se o větší peníze, z fotbalu je velký byznys. To vše vytváří velký tlak na nutnost uspět. To vše nahrává tomu, že počet a závažnost zranění, která jsou způsobena přetížením pohybového aparátu, ale i v soubojích se soupeřem, se zvyšuje. V poslední době se stále více objevují na hřištích (u nás i v zahraničí) vážné zlomeniny nohou, způsobené soupeřem po tvrdém souboji o míč. Jsem přesvědčen o tom, že je třeba udělat něco pro to, aby se tento nepříznivý trend zastavil.
Podle mého názoru je třeba tohoto cíle dosáhnout určitými úpravami pravidel kopané nebo jejich výkladu směrem k ochraně samotných aktérů (hráčů) před vážnými zraněními. Necítím se být kompetentní, pokud jde o přesnou úpravu pravidel a předpisů. Ve věci jejich výkladu mám ale jednoznačnou kritickou připomínku směrem k rozhodčím. Ti totiž zodpovídají za to, aby se pravidla dodržovala. Musí však také chránit fotbalisty před surovostí soupeře. V tomto ohledu vidím velké rezervy.
Absolutně nesouhlasím s teorií (která má bohužel oporu ve výkladu pravidel), že pokud hráč zasáhne nejdříve míč, tak se o faul nejedná. To je nesmysl převzatý zřejmě z hokeje, u něhož platí, že protne-li hráč hokejkou nejdříve dráhu puku, nejde o faul. Není přece možné akceptovat, aby hráč nejdříve ukopl míč a následně soupeři při střetu přerazil nohy! I tohle by se mělo trestat – a to velmi přísně! Nebezpečných zákroků, kdy soupeř naštěstí vyskočí, a tím se vyhne zlomené noze, vidíme v utkáních na všech úrovních mnoho. Všechny se musí trestat, jinak budeme trnout, zda se utkání odehraje bez vážného zranění kohokoliv.
Podle nepsaných pravidel fotbalu se zmíněné zákroky hodnotí přísněji, pokud k nim došlo zezadu. V takových případech je napadený v nevýhodě, protože zákrok často nečeká. Podobný zákrok vedený zepředu má ale vždy vážnější následky (pokud oběť nestihne nadskočit). Často je to zlomená holenní kost nebo celý bérec. Je to podobné jako při srážce aut. Čelní srážka má vždy vážnější následky (obě auta jsou v pohybu proti sobě a jejich rychlosti se sčítají) než srážka zezadu. S kostmi fotbalistů je to stejné: běží-li proti sobě, opět se sčítají působící síly. Ke zlomeninám dochází právě při čelních střetech (jako naposledy u Naumova ze Slávie).
Proto apeluji na rozhodčí: trestejte uvedené zákroky nekompromisně, ať k nim dojde zepředu či zezadu, ať je zasažen nejdříve míč nebo ne! A trestejte je i tehdy, když ke střetu nedojde jen proto, že napadený hráč stihl nadskočit. Teprve poté se sníží počet nebezpečných soubojů, a tím i vážných zranění.