Už celý průběh letošního ročníku Chance Ligy směřoval k tomu, že tyto dvě jistoty budou jako stoprocentní známé jako první v pořadí, protože už celý průběh tohoto ročníku k tomuto výsledku směřoval, tedy že pražská Slávia získá po čtyřech letech mistrovský titul a stejně tak bylo zřejmé, že přímý sestup nemine Dynamo České Budějovice. I v tomto srovnání se potvrzuje, že jen fungující fotbalový klub po stránce ekonomické a tím i sportovní může pomýšlet na tyto vysoké cíle a naopak fotbalový klub, který je v dluzích i vůči svým hráčům a trenérům, nejasnostem v otázce majitelů nemá šanci být konkurenceschopný a nepomůže mu žádný schopný i třeba věhlasný trenér. Tan by tam také vůbec nešel. Tím se zastávám práce několika trenérů, kteří se v tomto klubu střídali během celé sezóny včetně Františka Straky, kteří v těchto podmínkách museli pracovat a přitom vědět, že to zřejmě k ničemu nepovede. Připomnělo mně to svoje trenérské štace v Opavě, Vítkovicích či v Trenčíně, kdy jsem byl loajální s těmito kluby a nezmiňoval jsem tento klubový problém na tiskovkách a proto musel potom číst od určitých „expertů“ i z řad novinářů kritiku na svoji práci a sportovní výsledky. Jen dodám, že tým Českých Budějovic v tomto kole prohrál s podobně sportovně strádajícím týmem Mladé Boleslavi 2:1 (tým i se švédským trenérem prohrál posledních 7 utkání základní části) a tak dovršil tragickou výsledkovou bilanci bez výhry v celém ročníku. Ale pojďme naopak v tomto komentáři k pozitivnějším událostem.
Tou je definitiva zisku mistrovského titulu pro pražskou Slávii, kterou zajistila (tu definitivu) výhra v Olomouci, pro domácí tým možná ostudná s výsledkem 5:0. Přesto se musím týmu trenéra Janotky zastat, protože pro ně to je velmi úspěšná sezóna. Po zisku umístění v první skupině na 6. příčce a účasti ve finále MOL Cupu, které se bude hrát v Olomouci 14. května. Proč o tom píšu? Protože jsem přesvědčen, že nastavení hlav hráčů Slávie a Sigmy bylo před tímto utkáním zcela odlišné a podle pravdivého a mnohokrát ověřeného pozitivního nebo naopak negativního nastavení hlavy tvrdím, že jednou z příčin takového výsledku bylo to, že olomoucká Sigma z pohledu umístění po základní části soutěže má splněno (opakuji 6. místo je maximum a je splněno) a hlavy jsou nastaveny na finále MOL Cupu. U týmu Slávie je to přesně naopak. Celou sezónu ví, že letošní vítěz Chance Ligy má zajištěnou účast ve skupině Ligy mistrů a proto, a platí to na průběh celé sezóny, je jejich prioritou mistrovský titul a ten a všechny další „prebendy“ s tím související si mohli již definitivně zajistit výhrou v Olomouci. Nelze v této úvaze pominout také celosezónní konzistentní kvalitu Slávie nad ostatními a z toho všeho pramení výsledek Slávie v Olomouci. Utkání se hrálo ve skvělé atmosféře, 6 tisíc fanoušků Slávie a vyprodaný stadion vytvořilo parádní kulisu a zajímavostí je, že v jejím dresu se na svém mateřském Andrově stadionu v Olomouci představili 4 odchovanci Sigmy Chorý (vstřelil i 2 branky), Zmrzlý, Chytil a Zima, poslední jmenovaný jen na lavičce náhradníků. Utkání jsem sledoval i tady v lázních v Luhačovicích a byl jsem rozpolcený, protože Sigmě a trenérovi Janotkovi fandím a působil jsem v klubu 17 let a pražské Slávii fandím díky práci trenéra Trpišovského, kterého od jeho nástupu do funkce trenéra Slávie před několika lety považuji za nejprogresívnějšího trenéra a mnohokrát jsem to zmínil i ve svých komentářích. Pro mě je to další důkaz toho, že trenér evropského střihu nemusí a často není jen bývalý ligový fotbalista ba naopak.
