Při vší úctě k ostatním účastníkům naší nejvyšší fotbalové soutěže bylo s největším zájmem očekávané utkání v Mladé Boleslavi, kam přijela Sparta Praha. To očekávání nevyplývalo jenom z umístění obou soupeřů na druhém a čtvrtém místě tabulky, ale z historicky ověřených zkušeností dramatičnosti těchto soubojů a z aktuální situace. Tím mám na mysli výhru Mladé Boleslavi před týdnem v Plzni a tři hráči Plzně na hostování v Mladé Boleslavi a dva hráči Sparty nesměli dle dohody startovat.
Utkání nakonec splnilo očekávání, protože dramatické bylo opravdu hodně a i jeho průběh byl velice zajímavý. Zejména pro Spartu dost komplikovaný, protože při rozcvičování se zranil tvůrce hry Sparty Matějovský, brzy po začátku utkání se zranil Mareček a brzy po začátku Sparta navíc obdržela branku. Nervozity na hřišti bylo opravdu hodně a pro rozhodčího to nebylo jednoduché utkání. Sparta nakonec otočila skóre ve svůj prospěch, vyhrála 2:3 a zvýšila tak atraktivnost klíčového utkání o titul s Viktorií Plzeň, které se hraje za týden na Letné. Hodně se v médiích rozebírají některé situace, které měl podle nich rozhodčí Marek posoudit jinak. Já se ho musím zastat, i když zákrok Magery na Marečka, po kterém mu roztrhl kolíkem kopačky kůži na koleni měl být potrestán minimálně žlutou kartou. Já bych hlasoval dokonce pro červenou, protože takové skluzy proti nohám soupeře by se ve fotbalu používat neměly. Naopak s neuznáním branky po faulu na brankáře Štěcha souhlasím, Zahustel byl v souboji pozdě a neměl šanci zahrát míč, ale do brankáře jen naskočil. A pokutový kop pro Spartu z následné akce. Tak tam není o čem diskutovat, jasný pokutový kop.
Spekulovalo se také o tom, proč nenastoupil v základní sestavě Mladé Boleslavi její nejlepší střelec a hostující hráč z Plzně Wágner. Vzhledem ke způsobu hry Mladé Boleslavi v tomto utkání, kdy chtěla evidentně Spartu vysoko napadat (po vzoru Liberce), tak rozumím rozhodnutí trenéra Jarolíma, že dal tentokrát přednost dynamičtějším a pohyblivějším hráčům. To, že na poslední desetiminutovku utkání Wágner nastoupil a vstřelil druhou branku Mladé Boleslavi na tom nic nemění. Líbilo se mi v této souvislosti sebekritické přiznání trenéra Jarolíma, že mohl jít Wágner do hry možná trochu dříve. Ale jak by se to projevilo ve výsledku nikdo už dnes nezjistí.
Druhý favorit na mistrovský titul plzeňská Viktoria sehrála zcela jiné utkání, než pražská Sparta. Do Plzně přijelo Slovácko a od začátku utkání nikdo nemohl pochybovat o tom, kdo získá tři body. Po prohře Plzně před týdnem s Mladou Boleslaví bylo na hráčích Viktorie evidentní, že něco podobného tentokrát nepřipadá v úvahu a konečné skóre 4:0 odpovídá průběhu hry. Ano, dopomohla k tomu i červená karta Mezlíka již ve 33. minutě, o které nikdo nemůže pochybovat, stejně jako o pokutovém kopu nařízeném právě za tento faul. Docela mě, a jak jsem si všiml nejen mě, překvapila sestava domácí Viktorie. Trenér Koubek využil ve vyrovnané kvalitě širokého hráčského kádru a v sestavě se neobjevili někteří v posledních utkáních stabilní hráči Petržela, Mahmutovič a Hrošovský. Z tohoto pohledu bude zajímavá základní sestava za týden v utkání na Spartě. Mám dojem, že tyto změny s utkáním na Spartě tak trochu souvisí. Už teď se na něj moc těším a určitě nejen já.
