Nedělní kompletní program všech utkání posledního 30. kola základní části F:L definitivně určilo složení všech tří skupin, tzn. „o titul“, „o umístění“ a „o záchranu“. Všechna utkání se hrála ve stejném termínu v neděli v 15:00 hodin, i když se rozhodovalo „pouze“ o účasti ve skupinách a týkala se konkrétně sice jen teoreticky šestého místa skupiny o titul mezi Sigmou Olomouc a Libercem (při možnosti mít po 30. kole stejný počet bodů celkově i bodů a skóre ve vzájemných utkáních, měla Sigma o 10 branek lepší rozdíl ve skóre celkově) a šestého ve skupině o záchranu Jablonce nebo Českých Budějovic (Jablonec by nespadl do skupiny o záchranu při jakémkoliv zisku bodu na Bohemians a České Budějovice by musely vyhrát s Pardubicemi při současné prohře Jablonce), nebyla nouze o dramatičnost, protože body získané v základní části všem klubům zůstaly a přidat další ve skupinách k dosažení svých cílů bylo pro všechny také velmi důležité.
Samozřejmě začnu hodnocením souboje o vítěze základní části mezi Slávií a Spartou. Vedoucí tým Slávia hrála na domácím stadionu, kde dosud neztratila ve 14-ti utkáních žádný bod, s Hradcem Králové, což byla pro všechny, včetně mě jasná zpráva o tom, kdo získá tři body. Jenže Utkání skončilo nerozhodně 1:1, i když držení míče měla Slávie 71% a soupeř jen 29%. Jenže střelecké pokusy byly téměř rovnocenné 5:4 pro Slávii a tady jsem viděl příčinu, proč Slávia tentokrát nevyhrála. Nedařilo se jí, tak jako na svém stadionu pravidelně vytvářet dostatečný tlak na obranu soupeře v jeho pokutovém území a vytvářet si dostatek střeleckých příležitostí a když k tomu přidáme, že soupeř se ujal vedení po slabé střele a zaváhání brankáře Koláře, tak výsledek je takový, jaký je. Zřejmě také rozhodčí mohl posoudit ztrátu míče Olayinky jako faul na začátku akce, z které hosté skórovali, ale na reakci měl tým Slávie ještě hodně času. K příčinám remízového stavu přispěl také výkon a způsob hry svěřenců zastupujícího trenéra Hejkala. Není totiž náhoda, že tým Hradce Králové vždy potrápí týmy vedoucí trojice, protože jim vyhovuje jeho nátlaková hra, která jim umožňuje hru z bloku a následných rychlých protiútocích, kterými hrozili i v tomto utkání se Slávií, která musí potom hrát obezřetně, více si hlídat defenzívu a v ofenzívě je potom nedostatečná, méně efektivní. Přesto má pravdu trenér Trpišovský i záložník Provod, když si vyhodnotili tento nepříznivý výsledek tak, že se tím moc na situaci Slávie nezměnilo, protože stále platí, že pokud vyhrají všechna zbývající utkání, včetně se Spartou, tak mistrovský titul bude stejně jejich a tato víra je do dalšího průběhu nadstavby kvůli sebevědomí hráčů důležitá.
Největší soupeř Sparta hrála „divoký“ zápas v Liberci, kde nakonec vyhrála 3:1, když ještě v 90. minutě prohrávala 0:1. Ano, já vím, pomohla si dvěma pokutovými kopy, které způsobily hodně otazníků a jeden z nich u mě. Obě posouzení byla velmi přísná, Kuchta moc dobře věděl co dělá, dokonce nezapomněl přidat klasické prohnutí těla ke zvýraznění penaltového ne/faulu a argument kontaktu obránce je podle mě chabý, protože fotbal je kontaktní sport a kontakt se soupeřem není porušení pravidel a pádu na zem, to by neustále jeden nebo i několik hráčů leželo na zemi. Podobně přísná byla i druhá penalta, navíc těsně před údajným faulem měl hráč Sparty Vydra inkasovat červenou kartu za surový nebezpečný zákrok a hra by se přerušila. Pro tým Liberce i jejich trenéra Kozla je to frustrující i proto, že v utkání byl tým Liberce lepší, i když určitě i díky mnoha absencím v týmu Sparty, hráči Liberce měli hodně střeleckých pokusů i šancí na vstřelení branek. Pro mě, jako trenéra byl překvapivý poznatek o tom, jak velký problém dělaly obranám obou týmů míče za obranu, padla tak i branka Liberce i třetí branka Sparty i první pokutový kop Sparty.
Třetí favorit a obhájce mistrovského titulu Viktoria Plzeň hrála nerozhodně s Teplicemi 1:1. Výsledek i výkon jen potvrdil, že tým trenéra Bílka zaostává za kvalitou obou pražských „S“, Teplice, soupeř s jasným cílem, kterým je záchrana nebyly daleko od zisku tří bodů. O remízu se zasloužil silový nátlakový fotbal v posledních 20-ti minutách, kdy se podařilo Chorému po mnoha centrech do pokutového území Teplic napodruhé překonat brankáře Muchu, mého někdejšího svěřence v dorostu současného klubu 1.HFK Olomouc, syna mého někdejšího svěřence v ligové Sigmě Olomouc a bratra skvělé tenisové reprezentantky.
