Já vím, už jsem svým tvrzením, které je obsaženo v nadpisu tohoto mého komentáře tak trochu otravný, ale v našem, myšleno českém fotbalovém prostředí to je třeba stále a dokola opakovat, protože já v něm pracuji celý svůj život, přesně od osmi let a naprosto přesně vím, že v minulosti a platí to i v současnosti, i když se to stále zlepšuje, s tímto nastavením jsem se nikdy nedokázal smířit a proto jsem schytal spoustu narážek, invektiv a dokonce urážek od lidí z fotbalového prostředí, (hráči včetně bývalých z mojí hráčské generace, která nebyla vůbec příkladem pro talentované mladé fotbalisty, trenéři a dokonce šéfové klubů), protože těch, kteří souzněli s tímto mým názorem bylo naprosté minimum a naopak já jsem si připadal tak trochu jako „sám voják v poli“. Pravdou je, že v současné době se postupně atmosféra v českém fotbalovém prostředí mění k lepšímu, což způsobují zejména psaná i nepsaná pravidla a zákonitosti pravého profesionálního prostředí (v minulosti jsme si na profesionalismus a profesionály jen hráli) což dokazuje i několik konkrétních příkladů, o kterých jsem referoval ve svých komentářích v poslední době a dnes to potvrzují konkrétní informace a případy, uvedu jen několik, bohužel se nevyhýbají fungování reprezentace, která by měla být vzorovým příkladem těch nejlepších…
K tomu jen dodám, že i já jsem sledoval páteční utkání týmu trenéra Haška s Albánií a souhlasím s názorem, že to byl nejlepší výkon za dobu působení trenéra Haška a víte, čím to také bylo způsobeno? Jednoznačně tím, že v týmu nefigurovali někteří hráči, kteří neodpovídají svojí mentalitou a charakterem potřebám a nárokům současného progresívního tedy moderního fotbalu a tedy i českého národního týmu. Tento moderní trend fotbalu neznamená jen kondiční a atletické parametry hráčů, taktickou složku celého týmu, ale také odhodlání, soudržnost, týmovost, pracovitost a další požadavky tak, aby z toho vznikl skvělý výkon, který jsme viděli v pátek na stadionu Sparty v utkání s Albánií.
Proto jsem před časem kritizoval trenéra Haška, který nominoval na EURO 2024 dva fotbalisty z akce „Belmondo“, Coufala a Kuchtu, kteří nakonec byli na tomto turnaji stejně jedni z nejhorších a neprosadil se tam ani Čvančara, kterého spražil při střídání ve Spartě už trenér Priske a ukázal mu, že takhle tedy ne. Dnes jsem se dočetl o velké kritice opěvovaného českého reprezentanta Schicka, kterého jsem pro jeho způsob hry a předpoklady pro týmový moderní fotbal kritizoval již před několika lety, konkrétně ještě za trenéra Šilhavého, kdy před barážovým utkání ve Švédsku byl Schick zraněný a psalo se všude, jak bude týmu chybět. Já jsem napsal ve svém komentáři asi toto: „Vzhledem k nutnosti, že náš tým se musí snažit vzhledem k situaci ve skupině vyhrát, tak musí hrát aktivně a napadat (presovat) už rozehrávku soupeře, tak za této situace nebude Schick chybět“. On totiž není schopný a bohužel ani ochotný takto se pro tým obětovat a pokud to někdo nepochopil, tak jen uvedu způsob hry a přínos pro tým útočníka Chorého v utkání s Albánií a nemyslím jen vstřelené dvě branky, ale také jeho práci v napadání a v defenzívní „černé“ práci včetně standardních situací. Tomáš Chorý je totiž přímým opakem Schicka, je sice pohybově a rychlostně vzhledem ke své typologii a postavě na nižší úrovni, ale jeho odhodlání, maximální snaha o maximální