Na úvod tohoto komentáře trochu statistiky a pohledu na tabulku. V tomto kole se fotbalisté radovali z 19-ti branek přesto, že 4 utkání skončila bezbrankovou remízou. Střeleckou bilanci kola totiž „zachraňovalo“ utkání Sparty s Teplicemi s výsledkem 7:2. V tomto jediném utkání tedy padl téměř stejný počet branek, jako v ostatních osmi dohromady. Další zajímavou statistikou je vyšší bodová úspěšnost hostujících týmů, což je, jak jsem se několikrát v minulých komentářích zmínil, v současném fotbalu daleko častějším jevem, než v minulosti. Kromě čtyř bezbrankových remízových utkání vyhrály hostující týmy třikrát a domácí jen dvakrát, i když díky vysoké výhře Sparty na počet branek domácí týmy vyhrály 10:9.
Už ze zmíněného úvodu tohoto komentáře je zřejmé, že první moje hodnocení zasluhuje tým pražské Sparty, protože jejich utkání s Teplicemi a výhra 7:2 patřila mezi fotbalové lahůdky, při které je mi líto, že po závěrečném hvizdu rozhodčího utkání skončilo. Všichni hráči Sparty, tedy celý tým, mi totiž imponoval aktivitou, pohybem a vyzařovala z nich opravdová radost ze hry. Byl jsem zvědavý na výkon mladého Adama Hložka a musím říci, že mě i po dlouhé absenci kvůli zranění nártu ujistil, že nic na své genialitě neztratil. Jak jinak hodnotit jeho první branku ze dvou, které vstřelil. Brankáři Teplic se nepodařil odkop po malé domů, míč se nečekaně dostal k Hložkovi ve vzdálenosti cca 22 metrů od branky. Jenže Adama nečekaná přihrávka nezaskočila, resp. zareagoval naprosto chladnokrevně, míč si prvním dotekem připravil a druhým doslova „napálil“ halvvolejem levou nohou, tedy svojí slabší, bez váhání dělovkou do branky. Svědčí to nejen o jeho technické kvalitě v práci s míčem, ale především o kvalitě mentální, tzn. o velkém sebevědomí a odvaze řešit i ty nejsložitější situace tím nejideálnějším, tedy nejefektivnějším způsobem a navíc i opačnou nohou. Opravdu klobouk dolů.
Samozřejmě nesmím zapomenout na první hattrick ve F:L Krejčího mladšího, kterého občas kritizuji za jeho nedisciplinované výstupy a až záludné zákroky a předpokládám, že si nyní uvědomuje, že takové parády jako je hattrick v ligovém, i třeba reprezentačním utkání, by měl předvádět co nejčastěji.
U Sparty ještě krátce zůstanu. Celou svojí trenérskou kariéru jsem se nebál, resp. jsem rád pracoval s mladými hráči, podobně jako můj kolega Jarda Hřebík (ne náhodou si mě Jablonec vybral jako jeho nástupce po odchodu Jardy Hřebíka do Sparty). Nebylo to proto, že bych ty starší neměl rád, každý tým je potřebuje, ale také potřebuje dravé, rychlostně vybavené mládí. Už dávno jsem se považoval za trenéra, který se inspiroval fotbalem typu Klopp, tzn. po zisku míče rychle přímočaře vpřed, k čemuž mnozí starší hráči neměli předpoklady nebo je měli, ale díky špatným dlouholetým návykům je odmítali používat. A naopak jsem byl přesvědčen, že fotbal typu Guardiola (zdlouhavá výstavba hry od obrany, vysoké až nudné držení míče, pomalý přechod do útoku po zisku míče…) není pro české fotbalisty vhodný, což jsem si i v tréninku ověřoval. I proto se mi hra Sparty v utkání s Teplicemi líbila, navíc s mnoha mladými odchovanci z klubové akademie (Vitík, Wiesner, Karabec, Polidar, dále Hložek, Krejčí ml.), kterou vede právě trenér Hřebík. Proto rozumím tomu, že např. Bořek Dočkal je sice kvalitní fotbalista herně i myšlením, ale pro současný zejména mezinárodní fotbal už pomalý a to nemám na mysli jen běžecky. On dokáže vymyslet spoustu pro soupeře nečekaných variant řešení herní situace, ale mnohé už nestihne realizovat, protože nemá na to čas.
