V utkáních první „šestky“ ve 27. kole F:L uspěla Slávia a Sparta

Ano, los naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY určil, že ve 27. kole se ve třech utkáních utkaly týmy z první šestky tabulky, proto bylo toto kolo očekáváno s napětím. Dříve, než se mu budu věnovat, tak si dovolím dvě poznámky k utkáním uprostřed týdne, obě mají návaznost na současnou nejvyšší fotbalovou soutěž včetně tohoto kola.

Tím prvním bylo dohrávané utkání mezi Jabloncem a Spartou. Domácí tým trenéra Rady vyhrál 1:0 a média včetně mě se shodla, že výsledek ovlivnil stav hrací plochy, který více vyhovoval domácím. Trenér Rada, jak jsem zjistil z jeho vyjádření po sobotním prvoligovém utkání v Plzni, zejména to moje hodnocení velmi špatně pochopil. Podstata mého hodnocení neznamenala v tom, že Jablonec porazil Spartu díky špatnému terénu, ale v tom, že trenér Rada dokázal upravit způsob hry svého týmu vzhledem ke stavu hrací plochy, tzn. zjednodušení hry bez složitých kombinací zejména na vlastní polovině hřiště a maximální bojovnost při osobních soubojích. Tím jsem hodnotil velmi pozitivně roli trenéra Jablonce Petra Rady a naopak jsem nepochopil způsob hry Sparty, který spočíval ve výstavbě hry krátkými kombinacemi od vlastní branky, což vedlo k mnoha ztrátám míčů. Není se co divit, že všichni odborníci u mikrofonů i u obrazovek konstatovali, že Sparta měla hodně ztrát míčů. Tým Sparty včetně trenérského týmu totiž nectil jednu důležitou trenérskou zásadu: „Nikdy se povětrnostní podmínky (silný vítr nebo déšť atd.) nebo stav hrací plochy (málo trávy, nerovnosti, zmrzlá hrací plocha, stojící voda atd.) nepřizpůsobí způsobu hry týmu, přizpůsobit se musí způsob hry týmu podmínkám“. A s tím se lépe vypořádal Jablonec. V době, kdy jsem v Jablonci trénoval bylo hřiště ještě o 4 metry užší a v jednom utkání na tvrdém jarním, vyschlém, hliněném, hrbolatém hřišti jsem napočítal v záznamu utkání 56 autových vhazování jen za první poločas. Zkrátka tlak na míč byl v těchto podmínkách tak enormní, že hráčům míč odskakoval za postranní čáru. Na to se opravdu nedalo dívat. A diváci chtěli po mých hráčích, potažmo po mně, kvalitní kombinační fotbal.

Druhá poznámka se týká pražského utkání Evropské ligy Slávie s Arsenalem Londýn. O Slávii se ví, a psal jsem o tom již několikrát, že jí na mezinárodní konfrontaci se silnými soupeři vyhovuje být tzv. „zlodějem míčů“, tedy když tvoří soupeř. Potvrdilo se to ve skupině Ligy mistrů, kdy doma byla nucena tvořit a vše prohrála, body za dvě remízy uhrála venku. Stejně tak letos v Evropské lize s Leicesterem i Rangers doma remíza venku výhra. Brankou Holeše v poslední minutě utkání s Arsenalem v Londýně na 1:1 se Slávia dostala v pohárové matematice a předpokládal jsem i pro Slávií do výhodné pozice. Soupeř musí v Praze, pokud chce postoupit, vstřelit gól a bude nucen hrát aktivněji a tvořit hru a Slávia se stane „zlodějem míčů“. Tedy bude soupeře nahánět a nutit ke ztrátám míčů. Jenže při sledování utkání jsem zjistil, že hráči Slávie se sami od sebe, tedy dobrovolně zvoleným způsobem hry dostali do pozice zcela obrácené. Zvolili složitou výstavbu hry nejen na vlastní polovině hřiště, ale dokonce uvnitř pokutového zemí před brankářem Kolářem i proti vysokému postavení hráčů Arsenalu. Ti si bez velké námahy počkali na fatální ztráty míčů hráčů Slávie, kteří tímto způsobem těm chybám šli naproti a krutě je díky své rychlosti trestali.

A nyní se vrátím k aktuální problematice utkání 27. kola F:L. Přizpůsobit se aktuálním podmínkám, zejména stavu hrací plochy je velmi důležité. I proto některá utkání postrádají fotbalovou kvalitu, převládá soubojovost a agresivita nad fotbalovým umem. Asi nejhorší stav hrací plochy je v Příbrami, Teplicích, Jablonci, Liberci a na Bohemians. Příčiny jsou objektivní, nechci tímto konstatováním nikoho kritizovat, je to zkrátka fakt a fotbal tím trpí, proto je třeba se těmto nevhodným podmínkám i způsobem hry ze strany fotbalistů a fotbalu přizpůsobit.

Slávia potvrdila výhrou v Liberci, i když díky penaltě využitelnost svého širokého kádru hráčů. Ze čtvrteční základní sestavy proti Arsenalu nastoupilo v základní sestavě v Liberci, kromě brankáře Koláře, Holeše, Stancia a Hromady sedm jiných odpočinutých fotbalistů. Symbolické je také autorství branky z pokutového kopu, s přehledem ji vstřelil zkušený obránce Kúdela.

