Dnes ráno po probuzení jsem se cítil přesně jako trenér po prohraném utkání. Uvědomil jsem si, co se včera večer stalo, a měl jsem po náladě. Čekala mě naposledy cesta vlakem do Bernu (zbývající 3 „moje“ utkání se budou hrát v Basileji). Nebylo to nic veselého, navíc mě v Bernu přivítal déšť.

Sedl jsem si k počítači a po chvíli někdo zaklepal na dveře. Byl to kolega Radek Macháček, který komentoval naše včerejší utkání s Vláďou Šmicrem a právě se vrátil ze Ženevy. Okamžitě jsem jej posadil do křesla a musel mně vyprávět vše o utkání a svých poznatcích. Stejně jako já, i on byl stále hodně zklamán. Potom jsem se prošel městem a snažil se nějak rozptýlit. Moc to nešlo. Nizozemských příznivců bylo také málo, ale zítra to bude jiné. Vypadá to, že se vymění turnusy, tzn. že první odjel (bylo jich tady dle tisku 110 tisíc) a druhý je na cestě sem.
Předzápasový trénink na ploše stadionu Stade de Suisse Wankdorf, jak zní celý název, absolvovali pouze Rumuni. Zajímavé bylo, že na rozdíl od mnohých mužstev oni uzavřeli pro novináře celý trénink s výjimkou ne prvních , ale posledních 15 minut. Viděli jsme tedy až závěrečnou hru na šířku hřiště, která je u hráčů velmi oblíbená a tomu odpovídala i nálada na tréninku. Samé legrácky. Bylo znát, že Rumuni jsou v pohodě, vždyť v tzv. skupině smrti jsou před posledním utkáním vážně ve hře o postup. Nizozemci absolvovali trénink ve svém tréninkovém campu mimo Bern.
Večer jsme sledovali v televizi atraktivní derby Německo-Rakousko. Pokud by Němci postoupili, tak by nastoupili v Basileji ve čtvrtfinále proti Portugalcům, což by bylo velmi atraktivní i pro nás komentátory.

Příspěvek byl vložen dne 16.06.2008 [Pondělí] v 23:00 hodin a zařazen do rubriky Denik. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.