Derby Slávie se Spartou vzbuzuje velkou pozornost historicky, jak jsem se dočetl v médiích bylo to derby č. 314. Nebylo tomu jinak ani tentokrát, protože stadion Slávie byl beznadějně vyprodán, proto byla i skvělá atmosféra, i když o titulu Slávie bylo již dávno rozhodnuto, tak byla cítit velká touha po výhře obou týmů, protože šlo i za této situace o velkou prestiž. Bohužel nejvíce se po utkání mluví o zřejmě problematické vítězné brance Slávie na 2:1 3 minuty před koncem. Z mého pohledu rozumím kritice Sparty, protože situace nebyla jednoznačná, ale na druhou stranu pravidla říkají, že VAR má intervenovat a hodnotit jakoukoliv situaci jednoznačně a pokud VAR nezjistil, že hráč Slávie Oscar hrál rukou jednoznačně, tak gól nerozporoval. Současně tvrdím, že pouhý lehký dotek míče ruky, který nemá žádný vliv na danou situaci by se neměl pískat, jak často vidíme v jiných utkáních. Upřímně i já moc nerozumím přesnému výkladu pravidel, kdy se má hraní rukou pískat a kdy už ne. Hraní rukou podle mého názoru není pouhý dotek míče ruky, který nemá na nic vliv. Zkrátka i toto byl případ, když rozhodčí pískne má pravdu a když nepískne má také pravdu a tentokrát rozhodčí nepískl a jednoznačnou ruku nezaznamenal ani VAR. Vidíte, jak velký odstavec jsem tomuto případu věnoval místo popisování kvality fotbalu…
Tak tedy také o fotbalu. Nevím, zda trenér Friis čte moje komentáře (to je legrace), ale vyhodnotil jsem v předchozích komentářích, že hlavní příčinou ztráty formy týmu Sparty po odchodu trenéra Priskeho jsou mnohé nevydařené přestupy zahraničních hráčů, což v kontextu se zahraničním trenérem přispívá k problematické komunikaci v týmu a včetně trenéra, která je v současném fotbalu klíčová z hlediska nastavení povinností ve způsobu hry, ale hlavně také dokonalé znalosti nejen sportovní typologie hráčů, ta je vidět, ale především z hlediska mentality a charakteru. Proč se o tom, jako často a opět po derby zmiňuji? Protože tentokrát byl naopak poměr zahraničních hráčů v poli týmu Sparty nižší, (Slováky vnímám problematice komunikace a mentality jako naše) Slávia 3 a Sparta jen 2 + brankář Vindahl a to podle mého názoru přispělo k vyrovnanému průběhu a zlepšení kvality hry Sparty, což způsobilo výsledkový otazník až do závěru utkání.
Další utkání skupiny o mistrovský titul a evropské poháry se hrálo v Plzni, kam přijel tým ostravského Baníku a na rozdíl od pražského derby, kde sice Slávii z hlediska umístění o nic nešlo, ale Spartě o druhé místo zaručující předkola Ligy mistrů, tak v Plzni se hrálo pro oba soupeře o šanci na druhé místo, na které má ambice a předsezónní cíle také Sparta, což je i po tomto kole největší tahák závěrečných dvou kol nadstavby. Baník dokázal vyhrát 2:1, když musel otáčet skóre, protože vedoucí branku vstřelil tým Plzně hráčem Jemelkou (odchovanec Sigmy), který nakonec naopak svojí chybou přispěl k vítěznému gólu soupeře. Tímto výsledkem se tedy tým trenéra Hapala dostal do situace, že ve dvou závěrečných kolech musí získat o bod více, než Plzeň, dnes mají oba týmy 68 bodů, ale v takovém případě je ve výhodě Plzeň, protože po základní části soutěže byla před Ostravou.
