V prvním mém zamyšlení nad prezentací českého fotbalového týmu na tomto prestižním turnaji jsem se věnoval dopady kauzy „Belmondo“ a výkony jejích dvou hlavních protagonistů Coufala a Kuchty, ten třetí Brabec nebyl na EURO nominovaný a znovu opakuji, že podle mého názoru neměla být nominována celá „slavná“ trojice.
Ambicí tohoto mého komentáře není tzv. „být generálem po bitvě“ a zkritizovat všechny kroky, které trenér Hašek se svým realizačním týmem a nominovanými fotbalisty provedl. Mám také za sebou nejen hráčskou, ale i trenérskou kariéru a tyto „generály po bitvě“ jsem neměl a ani nemám v oblibě. Personální složení týmu, volba taktických strategií včetně progresívních prvků moderního fotbalu a tomu odpovídající herní systém včetně rozestavení, to není pro mě téma, které bych chtěl v tomto komentáři podrobně hodnotit, protože s hráči nepracuji, neznám přesné záměry trenéra apod., navíc tuto oblast sportovního výkonu a potažmo výsledku velmi dobře okomentoval prezident UČFT (Unie českých fotbalových trenérů)Werner Lička v jehož Prezídiu jsem členem přes 20 let. Já bych se chtěl v tomto komentáři věnovat morálním aspektům nominace, který má logicky velký vliv na výkon sportovce a ten dle mých zkušeností, protože ve fotbalovém prostředí se pohybuji od osmi let, tedy 62 let), a v této problematice vidím v českém fotbalu velké rezervy, které jsem viděl i při kolotoči kolem výměny trenérů české reprezentace Jaroslava Šilhavého a Ivana Haška a nominace na vysněný turnaj.
Nechci tvrdit, že za trenéra Šilhavého všechno fungovalo precizně, nemám k takovému hodnocení ani mandát, nejsem u týmu, neřeším všechny individuální problémy a typologie nejen fotbalové, ale především mentální a morální. V tomto smyslu jsem byl vždy velmi přísný trenér a schytal za to spoustu invektiv od kolegů, kteří se chovali a jednali podle tzv. „specifické české kabiny“, která fungovala tak, že mnozí trenéři delegovali některé svoje kompetence a pravomoci na několik starších, většinou zkušených fotbalistů a ti vytvářeli týmová pravidla a určovali jejich úroveň s tichou podporou trenéra. Vím, že trenér Hašek takový není, ale jeho rozhodnutí o účasti dvou výtečníků z akce „Belmondo“ a hráče Baráka, který dle mých informací si dovolil kritizovat způsob hry a některá nastavená týmová pravidla trenéra Šilhavého a jeho asistentů, dokonce si nechal odsouhlasit jejich účast některými hráči. Správné řešení (přiznám se, že detaily konkrétního problému úplně neznám, ale princip je jasný a hráči by měli vždy trenérem vytvořenou hierarchii a nastavená pravidla dodržovat. Pokud to někdo z nich vidí jinak, tak samozřejmě může s trenérem tuto situaci probrat, ale konečné rozhodnutí musí mít trenér.
Samozřejmě to neznamená, že se situace dostane do pozice, že trenér tvrdí, že „hráči mě musí nenávidět“, což několikrát padlo z úst jednoho kdysi v dávné době uznávaného trenéra Pospíchala. Jak to má vypadat v současném moderním fotbalu předvedl v naší nejvyšší soutěži v tomto ročníku např. dánský trenér Sparty Priske, když je sice k hráčům pozitivní, komunikativní, ale Čvančaru, který při svém střídání z uraženosti při odchodu ze hřiště odmítl podat ruku svému nástupci, poslal nekompromisně do kabiny a určitě to nebylo jeho poslední slovo k tomuto nevhodnému extempore, které narušuje týmovou soudržnost. Stává se a stalo se to i mně, že se situace dostane do fáze, že musí odejít z hráčské kabiny a celého klubu hráč nebo trenér. Bohužel často se v českém fotbalu stává, že klub se rozhodne, že skončit musí trenér. Například můj odchod ze Zlína v roce 2004 byl přesně tento typ případu, klub se v říjnu rozhodl pro odchod trenéra a podržel hráče, který měl špatný vliv na kabinu, ovšem na konci sezóny v červnu klub vypověděl smlouvu s tímto hráčem pro neplnění svých povinností. To je naše české dodržování profesionálních principů fungování klubu a jeho týmu.
Proč jsem uvedl svůj případ? Protože v našem českém fotbalovém prostředí jsou takové případy běžné a jedním z nich je i případ české reprezentace a trojice z Belmonda a rebelujícího hráče Baráka.
V prvním komentáři po utkání s Portugalskem jsem napsal, že výkony našich hráčů a zejména Coufala, Kuchty a Baráka jsou „klasickým“ případem přístupu nejen klubových funkcionářů a některých trenérů, ale i vedení FAČR. Podle mého názoru pro zachování profesionálního prostředí na reprezentační úrovni i v budoucnu měl FAČR, konkrétně předseda a sportovní ředitel s podporou „Výkonného výboru“ rozhodnout o absenci zmiňovaných tří hráčů na EURO, jenže ti všichni nechali rozhodnutí alibisticky na novém trenérovi Haškovi (jak se zachovali jejich agenti je lehké si domyslet) a ten samozřejmě nechtěl v zájmu své pověsti, kterou nutně potřeboval potvrdit, možná i vylepšit. Pomáhala mu k tomu často mediální neodborná prezentace díky spoustě pozitivních hodnocení své trenérské práce a osobnosti, ovšem nevšiml si, že pozitivní hodnocení dostával především od svých kamarádů v Praze. Tady na Moravě byla jiná atmosféra a nízká důvěra v práci trenéra, což se nakonec ukázalo klíčovým parametrem a tomu odpovídala kvalita hry a výsledky. Obrazně řečeno dalšími bumerangy jak vtipně poznamenal do terče na zádech trenéra Haška byla tedy právě svými slabými výkony neúspěšná nominace kumpánů z Belmonda (Coufal a Kuchta) a rebelujícího Baráka, který měl i smůlu v tom, že nebyl zdravotně v pořádku a v podstatě rozhodl svým vyloučením po druhé žluté kartě během deseti minut díky svojí pomalosti v pohybu a v práci s míčem o prohře týmu s Tureckem a odjezdu nejbližším letadlem domů. Barák je sice kreativní fotbalista, což našemu nároďáku chybí, ale on je kreativní proti výrazně slabšímu soupeři a ti na EURO nehrají. Soutěžní utkání proti silnějším soupeřům Barák nehraje i v klubovém působení v italské Fiorentině.
Kampaň ve prospěch trenéra Haška na úkor trenéra Šilhavého mně připomínala předvolební mediální nálož ve prospěch současného premiéra Fialy, proti předsedovi hnutí ANO Babišovi, kde postavu současného premiéra představoval trenér Hašek a toho minulého trenér Šilhavý. Ten první Šilhavý prý dělal všechno špatně zato ten nový (Hašek) s velkou pomocí asistentů, které si velmi dobře vybral, dělal všechno dobře. Jen si dovoluji připomenout, že trenér Šilhavý postoupil s českou reprezentací nejen do vyšší kategorie Ligy národů, která byla už nad síly tehdejšího týmu, ale postoupil i ze skupiny do osmifinále UEFA EURO 2020, ovšem k tomu měl současný tým trenéra Haška daleko.