Nedivím se v této chvíli všem, kteří nechápou můj následující text v tom smyslu, že se netýká neskutečné reklamy na fotbal, kterou nám všem připravily v tomto kole nadstavby týmy pražské Slávie a Viktorie Plzeň, protože já tento svůj komentář začnu jinou událostí. Tím bylo dojemné loučení se svou fotbalovou kariérou Josefa Jindříška, hráče Bohemians Praha, jinak jednoho z mála prvoligových odchovanců Jablonce (pro srovnání olomoucká Sigma jich má aktuálně v nejvyšších soutěžích u nás i v zahraničí 39!!!). Josefa Jindříška totiž znám velmi dobře a jednoznačně potvrzuji všechny superlativy, kterými ho při této příležitosti označil deník Sport v dnešním vydání a komentáři k této události. Josef Jindříšek totiž hrál 448. utkání v nejvyšší soutěži, ale tu první šanci, kterou to všechno začalo jsem mu dal jako jeho trenér v Jablonci já někdy v roce 2002. Už tehdy jsem se nebál dávat šance mladým talentovaným fotbalistům, ale museli splňovat nejen mé sportovní parametry, ale i lidské, tedy správnou mentalitu a charakter a Pepa, jak jsme mu všichni říkali, splňoval obě skvěle. Pokud si dobře pamatuji, tak debutoval na Strahově v utkání se Slávii, která tam tenkrát měla svoje domácí prostředí díky rekonstrukci stadionu Slávie v Edenu. A i on se jako pracovitý středový hráč podílel na získaném bodu za remízu proti silnému soupeři. Při čtení průběhu jeho loučení jsem se neubránil dojetí a jak já říkám „vlhnutí očí“, protože takových fotbalu oddaných, spolehlivých a pracovitých fotbalistů není tak mnoho a já dodatečně Pepovi děkuji za jeho kariéru a jsem rád, že jsem mu k ní tak trochu dopomohl. Bylo to proto, že jsem věděl, že si to zaslouží a stejně tak si zaslouží dnes velký respekt a uznání za to, že se stal i nejstarším fotbalistou, který v nejvyšší soutěži vstřelil branku a bylo to právě utkání tohoto kola nadstavby s Libercem, který nakonec tým Bohemians vyhrál jednoznačně 4:1. Pepo ještě jednou Ti přeji hodně štěstí a zdraví v dalším životě.