Ano je to tak, domácí týmy z osmi utkání vyhrály sedm, jediná Sparta dokázala vyhrát na půdě soupeře. Nevím, zda se to v tomto ročníku nejvyšší soutěže ještě stalo. Nadpis tohoto komentáře jsem totiž zvolil proto, že jak jsem již několikrát konstatoval a vysvětlil proto i příčinu úspěšnější bilance hostujících týmů v české nejvyšší soutěži. Tentokrát to ovšem neplatilo, což lze považovat za potvrzení známého pořekadla, že „výjimka potvrzuje pravidlo“. Začnu tím nejočekávanějším utkáním mezi Viktorií Plzeň a pražskou Spartou, které díky výhře Sparty 1:0 jako jediné neskončilo výhrou domácího týmu, i když sázkové tendence hovořily jinak.
V malé anketě deníku Sport jsem se jako jediný vyslovil pro bodovou úspěšnost Sparty ve smyslu, že Plzeň tři body tentokrát nezíská. Vysvětlil jsem i proč si to myslím. Shrnul bych to do jedné věty asi takto: „Aktuální nastavení hlav a zápasový program obou soupeřů těsně před termínem sobotního vzájemného utkání mě k tomu vybízel“. Já vím, že mnozí, zejména bývalí hráči, včetně oblíbeného Ládi Vízka to vidí jinak, totiž z pohledu hráče či fanouška fotbalu, proto neuznávají psychický a fyzický stav hráčů, protože nikdy nebyli trenéry, proto tyto parametry nikdy neřešili, ale věřte, že práce trenéra je kromě mnoha jiných oblastí i o psychologii a pedagogice a minimálně o základech fyziologie zátěže. Je fakt, že v době kariéry Ládi Vízka, v které jsem hrál i já (v dresu tehdejší Škody Plzeň jsem debutoval v říjnu 1977 právě na stadion Dukly na Julisce a proti mně, kromě jiných tehdejších reprezentantů hrál i Láďa Vízek), ale dnes je fotbal úplně někde jinde a platí to i pro téma, které popisuji v případu utkání Plzně se Spartou.
Když k tomu přidáme například i taktickou stránku, tak roli ve prospěch týmu Sparty hrálo i rozestavení tzv. na tři stopery (ne jak někdo říká na tři obránce, protože ti tři musí mít návyky způsobu hry stopera) s dvěma halvbeky. I když se často píše, že to je hra na tři vzadu, tak realita je jiná. Je to totiž defenzívní způsob rozestavení, který má za cíl zejména eliminovat sílu soupeře v křídelních prostorech, proto je důležitá a nebojím se říci, že i klíčová, typologie hráčů. Halvbeci by měli být dovednostmi, kondicí i mentalitou s návyky krajních obránců, kteří dokáží aktivně útočit, ale svojí pohyblivostí a mentalitou i zodpovědně bránit!!! Konkrétně v tomto utkání Sparty Mejdr vpravo a Zelený vlevo vyhovují. Např. v jednom utkání reprezentace tam hrál vlevo Jankto, což i díky jeho typologii nemohlo fungovat. Všichni tři stopeři musí mít návyky stoperů, ne defenzívních záložníků apod. Konkrétně Vitík, Panák a Sörensen toto splňují. I proto, včetně zmiňovaného zápasovému programu, byla Sparta tentokrát dravější, pohyblivější a díky standardní situaci vyhrála. Určitou roli hrála také práce trenérů po nevydařeném utkání na Slávii a poučení se z chybného mentálního nastavení. Tady se nabízí pravidlo, že jenom hlupák opakuje stejnou chybu…
