Konkrétně tým pražské Sparty vystřídal na vedoucí příčce celé soutěže její největší rival pražská Slávia. A nejenom to, podle mého názoru se ukazuje, že česká nejvyšší soutěž se stále sice pomalu, ale postupně přibližuje standardům těch nejkvalitnějších ligových soutěží v Evropě. A platí to i pro ekonomiku, i v té mám srovnání (v českém fotbalovém prostředí se pohybuji od roku 1962), ale já mířím více ke sportovní stránce fotbalu. I proto, co budete číst v dalším obsahu tohoto komentáře se české kluby stále více prosazují v evropských klubových soutěžích. Škoda, že se tento pozitivní trend neukazuje v práci a výsledcích české fotbalové reprezentace. K tomu bychom totiž potřebovali nějakého dalšího progresívního trenéra typu Karla Brücknera. Jenže podobné progresívní typy trenérů ovšem máme v Chance Lize, ale přednost bohužel dostává trenér z tzv. „staré školy“ díky kamarádským kontaktům na FAČR. Ale to nechme stranou, to je jiné téma věnujme se Chance Lize.
Protože moje komentáře obsahují pohled na celé ligové kolo, tedy 8 utkání, tak se více zaměřuji na moderní trendy, které mě zaujaly jako celek než na popis taktických variant a podrobný popis těchto poznatků v každém konkrétním utkání. To by bylo na malou knihu.
Už není novinkou, že naše nejvyšší soutěž se změnila nejen díky ekonomickým možnostem klubů, dnes majitelů miliardářů, ale logicky i množstvím zahraničních fotbalistů v každém týmu a změn nastalo hodně i v tomto přípravném letním období. V něm je třeba vytvořit soudržný tým nejen mentálně, ale také typologií sportovní včetně jejich součinnosti ve způsobu hry a to je někdy problém. Pro nás, kteří o fotbalu píšeme a určitě i pro fanoušky jsou hůře zapamatovatelná jména zejména afrických fotbalistů, ale z tohoto světadílu jich máme stále více. A mě zaujalo i v tomto kole, že trenéři si v jejich hodnocení stále více všímají jejich mentality a charakteru a neplatí to jen o afrických hráčích nebo cizincích, trenéři tento pro mě základní předpoklad pro profesionální fotbal již berou vážně. V minulosti tomu tak nebylo a i v tom se ukazuje progresivita našich trenérů a jejich týmů.
Já vím, píšu o tom často, ale pro mě je to obrovská satisfakce, protože já jsem působil v nejvyšší soutěži jako hráč a poté trenér v době, kdy hráč se správnou mentalitou a charakterem byl tak trochu „pro srandu“, i u trenérů měli tzv. „zelenou“ ti jiní. Dobře se mi proto četlo v tomto směru pozitivní hodnocení v této „disciplíně“ z úst trenéra Hyského chvála na Camaru a další jeho spoluhráče, na Baráta z úst trenéra Slovácka Kameníka, Isifa z úst trenéra Dukly Holoubka, Vorlického z úst trenéra Trpišovského (ve Slávii je takových mnoho a proto je Slávia v českém fotbalu nejlepší), v Hradci Králové to je Darida, v Mladé Boleslavi kanonýr Vojta a mnoho dalších atd. A nyní už k utkáním tohoto kola.
Slávia porazila Karvinou 3:1 díky stoupajícímu tempu v průběhu utkání jak je zvyklá zlomit soupeře a tentokrát především kvalitě mladého a konečně zdravého Vorlického, který dvěma dvěma skvělým kombinačním akcím ve spolupráci s Provodem (další vzorový fotbalista) zlomil tuhý odpor týmu Karviné, který potvrdil, že není v tabulce na 7. místě náhodou a tým Slávie o zisku tří bodů rozhodl až v poslední půlhodině díky, jak jsem zmínil nástupu Vorlického do hry. To je velká síla týmu Slávie a trenéra Trpišovského, silná lavička. Slávii trochu zkomplikoval situaci nastavený čas prvního poločasu, kdy karvinský hráč Štorman potvrdil svoji vyhlášenou kopací techniku a parádní střelou přes postavenou zeď hráčů Slávie nedal brankáři Staňkovi šanci zasáhnout a vyrovnal na 1:1.
Rival Slávie tým pražské Sparta při prohře v Hradci Králové v neděli věděl, že porážka je sesune na 2. příčku, ale nepovedeným začátkem utkání (v 7. minutě stav 2:0 pro domácí Hradec Králové) se tak stalo a napínavý souboj těchto dvou favoritů bude v dalším průběhu Chance Ligy určitě velmi dramatický.