Další dva účastníci skupiny o poháry Jablonec a olomoucká Sigma mají jedno společné, jsou to kluby, ve kterých jsem působil, jako fotbalista a trenér u mládeže i v nejvyšší soutěži v nejvyšší fotbalové soutěži v Olomouci a jako trenér v Jablonci. Oba kluby jsou dlouhodobě jiné sportovním zaměřením a personální strategií, Sigma výchovou svých odchovanců a Jablonec spoléhá na hráče odjinud, systém mládeže tam tenkrát prakticky neexistoval, připadalo mi, že mládež fungovala jen, jako nutná podmínka k účasti v nejvyšší fotbalové soutěži. Stejně tak mají i aktuálně zcela jiné úkoly a cíle před sebou a tomu odpovídalo i jejich vzájemné utkání v tomto kole a jeho výsledek 4:0 pro domácí Jablonec. Psal jsem o tom i v předchozím komentáři v případě výhry Slávie 5:0 v Olomouci i tentokrát domácí Jablonec nastoupil s touhou vyhrát a pokusit se dosáhnout před několika koly nemožného, tedy umístění na 4. místě a šanci na evropské poháry, olomoucká Sigma to měla, nebojím se napsat , jako přípravu na finále MOL Cupu proti pražské Spartě, které se hraje hned ve středu 14. května právě v Olomouci. Tomu odpovídalo i vyjádření trenéra Sigmy Janotky po utkání, nic nezakrýval a přiznal, že sestava byla tomu uzpůsobená, tzn. že dostali šanci hráči, kteří neměli v průběhu sezóny dostatečné vytížení (přeloženo náhradníci) a i ti co hráli, měli určitě v hlavě především středeční prioritu. Já vím, laik to nepochopí, ale tak funguje lidská hlava a fotbalisté nejsou výjimkou. Nakonec trenér Janotka to po utkání jasně pojmenoval a sliboval, že všechno bude za 4 dny jinak. I já bych si to moc přál, jsem „olomoučák“ tělem i duší, ale je mi jasné, že Sparta udělá pro úspěch v MOL Cupu všechno a bude to zajisté jiný tým, než v tomto kole se Slávií. Jiný především opět nastavením hlav hráčů a tedy i výkonem a já věřím, že ne výsledkem. Přesto, že vidím z okna svého bytu v dálce na stožáry umělého osvětlení na Andrově stadionu, budu s napětím sledovat přímý přenos doma u televizní obrazovky.
Přiznávám, že všechna další utkání tohoto kola i pro mě nejsou až tak atraktivní, z nich mě zaujala výhra Dukly Praha v Mladé Boleslavi 3:2. Tým trenéra Rady tím potvrdil výborné výsledky v jarní části Chance Ligy, ale hlavně vykřesal naději na vyhnutí se baráže, která se zdála ještě nedávno pro Duklu téměř jistotou. Dnes má Dukla ztrátu na umístění na 13. místě, které neznamená ani sestup a ani baráž 3 body. Tím týmem na tomto místě je Slovácko a tam hraje Dukla Praha v dalším, tedy předposledním kole, pokud opět vyhraje, tak se dostane na stejný počet 34 bodů a v posledním kole hraje Dukla se sestupujícími Českými Budějovicemi a Slovácko v Mladé Boleslavi.
Před závěrem nadstavby a celého ročníku Chance Ligy, tedy dvěma koly se hraje už jen o druhé místo mezi Plzní, Ostravou a Spartou a o druhé barážové (13.) místo mezi pražskou Duklou a Slováckem.
Další utkání tohoto kola, která se hrála tak trochu „ve stínu“ již uvedených. Teplice porazily Slovácko 1:0 a díky tomuto zisku tří bodů se definitivně zachránily v Chance Lize i pro příští sezónu a Slovácko naopak musí ještě o svou budoucnost v nejvyšší soutěži tvrdě bojovat, jak jsem zmínil v předchozím odstavci.
Pardubice už s jistotou baráže vyhráli na svém stadionu s beznadějně posledními a tedy přímo sestupujícími Českými Budějovicemi 1:0. Jihočeši tak mají ještě dvě možnosti vyhrát a získat 3 body alespoň jednou za celou sezónu, což se přiznám já i ve svém věku nikdy nepamatuji, ale při problémech v klubu, zejména ekonomických a odborně kompetentních se tomu nelze divit.
Na závěr i tohoto komentáře krátká statistika:
Bilance domácí-remíza-hosté: 5 0 3, poměr získaných bodů 15:9, poměr branek: 12:10, průměrná návštěva na utkání 5222 diváků.
K návštěvě tohoto kola mám velkou kritickou poznámku. Průměr na utkání není extrémně nízký jen díky dvěma utkáním na Slávii 19 048 a v Plzni 11 134 diváků, jinak na všech zbývajících šesti stadionech bylo méně diváků, než 3 tisíce, v Mladé Boleslavi dokonce jen 907 to není dobrá vizitka pro celou Chance Ligu…