Po strastiplné cestě v sobotu skončil letošní ročník naší nejvyšší fotbalové soutěže posledním 34. kolem. Název „covidový“ si zcela zaslouží, protože pandemie COVID-19 jeho průběh opravdu hodně ovlivnila, komplikací byla volba termínové listiny vzhledem k restrikcím, které omezovaly spoustu oblastí našeho života fotbal nevyjímaje. Předpokládám, že nejvíce nám všem chyběli diváci na tribunách, ovšem stejně tak na tom byl fotbal ve všech zemích. Stejně jako předposlední kolo se i to poslední hrálo tradičně kompletní ve stejném termínu i času, v sobotu v 17:00 hodin, proto jsem neměl možnost sledovat více utkání. Proto se v tomto komentáři zaměřím nejen na zmínku o závěrečných utkání, ale také na stručné hodnocení jednotlivých týmů.
Začnu od těch nejúspěšnějších, tím není nikdo jiný, než pražská Slávia. Dlouhodobě, přesněji od nástupu trenéra Trpišovského a už i před ním trenéra Šilhavého je jejich práce ukázkou, jak by měl fotbalový klub fungovat a jak by měl pracovat realizační tým prvoligového mužstva. I já jsem se ve svých komentářích často zmiňoval o tom, že úspěchy Slávie nejsou náhodné, nepřichází jen tak, ale je to výsledek tvrdé práce, která začíná už výběrem vhodných typů hráčů pro fyzicky náročný fotbal, který trenér vyžaduje. Ale jen to by nestačilo, výběr je zaměřen i na správnou mentalitu a charakter hráčů, ve Slávii jsou jen fotbalisté, kteří se chtějí zlepšovat a podle toho trénují a respektují se navzájem. Proto je v klubu i v týmu soudržná týmová atmosféra. Tým Slávie byl v tomto ročníku soutěží úspěšný v Evropské lize, získal nejen mistrovský titul, ale také MOL Cup. V závěru soutěže, kdy už měl tým jistotu zisku mistrovského titulu byla motivací série utkání v nejvyšší soutěži bez prohry, kterou posledním utkáním s výhrou 2:1 s Českými Budějovicemi navýšili hráči Slávie na 46 utkání, tzn., že nebyli poraženi nejen celý letošní ročník, ale i 12 posledních utkání z minulé. K tomu je třeba přidat útočníka Kuchtu, který se společně s hráčem Sparty Hložkem stal nejlepším střelcem s 15-ti brankami. Nesmím zapomenout na klíčovou roli některých hráčů Slávie v reprezentačním týmu, který čeká už za dva týdny EURO. Při zisku tolika takových trofejí je jasné, že hráči Slávie byli nejlépe hodnocení i v různých hráčských anketách.
Prvních pět týmů v tabulce F:L bude náš fotbal reprezentovat v kvalifikacích evropských pohárů. Já jsem přesvědčen, že všechny tyto týmy budou úspěšnými zástupci českého fotbalu.
Pražská Sparta po docela krkolomné sezóně se nakonec zejména díky příchodu zkušeného trenéra Vrby umístila na druhém místě, které zaručuje kvalifikaci o Ligu mistrů. A nejen to, tým Sparty se prezentoval útočným fotbalem, který je velmi atraktivním pro fanoušky, ale i trenér Vrba už ví, že je třeba zapracovat na defenzívě celého týmu. Na mezinárodní úrovni by to mohl být velký problém. V tomto kole Sparta za první poločas drtila Zbrojovku Brno 6:1 (mladý Hložek vstřelil 4 branky a dorovnal se tak v tabulce kanonýrů na Slávistu Kuchtu).
O druhou příčku se Sparta dlouho přetahovala s Jabloncem, který si 3. místem zajistil účast v kvalifikaci Evropské ligy. Jsem přesvědčen, že kromě hráčů má na tomto velkém úspěchu zásluhu především zkušený trenér Petr Rada. Jablonečtí svoje postavení potvrdili i v posledním utkání výhrou s Pardubicemi 1:0.
Na 4. místě se zaslouženě umístil tým Slovácka, který pod náročným a impulzivním trenérem Svědíkem předváděl moderní rychlý fotbal podpořený zkušenou obranou a dvěma veterány Petrželou a Kadlecem. V posledním kole porazil 2:0 v derby souseda na mapě Zlín. Pohárové umístění je pro tým z Uherského Hradiště, nejmenšího města s prvoligovou účastí velkým úspěchem, společně s Plzní se zapojí do kvalifikace Konferenční ligy.
Plzeňská Viktoria skončila na 5. místě, které si definitivně zajistila až v posledním kole výhrou v Opavě 3:1. Pro klub, jako je několik posledních sezón Viktoria to byly letos opravdu nervy až do konce. Nepřesvědčivé výsledky odnesl trenér Guĺa, nahradil ho trenér Bílek a jsem opravdu zvědav, jak bude vypadat tým Plzně v další sezóně.
