Největší očekávání v tomto kole F:L byla u dvou sobotních utkání v Praze v Edenu a na stadionu ve Vítkovicích v Ostravě. Ta očekávání byla veliká nejen z historického pohledu, kdy oba soupeři a jejich vzájemná utkání bývají nejdramatičtější, ale také z pohledu letošního ročníku nejvyšší soutěže.
Já svůj komentář pravidelně věnuji celému kolu, proto nemůžu obsáhnout sledovat detailně všechna utkání, jako je tomu u kolegů v médiích, kteří komentují jen jednotlivé utkání a mají tak možnost vystihnout a popsat průběh „svých“ utkání daleko podrobněji.
I proto se tentokrát budu více věnovat dvěma utkáním, která jsme všichni považovali za nejatraktivnější. Tím prvním sobotním bylo utkání ostravského Baníku s pražskou Spartou. Výhra Sparty 3:0 byla naprosto zasloužená a potvrdila tak velmi dobrou formu pod trenérem Priskem, který po svém nástupu do funkce chvíli testoval svoje nové hráče a podařilo se mu postupně zvolit způsob hry a složení týmu, které mu pasuje doslova na míru z hlediska typologie hráčů a jejich kvality, což je pro současný moderní fotbal velmi důležité. Proto má Sparta aktuálně nejen skvělé výsledky, ale ty jsou podpořeny velmi kvalitním a ofenzívním fotbalem a stejně tomu tak bylo i v utkání s Baníkem Ostrava. Hned od začátku se prezentovala útočná „letka“ Sparty ve složení Kuchta, Čvančara a Haraslín podporovaná Sadílkem a jištěná třemi stopery pod vedením Dána Sörensena, dvěma vhodně zvolenými halvbeky typologicky krajními obránci v obranné čtyřce Zeleným a Mejdrem a v brance všechny šance soupeře likvidoval mladý brankář Kovář.
A pokud soupeř zvolí způsob hry s tzv. „dominancí na míči“ včetně rozehrávky od brankáře přes obránce a následně střední pásmo, na kterou nemá potřebnou kvalitu v práci s míčem a s rychlou orientací v prostoru, tak z toho zmiňovaná útočná „letka“ těží rychlým protiútokem po vynucené ztrátě míče soupeře, tedy hráčů Baníku Ostrava. A to se stalo hned v úvodu utkání, kdy ve 20. minutě byl stav 0:2, branky Kuchta a Čvančara a v 51. minutě 0:3, branka Čvančara, všechny po rychlém protiútoku a mnoho dalších hráči Sparty už neproměnili, i proto, že dvakrát nastřelili ve vyložené šanci konstrukci branky atd.
V minulém komentáři jsem napsal, že trenér Hapal je ideálním trenérem po nástupu do funkce pro uklidnění atmosféry v kabině hráčů, což prokázal, ale potom musí následovat volba vhodného způsobu hry vzhledem k typologii a kvalitě svých hráčů, což je odborně daleko složitější se trefit a někdy se to, přes všechnu snahu, nepodaří. Jenže podle mého názoru se to v Baníku zatím nepodařilo vůbec, což se ukázalo v utkání se Spartou. Konstatování trenéra o množství chyb hráčů je pravdivé, jenže k těm chybám a ztrátám míčů jde naproti i trenér zvoleným způsobem hry tzv. „dominance na míči“ a z toho pramení chyby, rozuměj ztráty míčů, které tentokrát hráči Sparty kvalitním napadáním nekompromisně trestali.