Třetí kandidát na medailové umístění po skončení Synot ligy Jablonec hrál v severočeském derby v Teplicích a určitě se chtěl udržet naděje na druhé místo. Jenže nejen, že Sparta nakonec vyhrála v Mladé Boleslavi, ale Jablonec v posledních vteřinách utkání přišel o výhru, když obdržel ze standartní situace vyrovnávací branku na 1:1. V té chvíli určitě všechny hráče, realizační tým i jejich příznivce ještě více mrzelo mnoho vyložených šancí, které si jablonečtí fotbalisté během utkání vytvořili. V jejich zahazování byl nejaktivnější nedávno olomoucký útočník Doležal, ale i další jeho spoluhráči. Např. nejlepší střelec mezi obránci Novák dokonce neproměnil pokutový kop.
Podobně smolné utkání vzhledem ke ztrátě vítězství hrál znovuzrozený Liberec. Ten přišel o výhru v utkání s Bohemians 1905 také v závěru utkání, ale z pokutového kopu, což je hodně velká smůla. Libereckým se rozhodnutí rozhodčího Kovaříka nelíbilo a já se jim nedivým. Mně také ne. Kdyby se měl považovat za přestupek kontakt hráčů, tak by se v dnešním fotbalu vlastně vůbec nedalo hrát. Pořád by někdo zahrával trestné kopy. „Klokan“ Rada prohlásil, že jej obránce Liberce Karišik kopl, ale on neví kam… Při teatrálním pádu však věděl, kde se má s bolestnou grimasou chytit. Bylo to na hrudi. To jen aby si vzpomněl, kam jej vlastně soupeřův hráč „kopl“, když musel jít k zemi. Remíza nakonec ani tak nemusela bolet nikoho ze soupeřů, protože vhledem k ostatním výsledkům jsou již téměř na 100% zachráněni.
O tom také rozhodly výsledky dvou týmů nejvíce ohrožených sestupem Českých Budějovic a Hradce Králové. Jsou to shodou okolností oba nováčci v Synot lize. České Budějovice prohrou 0:2 na Slávii zase naopak „zajistily“ klid pro další kola pražské Slávii. Ta vyhrála naposledy v 17. kole a oddechl si určitě i trenér Beránek. I já jsem pozitivně kvitoval rozhodnutí vedení Slávie, že potvrdilo na začátku týdne ve funkci hlavního trenéra Míru Beránka, protože on zcela jistě nebyl příčinou neuspokojivých výsledků týmu a tato výhra správnost rozhodnutí potvrdila.
Hradec Králové prohrál na pražské Julisce 1:0 a také se pomalu musí smiřovat se sestupem, i když teoretická šance tam pořád je. I oni sami ví, i když o tom nikdo nechce mluvit, že je minimální. Nepomohlo tomu ani sympatické vzepětí týmu Hradce Králové v závěru podzimní části soutěže a na začátku té jarní.
V posledních dvou utkáních se střetly týmy ze středu tabulky. Brno v moravském derby porazilo na svém stadionu Jihlavu 3:2 a připojilo se tak k zájemcům o umístění v první polovině tabulky po 30. kole.
Ostravský Baník po remíze 0:0 na svém stadionu na Bazalech s Příbramí naopak sestupuje postupně do druhé poloviny tabulky a nedaří se mu při tom ani střílet branky, které vedení chyběly při umístění týmu na 5. místě po podzimu. Už to nechci pitvat, k trenérské výměně jsem se již vyjádřil v předchozích komentářích. Jen dodám moji dlouholetou zkušenost, která říká,že „fotbal má zcela jasnou logiku“ a nesouhlasím tak s tezí bývalého ligového trenéra Pospíchala, že „fotbal nemá logiku“. Příkladem je ostravský Baník.