Bohužel pro tým Sparty se i v tomto kole ukázalo, jak velká je aktuální ztráta formy týmu Sparty ve srovnání s největším soupeřem pražskou Slávií. V tomto smyslu se ke Slávii přidaly další týmy, především Viktoria Plzeň a Baník Ostrava, což znamená, že jeden z největších favoritů na mistrovský titul pražská Sparta figuruje aktuálně až na 4. příčce. V tomto kontextu se automaticky nabízí otázka, proč došlo k takové ztrátě formy celého týmu. Já nemám možnost pohybovat se uvnitř týmu Sparty a sledovat tréninkový proces a další týmové aktivity, ale jeden rozdíl mezi dlouhodobě úspěšnou Slávií vidím, i když připouštím, že ne každý bude se mnou souhlasit.
Podle mého názoru je rozdíl mezi způsobem hry Sparty a Slávie, ale není tak zásadní, aby byl takový rozdíl v aktuální sportovní formě a výsledcích. Velký rozdíl, je v mentálním nastavení hráčů a jejich komunikaci, který je způsoben u Sparty velkým počtem zahraničních hráčů v kabině Sparty, navíc jak se z klubu vyneslo je problém i národnostní otázka, která ovlivňuje vztahy a týmovou atmosféru. Vím, že ve vyspělých fotbalových zemích je tato praxe naprosto normální, ale u nás jsme ještě do tohoto stádia nedospěli, protože jazyková vybavenost českých fotbalistů není ideální, i když se zlepšuje. A komunikace je v kolektivním sportu jako je fotbal velmi, velmi důležitá a v tomto případě to platí i pro zahraničního trenéra.
Tady já vidím klíčový rozdíl mezi týmem Sparty a Slávie. Je jasné, že u zahraničního hráče nemůžeme zcela věrohodně znát jeho lidské nastavení, které ovlivňuje jeho přínos pro celý tým, fotbal je přeci týmový sport a všechno musí tzv. do sebe zapadnout. Zkráceně bych to nazval nemůžeme znát hráčovu mentalitu a charakter, každý hráčský agent to vidí pozitivněji, než je realita. Ve Spartě se k tomu přidala i, jak jsem se zmínil národnostní nevraživost, jak se objevilo v médiích.
V takovém případě je daleko těžší udržet týmovou soudržnou atmosféru a v případě Sparty má z tohoto pohledu i určitý negativní vliv odchod kapitána Krejčího do španělské Girony. I přes své mládí dokázal kabinu ovlivňovat správným směrem, dnes takový tip českého hráče v kádru není, nahrazuje to mladý Panák, ale ten je mentalitou zcela jiný tip hráče, i když sportovně velká opora.
Kádr hráčů Slávie je postavený úplně jinak. Klíčoví hráči a srdce celého týmu je české (Bořil, Holeš, Chorý, Zima, Provod), jsou to nejen zkušení fotbalisté, ale především inteligentní kluci, kteří jsou tzv. „prodlouženou rukou“ pro českého hlavního trenéra Trpišovského a jeho asistenty. Na ně jsou navázáni ti mladší, ale kvalitní jako Chytil, Douděra a další. Tyto rozdíly jsou vidět zejména v kritických okamžicích, které se ve sportu, zejména kolektivních, dostavují a musí se řešit. Do tohoto prostředí například vůbec nezapadl Kuchta, proto už tam není a není náhoda, že doslova ze Slávie utekl a hádejte kam? No samozřejmě do Sparty, kde tak silné české jádro týmu není a atmosféra je proto jiná a tlak na týmovost z důvodů, které jsem uvedl v tomto textu, není tak velký, jako ve Slávii. A toto je podle mého názoru za hlavní příčina poklesu formy týmu Sparty. Můžete tvrdit, že stejný problém byl i za trenéra Priskeho a výkony a výsledky byly skvělé, to je pravda. A tady já vidím zřejmou příčinu odchodu trenéra Priskeho a nástupu trenéra Friise. Trenér Friis pokračuje v práci trenéra Priskeho z hlediska taktické přípravy a volby způsobu hry, ale nemá potřebnou přirozenou autoritu, jako měl jeho předchůdce a některé věci mu v tomto smyslu tzv. „přerůstají přes hlavu“. A nemusíte my věřit, ale už tady jsem viděl problém po zjištění, že trenéra Priskeho nahrazuje jeho asistent Friis. Podobně, tedy ne z odborného hlediska, ale z hlediska přirozené autority, jsem viděl výměnu trenéra Kováče trenérem Saňákem v Pardubicích, které dnes už trénuje trenér Střihavka.
A nyní se dostávám ke stručnějšímu komentáři o utkáních 15. kola Chance ligy. Z úvodního textu vyplývá, že i tentokrát výsledky Sparty a Slávie v tomto kole dopadly podle očekávání. Sparta sice v Mladé Boleslavi dvakrát vedla, ale konečný výsledek 2:2 je samozřejmě navýšení ztráty na Slávii na 12 bodů a navíc pokles na 4. příčku v tabulce Chance Ligy.