Dalším utkáním vedoucí trojky bylo na Spartě, kam přijelo silné Slovácko. Domácí tým vyhrál zaslouženě 1:0 a odrazil tak nápor Jablonce na druhou příčku, zaručující kvalifikaci o Ligu mistrů. V tomto utkání se projevila zmiňovaná širší kvalita hráčského kádru Sparty, protože o vítěznou branku se postarali hráči z lavičky Plavšič centrem a mladý Wiesner autor branky hlavou. Všiml jsem si jedné okolnosti v kontextu předchozích řádků, která se týkala brankáře Slovácka, který všechna zahájení hry svého týmu řešil dlouhým výkopem, tedy jednoduše a bezpečně. Určitě na pokyn trenéra Svědíka, který věděl, že na výstavbu hry od brankáře jeho hráči, včetně brankáře, nemají kvalitu a nahrál by tak svému soupeři. Škoda, že tak nepostupovala Slávia v utkání s Arsenalem. To byla totiž jiná kvalita než v české nejvyšší soutěži a Slávii to stálo postup. Já vím, je to filosofie trenéra Trpišovského, ale tentokrát narazila na „skálu“.

Třetí utkání vedoucí šestky se hrálo v Plzni, kde byl soupeřem Viktorie Jablonec. Utkání mělo, podle mého názoru, vysokou fotbalovou úroveň (i díky skvělé hrací ploše), Plzeň byla lepší v prvním poločasu, Jablonec ve druhém, proto je dělba bodů spravedlivá a hlavně udělala radost ostatním konkurentům z čela tabulky.

Urputný, i když podle mého názoru zoufalý boj se odehrává na konci tabulky. Zoufalý proto, že jak jsem psal již dříve, o sestupujících týmech je rozhodnuto. I přes občasné dílčí zisky bodů to budou týmy Opavy, Příbrami a Brna. V případě Opavy jsem zahlédl titulek, že je nyní v krizi. S tím totiž nesouhlasím. Opava je v krizi dávno, už v okamžiku, kdy odvolala trenéra Ivana Kopeckého mladšího (nyní se podílí na „znovunarození“ týmu Baníku Ostrava jako asistent trenéra Smetany). Důvodem jeho odvolání bylo nicneříkající vyjádření vedení klubu o neatraktivním herním projevu založeném na defenzívě. Já jsem tenkrát v daných podmínkách hodnotil práci trenéra Kopeckého jako velmi dobrou. Dnes po několika dalších výměnách trenérů si současný trenér Kováč stěžuje na špatnou produktivitu hráčů, tým Opavy má nejmenší bilanci vstřelených gólů za 27 kol jen 16.

Tentokrát hrála Opava v Mladé Boleslavi a prohrála 2:0, další kandidát na sestup Brno prohrálo na svém stadionu s druhým nováčkem z Pardubic 1:2. Srovnání obou nováčků z pohledu působení v nejvyšší soutěži vyznívá jasně pro Pardubice, výhrou v Brně se dokonce zařadily do první poloviny tabulky na 7. místo.

Třetí ohrožený tým sestupem Příbram vyhrál ve Zlíně 0:1, podobně jako Slávia díky pokutovému kopu. Nejen, že oba, pro Slávii i Příbram, znamenaly tři body, ale byly odpískané správně. Příbramští se mi ve Zlíně moc líbili, hráli velice aktivně, v neustálém pohybu a výhru si zasloužili. Pro ně, podobně jako pro všechny kvalitou slabší týmy, je složitější bodovat na domácím hřišti v kontextu s odstavcem o Slávii doma s Arsenalem…

Pro všechny tři nejvíce ohrožené týmy nebylo 27. kolo příznivé také proto, že jejich nejbližší kandidáti na sestup Mladá Boleslav i Teplice bodovali. Mladá Boleslav v utkání tzv. o 6 bodů ziskem tří bodů s Opavou a Teplice v Olomouci za remízu 1:1.

Poslední dvě utkání tohoto kola by se mohla nazvat soubojem o střed tabulky. Tým Bohemians si rozdělil body s Baníkem Ostrava za remízu 1:1. O plný bodový zisk se ostravský tým připravil nešťastným faulem obránce Svozila v závěru utkání, ale co mě velmi překvapilo, že v tak vypjatém okamžiku pro tým Bohemians se o realizaci pokutového kopu přihlásil mladý Novák (19 let) a zachoval se naprosto zkušeně a suverénně a zajistil svému týmu jeden bod.

Karviná pod trenérem Weberem opravdu válí, tentokrát to prohrou 3:0 na severu Moravy poznal tým Českých Budějovic. Nevím, kde a proč nastal zásadní obrat ve výkonech a výsledcích podzimní „štiky“ tohoto ročníku z jihu Čech. Utkání v Karviné prodloužilo sérii bez výhry na číslo 9 a jak už to ve fotbalu bývá z úspěšného trenéra Hořejše se stává objekt úvah o pevnosti trenérské židle. Doufám, že na ní trenér Hořejš zůstane sedět i nadále, protože to je velmi kvalitní trenér a je schopen svůj tým z této krize vyhrabat.

Komentáře nejsou povoleny.