Ano, i toto kolo potvrdilo trend úspěšnosti hostujících týmů, který já sleduji a vyhodnocuji již několik sezón. Proto podle mého názoru neplatí zdůvodnění absencí diváků na stadionech, kteří domácí tým povzbuzují a tím motivují k co nejlepšímu výkonu. Tvrdím, že příčinou je z psychologického a taktického hlediska základní zápasová strategie pod tíhou domácího stadionu a prostředí něco tvořit a na tom hostujícím nechat tvořit domácího soupeře, nutit ho ke ztrátám míčů a trestat z rychlých protiútoků. Z logiky věci tedy vyplývá, že tímto způsobem získávají více bodů než v minulosti především hostující týmy výkonnostně srovnatelní nebo výkonnostně silnější, než domácí tým. Výkonnostně silný domácí tým logicky vyhrává často i v současné době. Moje vysvětlení vypadá složitě, ale je to jednoduché a příkladem je i toto 29. kolo.
Pouze ve dvou utkáních vyhrál domácí tým a tím byly dva ze tří nejsilnějších týmů Sparta a Plzeň. Pět utkání cca srovnatelné výkonnosti vyhrály díky v předchozím odstavci vysvětlené základní „hostující“ strategii hostující týmy a ve dvou utkáních se soupeři rozešli s jednobodovým ziskem za bezbrankové výsledky. A nyní krátce k jednotlivým utkáním 29. kola, začnu výhrami domácích.
Sparta Praha porazila už zřejmě jistého sestupujícího Opavu 4:2. Už z výsledku vyplývá, že pro diváka, bohužel jich bylo jen několik, to bylo zajímavé a pohledné utkání, vyhrál favorizovaný domácí tým, ale i díky způsobu hry Opavy. Kromě toho, že na Spartě má každý soupeř velkou motivaci, tak opavští už mohli hrát uvolněně, určitě jim je jasné, že záchrana v nejvyšší soutěži už není reálná. Bývalý „ikstý“ asistent trenéra Sparty, dnes trenér Opavy Kováč zcela jistě nechtěl na Spartě hrát pouze z hlubokého obranného bloku, chtěl se zkrátka předvést, což vyhovovalo naopak Spartě, která většinu branek vstřelila právě po ztrátách míčů hráčů Opavy, a následně rychlých protiútocích. Nakonec tímto způsobem chce začínající trenér Opavy hrát permanentně, proto je v tabulce na posledním místě. Spartě a typologii jejím hráčům, rychlostní typy s kvalitní přechodovou fází po zisku míče a tentokrát přesnou koncovkou především v podání autora tří branek Adama Hložka s podporou dalších mladíků Wiesnera, Karabce, Plavšiče a kapitána Dočkala. Tomu konkrétně tento způsob hry soupeře vyhovuje. Vzhledem k hladkému průběhu utkání z pohledu hráčů Sparty a jejich poměrně laxním projevu, což v hodnocení utkání také kriticky poznamenal trenér Sparty Vrba, se dvakrát střelecky prosadili i hráči Opavy.
Druhé utkání s výhrou domácího týmu se hrálo v Plzni, která porazila Slovácko těsně 2:1. Ze hry Viktorie jsem měl pocit, že trenér Guĺa změnil strategii hry svého týmu. Plzeňští hráči zejména v prvním poločasu hráli velmi přímočaře, po zisku míče směřovaly jejich akce rychle vpřed a proto z toho vyprodukovali hodně šancí. Neviděl jsem tam zdlouhavé kombinace a obehrávání obrany soupeře jako v minulosti, což je z mého pohledu dobře. Hráči Slovácka nebyli tak pohybliví a aktivní jako dosud, což bylo zřejmě způsobeno i tím, že v nepřehledné termínové listině hráli ve 21 dnech už sedmé utkání.
Třetí a největší favorit pražská Slávia hrála derby na Bohemians s vědomím, že při výhře bude už definitivně mistrem ligy. To se nepodařilo, což historicky není až takové překvapení, protože tým Bohemians není pro ně lehký soupeř nikdy a nebyl ani tentokrát. Možná trochu vlivu měla nerovná hrací plocha (jak jsem zmiňoval několikrát v takovém případě se musí hráči i trenér úpravou způsobu hry přizpůsobit), ale hlavním parametrem byl výborný pohyb hráčů Bohemians, tím se hráčům Slávie vyrovnali, a domácí brankář Bačkovský. Ukázalo se také, že týmu Slávie chyběli rychlostní typy na kraje sestavy jako Bah, Sima a Olayinka, k tomu i obránce Zima. Slabou náplastí na definitivní zisk mistrovského titulu je fakt, že touto remízou Slávia vytvořila český historický rekord v počtu utkání bez porážky, posunula ho na číslo 41.