Slávia porazila Karvinou 5:1, ale tým Karviné do 60. minuty statečně vzdoroval a když v 62. minutě hosté vyrovnali na 1:1 dalo se tušit velké překvapení, zejména proto, že tým trenéra Hyského, kterého považuji za protagonistu moderního přístupu trenéra nastupující generace. Jenže hned za minutu došlo ke střídání v týmu Slávie, na hřiště přišel olomoucký odchovanec Chytil a v času 69., 76. a 84. minuta tento hráč po skvělých asistencích svých spoluhráčů dokonal hattrick, k tomu skóroval dvakrát Oscar a vysoká výhra, pro tým Karviné příliš krutá byla na světě. Příčinou byla nejen úspěšná střídání, ale zvyšování tempa hry, tak typické pro skvěle kondičně i personálně tedy mentálně připravený tým Slávie.
Na bronzový stupínek se kanonádou a výhrou 6:0 s Duklou Praha protlačil Baník Ostrava. I tady se ukázala možnost trenéra Hapala střídáním vystupňovat tempo hry, např. tzv. „útočný trojzubec“ Šín, Prekop a Ewerton nahradil Kubala, Juroška a Tanko, ve skvělé formě je mladý Rigo ve středu hřiště. Za vše hovoří vyjádření trenéra Hapala: „Kluci vědí, co od fotbalu chtějí a za čím si jdou. Můžou se zlepšovat, nebál jsem se, že něco podcení“. To je odpověď na dotaz, zda se neobával po výhře na Spartě podcenění nováčka Dukly Praha. A co je za takovým prohlášením? Jednoznačně mentalita a charakter hráčského kádru Baníku Ostrava…
Zcela jiné prohlášení po utkání vyslal svým hráčům trenér Dukly Petr Rada. Jeho hodnocení bylo samozřejmě kritické, ale věty tipu „v týdnu proběhnou pohovory a začne vojna“ jsou naprosto nepřijatelné. I tímto prohlášením hraničícím s vyhrožováním (mně to připomnělo vyhrožování v podobné situaci v mojí fotbalové generaci a v generaci dnešního trenéra Rady, které směřovalo k hrozbě trenéra poslat „neposlušné“ hráče, do práce, myšleno do zaměstnání ve fabrice potvrdilo, že trenér Rada je stará škola, jak jsem cca před rokem v jednom komentáři napsal a on mně přes našeho společného kamaráda poslal nepřátelskou reakci. Stojím si za tím, že v době, kterou mám na mysli se tak trenéři běžně vyjadřovali, ale takhle by se v dnešní době na adresu hráčů veřejně vyjadřovat neměl, doba se změnila nejen v tréninkových a taktických a herních metodách, ale i ve způsobu zdůrazňuji veřejných vystoupení. V kabině je to ještě přijatelné, i když i to má své hranice.
Viktoria Plzeň vyhrála s týmem Bohemians na vlastním stadionu 2:0. Po skvělé výhře s týmem San Sebastianu z věhlasné španělské ligy byla obava z únavy, ale ta i díky matnému výkonu hostujícího týmu „klokanů“ nebyla vidět a zasloužená výhra a tři body včetně udržení třetí příčky v tabulce Chance Ligy jsou zaslouženou odměnou.
Další jasná výhra se zrodila v Teplicích, kam přijel tým Českých Budějovic. Bylo to tzv. utkání o šest bodů v cestě za záchranou a výhra Teplic 5:2 se nerodila lehce, zejména proto, že vedení Teplic 2:0 na přelomu poločasů (na konci prvního a začátku druhého) srovnal dvoubrankové manko Adediran. Jenže za 10 minut bylo skóre o dvě branky pro Teplice a v závěru opět tepličtí uzavřeli výsledek na 5:2. Ukazuje se, že týk trenéra Straky nemá kvalitu a možná ani moc chuti se „porvat“ o záchranu v Chance Lize. Není to vina trenéra, ale situace v klubu, kterou jsem já poznal bohužel hned ve třech klubech při svém trenérském angažmá v Opavě, Vítkovicích a Trenčíně.
V Pardubicích pokračuje nastupující trenér Střihavka se zkušenostmi z pražské Slávie, i když ne u prvoligového týmu, v bodovém zisku, po remíze v předchozím kole na Bohemians porazil jeho tým Pardubic Jablonec 2:0. Zda je hlavní příčinou příchod nového trenéra uvidíme v dalších kolech, v každém případě jsem přesvědčen, že školu trenéra Slávie Trpišovského tam bude vidět a já to vidím jako vysokou školu fotbalu a to je cenná zkušenost, podobně já jsem těžil z dlouholeté práce v blízkosti trenéra Brücknera v Sigmě Olomouc, hrál jsem pod ním ve dvou obdobích, dělal jsem mu později asistenta a viděl dlouhodobě jeho práci, když jsem začínal v pozici trenéra dorostu.
Liberec neprolomil neúspěšnou sérii výsledků po nástupu trenéra Kováče v utkání s Hradcem Králové. Oba týmy nevstřelily branku a tak trochu pokazily brankovou úrodu v tomto kole, která se zastavila na 27 brankách v sedmi utkáních, protože utkání Sigmy se Slováckem se nehrálo pro silnou mlhu. Počet vstřelených branek tedy znamená úctyhodný průměr na utkání téměř 4 branky.
Bilance domácích týmů byla tentokrát dominantní 5 výher, 2 remízy, hosté žádná výhra, bodově tedy 17:2, brankově 22:5, celkem branek tedy 27, průměrná návštěva na utkání téměř 7 tisíc, přesně 6954 diváků.