Typickou ukázkou byl první gól, ke kterému se pokorně přihlásil Kaloč zřejmě z úcty před nejzkušenějším hráčem Laštůvkou v brance, ale já jsem viděl hlavní problém v tom, že to nebyla situace vhodná pro toto konstruktivní řešení. Na tu totiž hráči Sparty čekali. Ano, jsou fotbalisté, kteří by to vyřešili bez problému, ale není to Kaloč a většina fotbalistů v Česku. Tady totiž nejde o to, kdo je vinen, ale o to, že na tuto variantu nemělo vůbec dojít, jestli jsem se dobře díval, tak ve vzdálenosti do cca 10 metrů byli hned tři hráči Sparty. Možná mnozí budou namítat, že proč tým Baníku nepokračuje po výhře 5:0 v Teplicích po nástupu trenéra Hapala v lepších výkonech a výsledcích. Odpovím stručně, protože v Teplicích byli svěřenci trenéra Hapala v dobrém psychickém rozpoložení po údajně nedobré atmosféře za předchozího trenéra, ale hlavně z hlediska způsobu hry byli v Teplicích jako hostující tým v roli Sparty v tomto kole v Ostravě, kdy téměř všechny branky Baníku v Teplicích padly po rychlém protiútoku a to by měl být i způsob hry na domácím stadionu, zejména proti soupeři typu Sparty, protože slabší soupeři budou hrát v Ostravě především z bloku a čekat na chyby hráčů Baníku a proto Baník už prohrál na svém stadionu 7 krát. Polemizuje se také o výkonnosti brankáře Laštůvky a já s kritiky souhlasím, brankář Laštůvka má za sebou skvělou kariéru, ale moderní fotbal je i pro brankáře jiný, než dříve. Nároky na kvalitní práci s míčem jsou vysoké a to, co zvládli obránci při rozehrávce kdysi dnes nezvládnou díky aktivitě soupeře a to všechno se stalo při první brance Sparty a brankář Laštůvka toto nebezpečí evidentně neodhadl, navíc ani jeho kopací technika není nadstandardní…
Oba rivalové Slávia i Plzeň tedy při nástupu na hřiště už věděli, že tým Sparty se na několik hodin posunul do čela tabulky F:L, což jenom přidalo na důležitosti tohoto jejich vzájemného soupeření. Průběh utkání potvrdil moji velmi zjednodušenou teorii, že Slávia hraje u nás (blíží se jí aktuálně i Sparta) „evropský“ fotbal, ale Viktoria Plzeň jen ten „český“, který ji přináší sice výsledky, ale pohled na oba způsoby je různý. Já rozumím tomu, že na prvním místě hodnocení jsou výsledky týmu i trenéra, ale hned za ním je způsob hry, tzn. součinnost hráčů, aktivita, tempo hry a posouvání výkonnosti jednotlivých hráčů. V tom je Slávia pod trenérem Trpišovským lepší a potvrdila to i jejich sobotní vzájemná konfrontace.
Nechci moc popisovat průběh utkání, to všichni viděli, že Plzeň vedla po poločasu 1:0 a Slávia v tom druhém skóre otočila na výhru 2:1. Mě více zaujalo, proč Slávia utkání zvládla a dokázala výsledek otočit na svoji stranu. Hodně se v poslední době polemizuje o vhodnosti širokého kádru hráčů Slávie. Tady bych použil říkanku o tom, „že všeho moc škodí“. Platí to i v tomto případě Slávie i v kontextu s moderním fotbalem, jehož úspěšnost musí být podložena, kromě správné volby způsobu hry, jak jsem kritizoval u Baníku Ostrava, ale také součinností hráčů v plnění tohoto zvoleného způsobu hry, který je u Slávie založený na pohybu, aktivitě, nabídce pro hráče s míčem, vysokém tempu (kondiční dispozice) a efektivitou v koncovce. A tady byl velký rozdíl mezi oběma soupeři a ten byl zvýrazněný po několika výměnách hráčů ze strany trenéra Trpišovského. I já souhlasím, že úspěšný tým by měl mít určitou kostru hráčů, kteří se dokonale znají nejen fotbalově, ale i různou mentalitou, a když nastoupí hráči jako včera např. Lingr za Tecla, mladý Jurásek za Douděru nebo Masopust, který zná nároky a detaily hry týmu i požadavky trenéra dlouhodobě, tak se to na kvalitě hry musí projevit a také projevilo.