V nastupujícím týdnu se naši zástupci v klubové Evropě zapojí do evropských soutěží a k těm kromě pražských „S“ patří také Plzeň a Olomouc. Oba tito soupeři se v tomto kole utkali v Plzni a tři body zůstaly nakonec na západě Čech po výhře Viktorie 1:0. Po půlhodině se domácí tým ujal vedení brankou Durasinmiho, Sigma se snažila o vyrovnání, ale jak sdělil i trenér Janotka po utkání, 2 červené karty jim to ztížily a nakonec i znemožnily. Pro mě mělo toto utkání zajímavý podtext, jsou to totiž dva kluby, ve kterých jsem absolvoval celou svou prvoligovou kariéru (90 startů a 5 branek v dresu Plzně).
Velmi se mi líbí v loňském i v tomto ligovém ročníku hra Jablonce pod trenérem Kozlem. Jeho hra je poměrně jednoduchá, ale účinná. Nevytváří akce přes složitou výstavbu hry, ale zaměřuje se na přímočarý a rychlý protiútok po zisku míče. A tato strategie na tým Pardubic platila ještě více, protože hostující hráči se naopak na výstavbu hry zaměřovali a po svých ztrátách míčů, ke kterým je hráči Jablonce donutili udeřil už v prvním poločasu 3 krát domácí Jablonec, zejména Jawo dvěma brankami a tradičně kanonýr Chramosta, všechny po skvěle sehraném rychlém protiútoku. Druhý poločas měl jiný průběh, tým Pardubic se zlepšil, možná došlo i k určitému uspokojení hráčů Jablonce a v závěru utkání nebyl tým Pardubic daleko od vyrovnání na 3:3. Odměnou pro všechny v Jablonci je zasloužený posun na třetí příčku Chance Ligy po výhře 3:2.
Naopak se nedaří ostravskému Baníku, který má na 14. místě tabulky sice dvě odložená utkání, ale i po jejich eventuálních výhrách, což není vůbec jisté, by se neposunul těsně do první poloviny tabulky. Je pravda, že v tomto utkání s Libercem a prohře 0:2 nenastoupil tým trenéra Hapala v optimální sestavě, chybělo mu 8 hráčů z optimální loňské základní sestavy (Ewerton, Šín a Rigo přestup do zahraničí, Prekop do Slávie a zranění Kubala, Kohút a Almáši a nemocný Boula) a to je velká absence…
Tým Bohemians porazil na domácím stadionu propadající se Slovácko 1:0. Celé utkání rozhodla branka Zemana již ve 2.minutě utkání. Podle mého názoru Slovácko jako klub, psal jsem již o tom dříve, a nyní to mám i z několika zdrojů potvrzené, nefunguje jako profesionální organizace, osobní kamarádské vazby některých starších hráčů směrem k vedení snižují autoritu trenéra u hráčů, platí to ovšem pro působení trenérů Westa a Smetany, ale dopady to má i pro současnou atmosféru v klubu Pro mě byla impulsem pro tento názor oficiální zdůvodnění odvolání obou trenérů o tom, že trenéři si „nezískali kabinu hráčů“. Co to je za blábol, klub, myšleno jeho odborné vedení musí mít představu o způsobu hry svého týmu vzhledem k typologii a kvalitě hráčů, podle toho sehnat typologii trenéra a potom musí být vše podle představ trenéra, ne že by si měl „získávat kabinu“. Protože jsou fotbalisté (naštěstí je jejich stále méně, jak zmiňuji v předchozích odstavcích), které si trenér nezíská nikdy, protože nemají správnou mentalitu a charakter a potom tedy musí z kabiny zmizet ten hráč nebo hráči, ale ne trenér. A to je ten amatérismus…, který jsem také poznal v jednom blízkém prvoligovém klubu nedaleko Slovácka ve Zlíně…
Zlín hrál na svém stadionu s Duklou Praha 1:1, tým Dukly i v tomto utkání potvrdil, že příchod trenéra Holoubka byl správnou volbou. Jak hodnotí zmíněného Isifeho? „Bavíme se s ním, Isife je hodný kluk, váží si toho, že s námi může být…“.
Teplice prohrály na domácím stadionu s Mladou Boleslaví 2:3, když 2 branky vstřelil kanonýr Vojta, který ovšem prokázal určitou neférovost tím, že provokoval po vstřelení branky domácí diváky. Rozumím tomu, že euforie ze vstřelené branky někdy přemůže sportovní pohled na věc, ale také i to o něčem svědčí. Uvidíme, jestli se Vojta poučí…
Na závěr krátká statistika tohoto kola:
Bilance utkání doma x remíza x venku: 5 1 2, zisk bodů doma x venku: 16:7, branky: 13:10, návštěva na utkání: 7351 diváků.