Druhé bezbrankové utkání se hrálo v Brně, kam přijely Teplice. Bylo to utkání přímých adeptů na sestup. Teplickým určitě i remíza zajistila stejný rozdíl čtyř bodů před Brnem, navíc mají lepší vzájemné utkání. Pro Brno platí přesně to nepsané pravidlo o hře na domácím stadionu. I tentokrát převládala nervozita a k zisku bodů nepomohla ani přesilovka dlouhá více než poločas.
Všech pět prohraných utkání domácích týmů má jedno společné. Domácí týmy nevstřelily žádnou branku. Platí to i o utkání Sigmy Olomouc s Baníkem Ostrava s výsledkem 0:2 a neproměněnému pokutovému kopu olomouckého Gonzálese v 90. minutě. Jak jsem si přečetl v deníku Sport, tak i tam, po mojí několik týdnů trvající kritice sportovního vedení Baníku, se přidal pan redaktor Kvasnica a doufám, že si to uvědomují i v samotném klubu. Mě těší, že se začínají prosazovat mladí odchovanci klubu, střelci branek Baníku Buchta a Kaloč a jsem si docela jistý, že pod trenérem Smetanou se prosadí i další, protože trenér Smetana má podle mého názoru největší zásluhu na zmrtvýchvstání týmu po svém nástupu na post trenéra „A“ mužstva.
Po několika pozitivních výsledcích Karviné po nástupu trenéra Webera prohráli jeho svěřenci na domácím stadionu překvapivě s Příbramí 0:1. Vlastně překvapivě? Jak se to vezme. Příbram v týdnu prohrála doma s Bohemians 1:4, před tím vyhrála ve Zlíně, před tím prohrála doma se Sigmou 0:2 a před tím remizovala s Mladé Boleslavi 0:0, před tím doma s Brnem 1:1. Myslíte, že je to náhoda? Není! Venku tři utkání a 7 bodů, doma tři utkání a 1 bod.
Zlín, který získal u soupeřů více bodů, než na svém stadionu, prohrál s Pardubicemi debaklem 0:4. Nedá mi, abych se tady krátce nezastavil. Zlín sleduji, rád vzpomínám na naše působení v Intertoto a výhru ve třetím kole této soutěže v Madridu s Atléticem. Zlín byl vždy i při mém nástupu do funkce považovaný za baštu výchovy mládeže, jenže já jsem tuto „nálepku“ po příchodu do klubu neviděl a nevidím ji dodnes. Do „A“ týmu se kupují odložení hráči odjinud včetně zahraničí, necítím tam týmovou a klubovou soudržnost jako třeba ve Slávii a dnes už i ve Spartě i jinde. Měl jsem a mám pocit, že ve Zlíně se nepracuje sportovně koncepčně a jen se lepí díry v týmu, bez v klubu vychovaných talentů. I můj odchod z postu trenéra do toho zapadá, byla to situace, že buď skončím já nebo jeden zkušený fotbalista s velmi negativním vlivem na kabinu. Klub zvolil k odchodu mě, ale tomu hráči za několik měsíců vypověděli smlouvu pro neplnění povinností profesionálního hráče. Mám zkrátka venkovní pocit, že se tam dosud toho moc nezměnilo. Kapitán Tomáš Poznar do tohoto výčtu nepatří, toho jsem trénoval jako mladého talentovaného hráče ve II.lize ve Vítkovicích, kde byl ze Zlína na hostování. Za toho dám tzv. „prst do ohně“. Jenže sám na to zřejmě nestačí…
Poslední dvě utkání s výhrou hostujícího týmu byla České Budějovice v. Jablonec 0:2 a Mladá Boleslav v. Liberec 0:1. Jablonečtí jdou tvrdě za co nejlepším umístěním, nejraději druhým místem zaručujícím předkola Ligy mistrů. Opakovaně tvrdím, že trenér Rada tam odvádí skvělou práci. Znám ho velmi dobře, nastupoval místo mě do Jablonce v roce 2003 a dokázal ocenit v médiích, že po svém nástupu převzal výborně trénované mužstvo. Ne každý trenér by se v té době takto pozitivně vyjádřil o svém předchůdci. Na jihu Čech se dvakrát prosadil útočník Doležal, odchovanec Sigmy Olomouc.
Liberec přijel k derby do nedaleké Mladé Boleslavi. Oba týmy potřebovaly vyhrát, domácí k odvrácení sestupu, hostující Liberec k pohárovému umístění. Liberečtí vyhráli 1:0, což i přes rozsáhlé hráčské absence lze považovat možná za nečekané, což potvrdila i velká radost jeho realizačního týmu po závěrečném hvizdu rozhodčího, která ukazuje i na velkou soudržnost všech v Liberci, kterou tam vytváří především trenér Hoftych, můj někdejší asistent trenéra ve vzpomínaném Zlíně.