Den č. 18

Dnes máme první den volno a vedro pokračuje. Dopoledne jsem byl v centru „zkontrolovat“, jak to tam vypadá po včerejším náporu nizozemských příznivců. Ti už samozřejmě byli zklamaní na cestě domů a v poledne již nikdo nepoznal, že se včera něco dělo. Perfektně uklízené ulice. Hromadu odpadků, které musely technické služby odvézt, bych rád viděl. Muselo jich být na několik nákladních automobilů.

Ve středu tady hrají semifinále Němci s Tureckem a dá se čekat, že to bude podobné. V Německu, které je hned za humny, žije také spousta Turků. Vzhledem k tomu, že začalo trochu pršet, jsem se rozhodl absolvovat prohlídku Basileje z okna tramvaje č.14.
Odpoledne jsem si naplánoval návštěvu Média centra, kde jsem si vyzvedl statistiky včerejšího čtvrtfinále Nizozemsko – Rusko a plánoval si kompletní prohlídku internetu. Zavolala mi ale přes Skype vnučka a dlouho jsme povídali, postupně s celou rodinou. V 19:00 hod. mě slečna z organizačního štábu nesměle oslovila, že se zavírá, takže všechny plány s internetem jsem musel odložit na zítra.
Večer jsme tentokrát v restauraci sledovali v televizi poslední čtvrtfinále mezi Španělskem a Itálií. Utkání nebylo příliš pohledné, prakticky bez vyložených šancí a i po prodloužení skončilo bez branek. Šťastnější při penaltách byli Španělé, a proto postoupili do čtvrtečního semifinále ve Vídni proti Rusku. V tom prvním v Basileji, které budeme komentovat ve středu večer, se utkají Němci s Turky.

Komentáře nejsou povoleny.