V tomto nadstavbovém kole se hrálo ještě další utkání dvou ambiciózních klubů směrem k medailovému umístění Viktorie Plzeň se Spartou Praha. Utkání potvrdilo, že odchod trenéra Sparty Priskeho bylo velké oslabení této pozice, a že trenér Friis nemá jeho kvality a zřejmě ani potřebnou autoritu ze strany hráčské kabiny. Projevuje se to nejen ve výkonech týmu, ale také např. v některých reakcích hráčů na střídání, jako nedávno si dovolil negativně reagovat Kuchta, který nesouhlasil se střídáním spoluhráče Birmančeviče, zřejmě potřebuje nad sebou maximální přísnost, ale i v tomto utkání byl velký rozdíl v mentálním nastavení celého týmu, postrádal jsem také vyšší, zdůrazňuji pozitivní emoce. V tom byl velký rozdíl mezi oběma týmy a od toho se odvíjí všechno ostatní. Někteří novináři to vidí v taktické přípravě od trenéra Friise nebo variantách střídání, což se stávalo i mně, přitom nemají informace o zdravotním stavu hráče, jeho nedotrénovanosti nebo mu došly síly, proto musí střídat nebo hra potřebuje jinou typologii hráče. Až podle výsledku utkání pak hodnotí chyby trenéra. To nemám na mysli, po bitvě, jak se říká, je každý generál. Na evidentním herním útlumu týmu Sparty já vidím to základní a tím je u mě mentalita a charakter hráče a tam já vidím rozdíl mezi například Spartou a Slávií. Ve Spartě je hodně cizinců, nevím, zda z tohoto pohledu je má Sparta dokonale prověřené a vyskautované. Mohl bych jmenovat už ty, kteří nehrají skoro vůbec, Garcia, Ross, Krasniqi, Rrahmani, Olatunji, Tuci, mám takový dojem, že ta kabina nefunguje tak, jak jsme u nás zvyklí a když k tomu přidáme zahraničního trenéra, tak je nutná komunikace velmi složitá a platí to i pro taktické tréninky, které současný fotbal vyžaduje. Proto Plzeň zaslouženě vyhrála 2:0.
Dá se hovořit o štěstí pro Spartu, že v tomto kole prohrál i další její konkurent Baník Ostrava na domácím stadionu s pro mě nenápadným Jabloncem 2:1 a to zcela zaslouženě. Způsob hry trenér Kozel po svém příchodu do klubu uzpůsobil typologii a kvalitě svých hráčů, což je vždy klíčové rozhodnutí trenéra obecně a jeho tým se proto nestydí hrát z obranného bloku (proto má také jejich brankář vychytaných hodně nul v kolonce inkasovaných branek, inkasoval dokonce jen 26 branek, což je o dvě méně, než Plzeň a Sparta) a přechodu do rychlého protiútoku, do kterého se zapojí i 4 nebo 5 hráčů. A tak hrál tým Jablonce i v Ostravě a domácí s tím měli velký problém. Všechno herně diriguje ve středu pole kreativní Beran.
Ve spodní části tabulky o sestup se hrálo důležité utkání na Slovácku, kam přijel tým Pardubic. Při pohledu na tabulku spodní skupiny šlo o při pravděpodobnosti přímého sestupu (dnes už víme jistého přímého sestupu) se v tomto utkání hrálo i o přeměnu pravděpodobnosti baráže v jistotu a tu i když neradi získali hráči Pardubic po prohře 1:0. Nic na tom tedy nezměnilo ani neproměnění několika opravdu vyložených šancí hráčů Pardubic, nakonec rozhodl parádně zahraný trestný kop domácího kanonýra Havlíka.
Teplice na domácím stadionu hrály nerozhodně 2:2 s Duklou Praha. Tepličtí navíc zachránili alespoň bod za remízu těsně před koncem v 89. minutě, čehož litoval i trenér Dukly Rada, protože při snaze vyhnout se na poslední chvíli baráži by ty dva body navíc přivítal.
Do tohoto nadstavbového kola se nezapojili čtyři týmy ze skupiny o umístění (Hradec Králové, Karviná, Bohemians a Liberec), ti začínají o týden později semifinálovým utkáním doma/venku a potom vítězové ve finále stejným způsobem. Proto se hrálo jen 6 utkání.