Díky výsledkům ve 26. kole Chance Ligy se rozhodlo nejen o vítězi v základní části soutěže, ale také se na medailovou příčku, konkrétně bronzovou, propracoval v přímém souboji s Viktorií Plzeň ostravský Baník po výhře 1:0. Dosud se pravidelně mluvilo o vedoucí trojce, po minulém kole jsem i já ve svém komentáři poznamenal, že vedoucí trojice se díky dotírajícímu Baníku Ostrava změnila na čtveřici a dnes už víme, že Plzeň je virtuálně bez medaile. Výjimečně proto začnu komentář jejich přímou konfrontací na stadionu v Plzni.
Střetly se totiž týmy klubů, které jsem ještě v nedávné době ve svých komentářích kritizoval za špatnou personální a v návaznosti fotbalovou strategii, o Plzni že má tým veteránů a v ostravském Baníku bylo několik proudů ve výběru stejné problematiky a proto se v tom plácá i trenér Hapal. Pro pořádek dodám, že to v Ostravě z mé strany nebyla kritika trenéra, ale stejně jako v případě Plzně kritika sportovního vedení počínaje majiteli. Jsou to typické příklady a důkazy toho, jak má klub v současném fotbalu v těchto parametrech fungovat, protože dosud to bylo tak, že klubovou strategii určovali trenéři, které klub angažoval.
A co u obou klubů způsobilo ten výkonnostní obrat? V Plzni příchod nových majitelů tuším z Rakouska a Švýcarska, kteří nastolili jasnou strategii v omlazení kádru hráčů, což současný progresívní fotbal vyžaduje, chtěli dávat šance vlastním produktům z fotbalové akademie.
V Ostravě došlo k pozitivní změně v okamžiku, kdy jasnou sportovní strategii nastavil nový sportovní ředitel Luděk Mikloško, který dlouhou dobu poznával jako brankář a potom jejich trenér fotbal v pravém profesionalismu v Anglii.
Oba případy jsou příkladem pozitivních změn, které současný fotbal vyžaduje, a proto nelze angažovat trenéra jen podle jeho známého jména nebo jeho úspěšných angažmá v minulosti. Výsledkem v obou případech bylo kromě jiného přímé střetnutí o „bronzovou“ příčku v tomto kole mezi Viktorií Plzeň a Baníkem Ostrava.
Zaujalo mě v tomto případě v kontextu s prohrou i vyjádřený povzdech hráče Plzně Jemelky nad neutěšeným stavem hrací plochy, což je přeci v tomto ročním období běžné, protože skončila zima a vegetace ještě nefunguje ideálně. Proto je třeba díky tomu zvolit i způsob hry a konkrétně v tomto utkání hrál Baník na rychlé protiútoky, kdy tomuto způsobu hry horší terén vadil nejméně, kdežto domácí tým měl za úkol, na domácím stadionu to platí obecně pro všechny týmy, tvořit hru. Zřejmě i proto v tomto kole hned 5 utkání vyhrály hostující týmy, domácí jen utkání 3 a v tom je i největší favorit Slávia a překvapivě domácí Liberec v utkání se Spartou.
Tým Liberce mě překvapil, že budou mít velkou motivaci bylo evidentní, ale hráči Liberce byli velice pohybliví, proto dokázali napadat hráče Sparty s míčem a to na ně platilo. Líbí se mi reakce trenéra Friise na nedisciplinovanost Olatunji, který nepřišel včas na sraz, protože ve Spartě na rozdíl od Slávie byla vždy disciplína slabší, proto také v tomto smyslu nedisciplinovaný Kuchta ze Slávie přešel do Sparty.
Slávia hrála s Jabloncem v neděli, proto všichni věděli, že v sobotu v Liberci Sparta prohrála a motivace byla obrovská, což bylo z hráčů na hřišti vidět. I proto bylo utkání brzy rozhodnuté po chybách hráčů Jablonce, zejména brankáře Hanuše, což dnes čtu jako „dárky“ Jablonce, jenže stále platí, že k těm chybám musíte aktivitou toho soupeře donutit a to se Slávii podařilo a výhra 3:0 to potvrdila. Mě jako člověka, který 17 let pracoval ve fotbalovém klubu SK Sigma Olomouc (5 let hráč a 12 let trenér) zaujalo, že v základní sestavě Slávie nastoupili odchovanci Sigmy Zima, Chorý a Zmrzlý, nenastoupil útočník Chytil, který je v trestu za červenou kartu v utkání se Spartou.
Olomoucký klub, který uzavírá šestici ve skupině o mistrovský titul a evropské klubové poháry, tentokrát prohrál a to zaslouženě s Hradcem Králové, když už v prvním poločasu se hosté ujali vedení a domácí tým Sigmy stačil ve druhém poločasu jen snížit na 1:2. Branku Sigmy vstřelil kanonýr Kliment.
V Mladé Boleslavi se utkaly týmy ze střední skupiny v tabulce, domácím se postavil tým Bohemians, který podobně jako Hradec Králové v Olomouci se brzy, dokonce do 18. minuty dostal do vedení 0:2 a stejně jako v Olomouci domácí tým Mladé Boleslavy snížil jen na 1:2.
Do kontextu s předchozími řádky na téma o vhodném způsobu hry odpovídajícím také stavu hrací plochy v konfrontaci s kvalitou svých hráčů a hráčů soupeře lze zařadit utkání Karviné v Českých Budějovicích s beznadějně posledním týmem. Karvinští nakonec vyhráli 2:3, ale cesta k výhře byla pro ně trnitá i když hráli od 35. minuty přesilovku. Mám na mysli fakt, který pravidelně chválím, že trenér Hyský vštěpuje hráčům moderní způsob hry založený na výstavbě hry a kombinaci, ale už hodnocení a vyjádření trenéra Hyského po utkání naznačuje problém, který za tímto stál, cituji: „První poločas byl z naší strany velmi slabý. Chtěli jsme mít kvalitu na míči, ale místo toho jsme hráli pomalu, lehce ztráceli balony v přechodové fázi a hned v úvodu lacině inkasovali“. Konec citátu. A co tento citát tvrdí? Že na tento zvolený způsob hry nemají jeho svěřenci potřebnou kvalitu, že se v ní musí hodně zlepšit nebo ten způsob změnit. A která varianta to bude potvrdí další utkání.
V typickém utkání tzv. „o 6 bodů“ se utkala domácí Dukla Praha s Pardubicemi, které ještě v jarní části sezóny nevstřelily branku. Dukla také není v ideální formě a proto o zisku tří bodů rozhodl pokutový kop v závěru utkání, který zkušený hráč Dukly Hora proměnil.
Teplice v dalším utkání sousedů v tabulce porazily nejtěsnějším rozdílem 1:0 a navíc nádhernou ranou z dálky do šibenice v závěru utkání tým Slovácka. Tepličtí tak potvrzují, že tato utkání se srovnatelnými soupeři dokážou zvládat
a hlavně na domácím stadionu.
Na závěr stručná statistika: bilance utkání výhra domácí-remíza-hosté 3 0 5, bilance zisku bodů domácí x hosté 9:15, branek 9:9, průměrná návštěva na utkání 5943 diváků.