Toho zcela jistě chtěla využít i pražská Slávia v nedělním utkání s Baníkem Ostrava, což se jí nakonec podařilo výhrou 3:1. Přes prohru hráči Baníku potvrdili dobrou organizací hry a snahou o nebezpečné rychlé protiútoky dobrou formu po změně trenéra. Zaujala mě branka Baníku po hlavičce Fleišmana na 1:1 z rohového kopu. Nikdo ho přitom nebránil, což považuji za hrubou chybu Slávie, ale především, že šlo o nacvičený signál, kterých má jistě v zásobě trenér Hapal (stejně jako já) díky fotbalové škole trenéra Brücknera, kterou jsme oba absolvovali. Trenér Brückner totiž s tím začal již dávno jako první u nás i v Evropě, jak jsem si v té době cca 1990 ověřoval. Nikdo v Evropě totiž v té době a platí to pro tehdy špičkové týmy např. nebránil rohové kopy zónově, týmy trenéra Brücknera již ano. Dnes už je to dávno běžné. Výhru Slávie nakonec posvětil mladý Jurásek Matěj, odchovanec Slávie, dvěma krásnými střelami z podobného místa i z podobné akce, do které se aktivně zapojil i obránce Douděra dlouhým sprintem tzv. „do tandemu“, tím na sebe upoutal pozornost bránících hráčů Baníku a i když se míče během celé akce Douděra nedotkl tak svým pohybem při brankách prakticky asistoval. Bylo to pro Slávii vysvobození, dlouho mi jeho hra připomínala nepodařená utkání v Konferenční lize, kdy měla vysoké procento držení míče, několikanásobně více střeleckých pokusů než soupeř, ale neefektivně. V naší nejvyšší soutěži je to jinak, v kolonce vstřelených branek má suverénně nejvyšší číslo 47, druhá Plzeň jen 29, ale mladý Jurásek to napravil a tuto bilanci podpořil. Nesmím zapomenout na situaci před druhou brankou Slávie konkrétně na souboj o míč Olayinky s Ndefem. Při sledování u televize jsem to jako faul nevnímal, po několika zpomalených a detailních záběrech to podle mého názoru faul byl, proč to neviděl VAR je záhadou.
Skvělé utkání se hrálo na Bohemians kde hostující tým Zlína vedl 2:0, ale hráči Bohemians dokázali po vzoru tzv. „Csaplárovy pasti“ otočit výsledek na 3:2, což se nestává tak často. „Klokani“ tak jen potvrdili správnou vítěznou mentalitu svého týmu, hráči Zlína možná ještě v autobusu cestou domů nemohli pochopit, co se jim stalo. Jenže to už je pozdě, což bude jistě i tématem hovorů trenéra Jelínka k hráčům.
Slovácko se hodně natrápilo s posledním týmem tabulky Pardubicemi při výhře 1:0. Tým Pardubic pod trenérem Kováčem zlepšil herní projev a do poslední minuty se pral o zisk bodů. I tak ukázal, že nic nevzdává, a že se bude chtít co nejdříve odpoutat od poslední příčky v tabulce nejvyšší soutěže.
Liberec porazil Hradec Králové 2:0 i díky brance Van Burena, hráče Slávie. Uvidíme, kam povedou v zimě cesty tohoto kanonýra, zda zpět do Slávie, která by v současné době jeho schopnost úspěšně zakončit útočnou akci potřebovala.
Olomoucká Sigma si tentokrát na vlastním stadionu poradila s Jabloncem výhrou 3:0. Tak trochu jim k tomu pomohlo několik okolností nepříznivých pro Jablonec, jako červená karta pro mladého Sejka nebo zranění Polidara hned v 8. minutě či branka na 3:0 z pokutového kopu.
Mladá Boleslav přispěla do bilance domácích týmů výhrou 3:0 s Teplicemi a České Budějovice výhrou 3:2 s Brnem. Na jihu Čech to byla výhra nejen potřebná vzhledem k umístění v tabulce, ale také získání vždy důležitých bodů po výměně trenéra. Tentokrát to postihlo trenéra Webera, který patří do skupiny trenérů mých bývalých svěřenců. Přeji mu a věřím, že brzy se opat zapojí do fotbalového kolotoče na trenérské lavičce.
Na závěr krátkou bilanci tohoto kola. Branek padlo 24, což dělá průměr na utkání přesně 3 branky, diváků přišlo na stadiony cca 45 tisíc, průměr na utkání cca 5,5 tisíc. Nejvíce se na tom podílela utkání v Plzni a na Slávii.