Liberečtí na 6. místě dlouho pokukovali po umístění opravňujícím účast v pohárové Evropě, ale nakonec jim to těsně nevyšlo.
Ještě v posledním kole měl teoretickou šanci na „Evropu“ nováček z Pardubic, ale prohrou s Jabloncem 0:1 se o ni nepřipravili, protože Plzeň to měla ve svých rukou a výhrou v Opavě si to pohlídala tak, že ani výhra Pardubic by jim nestačila. Přesto i já považuji působení nováčka nejvyšší soutěže a jeho umístění na 7. příčce za největší pozitivní překvapení a to nejen umístěním, počtem bodů, ale především způsobem hry, celkovým herním projevem a to s týmem složeným jen z několika zkušených hráčů a jinak s mladými hráči i na hostování. Navíc celou sezónu pardubičtí nehráli na svém domácím stadionu, ale na stadionu Bohemians, kde získali 30 bodů, jen třikrát tam prohráli.
Baník Ostrava prožil hektickou sezónu, psal jsem o tom několikrát, vedení si vysnilo hrát jako Barcelona, proto angažovalo trenéra Kozla. Jenže si neuvědomilo, že na takový fotbal nemá vhodné hráče. Odnesl to trenér Kozel, který to také nerespektoval. Proto k týmu klub posunul trenéra Smetanu od mládeže a „B“ mužstva a ten to okamžitě zaregistroval, změnil herní strategii z dominance na míči na dravé rychlé protiútoky a lepší výsledky se dostavily, včetně lepší atmosféry v týmu a většímu uplatnění odchovanců klubu. Konečné 8. místo přesto neodpovídá ambicím klubu, stejně jako remíza 1:1 v posledním kole s rivalem Karvinou.
První polovinu na 9. místě uzavírá Sigma Olomouc, kam povyskočila díky výhře 1:2 v Liberci. Mě těší zapojování dalších mladých odchovanců do týmu jako Chytil, Zmrzlý, Daněk, Látal ml., Zifčák, Šíp. Neuvěřitelný závěr kariéry prožil v Liberci (kde také hrával) hráč Sigmy Milan Kerbr ml. (musím psát ml., protože ten st. pracuje u nás ve fotbalovém klubu 1.HFK Olomouc jako správce stadionu). Nastoupil v 88. minutě a v 91. rozhodl brankou z pokutového kopu o výhře Sigmy 2:1.
Další skupinu v tabulce nejvyšší soutěže od 10. místa dolů tvoří týmy, které během soutěže střídaly dobré období s horšími v pořadí Bohemians (po sérii 12 utkání bez prohry minule prohra se Spartou 1:2 a tentokrát v Mladé Boleslavi 1:3), Karviná tentokrát 1:1 s Baníkem Ostrava, České Budějovice tentokrát prohra na Slávii 1:2.
Poslední skupinou je ta nejohroženější sestupem, i když týmy Zlína (tentokrát prohra se Slováckem 0:2) a Teplic (tentokrát remíza s Příbramí 2:2) se tam podle mého názoru propadly tak trochu náhodou, protože já jsem od začátku považoval za velmi pravděpodobné sestupující týmy Brna (tentokrát prohra na Spartě 1:6), Příbrami (tentokrát remíza 2:2 v Teplicích) a především Opavy (tentokrát prohra 1:3 s Plzní).
V Brně totiž podcenili velký rozdíl mezi FNL a F:L, v Příbrami pokračovali v úsporném ekonomickém nastavení klubu s kvalitní mládeží, a proto zbytečnými příchody podprůměrných cizinců doplněných českými veterány. A Opava? Tam dnes platí to, co už platilo za mě v roce 2004-5. Fotbal řídí úředníci magistrátu (město je majoritním vlastníkem klubu), klub zneužívají regionální politici pro svoje politické hry, trenéři se vyhazují jako na běžícím pásu a pak se ukáže, jako v této sezóně, že ten první (Ivan Kopecký ml.) byl nejlepší. Jenže úředníkům a tvrdému jádru fanoušků, se nelíbil herní projev pod trenérem Ivanem Kopeckým mladším. Možná se líbil pod dalšími trenéry, ale jen 17 bodů z 34. utkání (jasně nejméně), jen 3 výhry z 34 utkání (nejméně), pouze 23 vstřelených branek (nejméně), 71 obdržených branek (nejvíce) svědčí o tom, že tato strategie se nepovedla.
Na závěr bych chtěl popřát našim zástupcům v evropských soutěžích hodně úspěchů a hlavně reprezentačnímu týmu na blížícím se EURO 2021. Jsem přesvědčen, že na obě akce se můžeme dívat s optimistickým očekáváním. Doufám, že covidové komplikace už nás nebudou omezovat a to na všech úrovních fotbalu, nejen profesionální, ale i amatérské a především mládežnické.