přínos pro tým, efektivita v soubojích, odhodlání a obětování se pro tým, jsou příkladné a to je díky jeho mentalitě a charakteru. A kdo ten rozdíl mezi těmito dvěma fotbalisty nevidí, tak fotbalu nerozumí. A dnes už to vidí i v Německu, kde jsme si mohli v odborných médiích o Schickovi dočíst toto: „Elegán, kterému se nechce příliš makat“. Tak popisují v Německu momentální hru kanonýra Patrika Schicka. Ale Patrik Schick není v nominaci dle vyjádření trenéra Haška proto, že má prý nějaké nespecifikované lehké zranění, které ho nějak neomezuje a proto může v Bundeslize hrát. Na mě to dělá dojem, že trenér Hašek si našel jiné vysvětlení pro absenci Schicka v nominaci, než je pravda…Pravda totiž někdy bolí a v tomto případě je to nějaká jiná příčina jeho neúčasti v nominaci, kterou se dozvíme někdy později. V jednu příčinu nevěřím a tím je neúčast v nominaci kvůli špatné výkonnosti, protože v našem fotbalovém prostředí někdy rozhodují jiné faktory, než je výkonnost. Realizační tým je schopen mlžit o příčinách, stejně tak to udělal při zranění Sadílka při jízdě na tříkolce…
Dalším případem hráče z mého pohledu s nevyhovující mentalitou a charakterem je Kuchta, který je nejen aktérem případu Belmondo, což říká mnohé, ale jeho neustálé spekulace a jeho touhy po zahraničním angažmá po tom prvním v Lokomotivu Moskva se nakonec naplnily, hraje v Dánské lize v Midtjilandu, ale jsem přesvědčen, že Spartě ani české reprezentaci chybět nebude a ukázalo se, že nechyběl ani v utkání s Albánií a je to další malý střípek při hledání příčin nejlepšího výkonu české reprezentace pod trenérem Haškem. Mám také pocit, že Sparta a její sportovní ředitel ho pustili do Dánska tzv. „s lehkým srdcem“, myšleno že si také uvědomují, že jim chybět nebude a nebude narušovat soudržnost hráčské kabiny.
Dovolím si ještě jednu poznámku na toto téma. Není náhodou, že většina z mého pohledu problematických případů hráčů jsou odchovanci Sparty (Čvančara, Schick, Brabec, Kuchta „utekl“ do Sparty ze Slávie, kde jsou a vždy byla pravidla v tomto smyslu nastavená přísněji, než ve Spartě…, ). Pořádek ve Spartě v tomto smyslu udělal až sportovní ředitel Tomáš Rosický, který poznal pravé profesionální prostředí ve své bohaté a skvělé hráčské kariéře, ale nedokázali to jeho předchůdci Horník, Pelta, Ščasný a další, kteří v tomto českém fotbalovém prostředí vyrostli…
Na závěr tohoto mého komentáře vysvětlím, proč je mentalita a charakter hráče pro mě na prvním místě, i když z tohoto textu to jasně vyplývá. Protože pokud to tak není, tak sportovcovy kvality v dalších parametrech a předpokladech pro daný sport, v tomto případě fotbal (rychlost a pohyblivost, práce s míčem, orientace v prostoru nebo kondice a další) je k ničemu, protože daný sportovec tyto příznivé předpoklady svojí nevhodnou mentalitou a charakterem, konkrétně pracovitostí, odhodláním se posouvat ve výkonnosti, týmovostí, soudržností nedokáže využít a uplatnit a prakticky je „hodí do koše“ Naopak platí, že pokud je mentalita a charakter v pořádku dovede sportovec naopak nahradit některé svoje nedostatky, které ho v uplatnění se v daném sportu brzdí a platí to i pro fotbal. Příkladem je pro mě v tomto smyslu Tomáš Souček, aktuálně hráč West Hamu United v anglické Premiere League. Určitě u něj najdeme některé nedostatky, což jasně vyvažuje správná mentalita a charakter…