Viktoria Plzeň hraje pod trenérem Bílkem jinak, zjednodušeně jsem to kdysi na začátku nazval pragmaticky a ono se to ujalo, ale tím nechci tento způsob hry kritizovat. On má jiné hráče než trenér Trpišovský, tady jde zejména o jejich atletické parametry a finanční náročnost výběru hráčů. I toto soupeření ukázalo, dva fotbalové světy a i když jsem v barvách Viktorie Plzeň v letech 1977 – 1979 za Plzeň, jako průkopník pozdější dlouhodobé spolupráce se Sigmou Olomouc (dnes tam hrají Kalvach, Chorý a Jemelka) hrál, tak jsem rád, že vyhrála „evropská stopa“ Slávie pod trenérem Trpišovským. Navíc si stojím za tím, co jsem napsal před začátkem této sezóny, že kdysi, a já si to dobře pamatuji a mám pro to spoustu argumentů, mohl s malou nadsázkou trénovat prvoligový tým kde kdo, protože všichni hráli stejně, bylo třeba hodně křičet, nejlépe vulgárně atd. Dnes je to ovšem vysoce odborné řemeslo, které zvládne jen osobnostně a odborně erudovaný člověk a zdaleka nestačí být jen bývalým ligovým fotbalistou. Trenér Trpišovský to jen potvrzuje…
Na opačném pólu tabulky bylo také rušno. Výsledek ostravského Baníku, který se tam už také zařadil jsem okomentoval, vůbec jsem nezáviděl novému trenérovi Teplic Frťalovi, když ve své premiéře vedl jeho nový tým s Brnem v nastaveném času 1:0 a v 96. minutě rozhodčí odpískal pokutový kop ve prospěch soupeře. Navíc ta situace nebyla jednoznačná, i když si ji pan rozhodčí obhájí. Je pravda, že v jeho případě nerozhoduje, v které fázi utkání ji zapíská, ale pro trenéra to musí být stres, jako hrom. V situaci Teplic mít tři body nebo jen jeden je velký rozdíl. Pokutový kop proměnil kdo jiný, než kanonýr Řezníček, který se tak dostal na kótu 16 branek a to je třeba ocenit.
Zlín hrál nerozhodně 2:2 na svém stadionu s Hradcem Králové a pravdu měl trenér Zlína Vrba, že po jednobodových remízách se jim záchrana v soutěži nemusí podařit. Vychází z průběhu utkání, kdy měli jeho svěřenci více šancí, i když nakonec se ukázalo, že tu poslední v závěru utkání měli svěřenci trenéra Koubka, takže s bodovou odměnou byli spokojeni všichni.
Na poslední místo v soutěži tak Zlín poslal tým Pardubic, který prohrál na Bohemians, kde ještě nedávno dojížděl k „domácím“ utkáním, 2:0. Tým „klokanů“ snad touto výhrou a ziskem tří bodů dokáže zapomenout na prohru se Spartou 2:6 a hlavně si upevnil pozici ve skupině o evropské poháry, protože na mistrovský titul se ztrátou 18-ti bodů na Slávii už pomýšlet nemohou.
Další adept na sestup či baráž České Budějovice prohrály v Olomouci se Sigmou 3:0. Všechny branky Sigmy padly až ve druhém poločasu a zcela jistě k tomu přispělo i vyloučení Čmelíka v 55. minutě za zbytečnou nedisciplinovanost. Dvě branky vstřelil Vodháněl.
Utkání týmů ze středu tabulky mezi Mladou Boleslaví a Libercem je takové malé derby, ve kterém už od začátku tahal za kratší konec hostující Liberec. Do vedení 3:0 se dostali domácí ve 4, 7. a 19. minutě, na 4:0 v 66. minutě. Dvě branky vstřelil Jawo.
Poslední utkání v Jablonci, kam mělo přijet Slovácko se nehrálo pro nepříznivé počasí, v Jablonci napadl sníh a nebyla šance včas připravit regulérní hrací plochu. Tyto situace z více než dvouletého působení na trenérské lavičce v Jablonci znám, často jsme tenkrát v zimě absolvovali běžecké tréninky na zasněžené silnici…