Zaujala mě i vzpomínka před utkáním Bohemians s Jabloncem na zisk mistrovského titulu, který před 40-ti lety získal tým „Klokanů“, proti kterému jsem také v té době hrával v dresu Plzně a Olomouce. Všechna ta jména oslavenců mně tu dobu vrátila, tenkrát tento tým neměl rovnocenného soupeře. Kromě toho mě zaujal i výborný výkon současného týmu Bohemians po výhře 4:1, přitom jablonečtí měli možnost i při zisku jen jednoho bodu se vyhnout „sklouznutí“ do skupiny o záchranu, což se jim díky skvělému výkonu Bohemians a jejich kanonýrům Matouškovi, Prekopovi, Drchalovi a také dnes už veteránovi Pepovi Jindříškovi nepodařilo. Josef Jindříšek se proměněným pokutovým kopem stal nejstarším fotbalistou, který v české nejvyšší fotbalové soutěži vstřelil branku ve věku 42 let a cca 2 měsíce a paradoxní je, že tak stalo zrovna proti Jablonci, kterého je odchovancem a debutoval v lize za mého působení v Jablonci. Šanci tenkrát dostal proto, že to byl a je dodnes naprostý profesionál, pracovitý, pokorný a týmový hráč. Moc mu gratuluji i touto cestou.
Slovácko porazilo na domácím stadionu Zbrojovku Brno 1:0 a mě zaujalo jedno srovnání s týmem Bohemians, když jsem jmenoval skupinu ofenzívních hráčů Bohemians, kteří jsou pro soupeře nebezpeční a pro svůj tým velice efektivní. Slovácko to má paradoxně přesně naopak. Trenér Svědík nemá v kádru hráčů aktuálně žádné spolehlivé pravidelné autory ofenzívní hrozby pro soupeře, proto to musí nahrazovat defenzívní hráči, dokonce obránci. A platilo to i tentokrát, na brankách se tradičně, a platilo to i tentokrát, podílejí obránci Kalabiška, Kadlec a skórující Reinberk nekompromisním „zavřením“ slabé strany a střelou pod břevno. Mimochodem dnes už patří Reinberk také k veteránům, kterého jsem v sezóně 2008-9 jako mladého dvacetiletého talentovaného kluka trénoval ve Vítkovicích, kde byl na hostování ze Slovácka. Že nastoupil k utkání číslo 300 v nejvyšší soutěži je úžasné, ani já a možná ani on si tenkrát tuto dlouhověkost nedokázal představit, navíc v jednom klubu. Opět posílám velkou gratulaci.
Tradiční, vždy adrenalinové derby se hrálo v Olomouci, kam přijel ostravský Baník. Po minulém kole jsem kritizoval slabé návštěvy na ligových utkáních v Olomouci, tentokrát to bylo o moc lepší, téměř 9 tisíc diváků, samozřejmě i já vím, že to byla zásluha především fanouškům Baníku. V každém případě jim ostravští hráči po výhře 4:1 udělali velkou radost, i když již před utkáním věděli (teď mám na mysli hráče), že jsou definitivně účastníkem skupiny o záchranu. V podobném nastavení před utkáním mohli být i hráči Sigmy, protože Liberec je mohl vytlačit ze skupiny o titul jen o deset branek příznivějším výsledkem, než Sigma, která bude potřebovat také každý bod k zisku 4. místa, které zajišťuje účast v pohárové Evropě. Ovšem při prostudování výsledků Baníku na hřištích soupeřů zjistíme, že jim, podobně jako mnoha jiným týmům, vyhovuje hra na soupeřově stadionu, kde musí tvořit domácí tým a Baník hraje tzv. na brejky (jako např. v Teplicích, na Slovácku, a nyní v Olomouci). Na domácím stadionu je v opačné situaci, kdy musí tvořit hru a případné ztráty míčů soupeři potrestají. Samozřejmě nejde přehlédnout střelecká efektivita útočníka Baníku Tijaniho, který v Olomouci nastřílel hattrick, tedy tři branky. Nepříjemné pro soupeře navíc je, že on umí vstřelit branku doklepnutím míče (je tam, kde má být), hlavou i střelou ze střední nebo větší vzdálenosti a to je cenná vlastnost. Navíc je při své výšce dostatečně pohyblivý a rychlý a obratný.
V Českých Budějovicích se hrálo velmi důležité utkání mezi týmy bojujícími dlouhodobě o záchranu, protože tam přijel tým trenéra Kováče Pardubice. Domácí měli, jak jsem se zmínil výše, šanci na postup do střední skupiny o umístění po splnění dvou podmínek, nesměl získat bod Jablonec a tým Českých Budějovic musel bodovat naplno, tedy vyhrát a obě tyto podmínky byly splněny jejich výhrou 3:1 a prohrou Jablonce na Bohemians 4:1. Podle výsledků z posledních domácích utkání Jihočechů to není žádná náhoda, protože ze šesti posledních domácích utkání vyhrály 5, což by mohlo vyvrátit moji teorii o nevýhodě hrát doma, ale je to zřejmě jen výjimka, která potvrzuje pravidlo…Pro České Budějovice potom hrála jediná branka, která dělala rozdíl s Jabloncem ve vzájemných utkáních v jejich prospěch.
Poslední utkání tohoto kola se hrálo v Mladé Boleslavi, kde přivítali Zlín, klub, kde dlouho pracoval dnešní mladoboleslavský trenér Hoftych. Boleslavští z hlediska účasti v některé ze skupin už měli jasno, Zlínští také, ale u nich jsou velmi důležité každé zisky bodů, protože se, jak jsem zmínil několikrát, počítají dohromady s body ve skupině. Zlínští jsou sice aktuálně na posledním místě, ale to se ještě může v nadstavbě změnit. V Mladé Boleslavi skončilo utkání 1:1, když hostující tým vyrovnal po výrazně kvalitnějším výkonu ve druhém poločasu ve srovnání s prvním.
Celková statistická bilance tohoto posledního kola je 3 3 2 (domácí, remíza, hosté), vstřeleno 25 branek, průměrná návštěva na utkání 6344 diváků.