Trenéra Teplic Radima Kučeru znám, dlouho hrál v olomoucké Sigmě, kde jsem také působil. Při utkání jeho týmu Teplic na Spartě mi ho bylo až líto, protože dívat se na narůstající počet branek v síti svého týmu je frustrující. Jenže si musí uvědomit, že to nebylo první utkání s takto vysokou prohrou. Vzpomínám si např. na 7:0 v Plzni nebo 0:5 doma s Jabloncem. To není náhoda, proto je třeba pojmenovat detailně všechny příčiny, jako laxní přístup hráčů k plnění defenzívních úkolů. Patří sem i systémové chyby, např. vhodnost volby vhodného základního rozestavení, konkrétních hráčů na konkrétních postech, míru ofenzívní aktivity a počet hráčů v nich, chování hráčů po ztrátě míče!!! apod.
V kontextu s výběrem klubové herní strategie (Klopp x Guardiola) se musím zmínit o Baníku Ostrava. Tým nového trenéra Smetany hrál toto kolo bez branek v Liberci a byl určitě blíže k výhře, než silný Liberec. Baník Ostrava je totiž případ špatného výběru herní strategie zejména ze strany sportovního vedení klubu. Je logické a správné, že představu o způsobu hry, zjednodušeně řečeno Klopp nebo Guardiola, musí stanovit klub, ovšem musí ji stanovit po vyhodnocení typologie svých hráčů z hlediska fotbalových parametrů, ale také atletických a především mentálních. Já jsem nyní tak trochu v situaci „po bitvě je každý generál“, což nemám rád, ovšem odborné klubové vedení by mělo takto své hráče znát a podle toho angažovat trenéra. Jenže vedení Baníku chtělo hrát jako Guardiola, proto angažovalo trenéra Kozla, ale má hráče na herní strategii podle Kloppa. A to správně pochopil začínající trenér v nejvyšší soutěži, ale jinak zkušený trenér od mládeže Smetana. Snaží se hrát s týmem jednodušeji, přímočaře atd. Vzpomeňte na vyjádření Reitera, který je už ve Zlíně. Parafrázuji: „fotbal, který chce trenér Kozel já neumím, já jsem dravý přímočarý fotbalista, ne do spousty kombinací, nevím, proč mě klub v této situaci angažoval“. A podobný případ je i Potočný a je také ve Zlíně. Zkušený trenér Zlína Páník ví, proč je tam má.
V utkání Baníku v Liberci se stala situace, která byla důsledkem zbrklosti rozhodčího, kterou já léta kritizuji. Tím je brzké písknutí, místo zlomek času počkat a udělit třeba výhodu, z které se stane vyložená šance nebo i gól. Ta poslední varianta se stala v Liberci. Rozhodčí Zelinka v době, kdy se k brance Liberce blížil dlouhý centr z pravého křídla, pískl faul a pokutový kop, jenže míč letící z křídelního prostoru mezitím skončil v brance Liberce. Rozhodčí branku nemohl uznat, protože těsně před tím ukvapeně přerušil hru. Zmíněný pokutový kop jako zákon schválnosti ostravský obránce Stronati poslal do tyče, navíc jej od tyčky dorazil sám do branky, což pravidla nedovolují a branka nemohla být uznána. Rozumím proto rozladění trenéra Baníku Smetany na tiskovce po utkání. Nebyla jim uznána branka díky zbrklosti rozhodčího a také branka po dorážce pokutového kopu od tyčky branky. Branka by platila, pokud by míč od tyčky dorazil jiný spoluhráč Stronatiho…
Dva týmy na mě udělaly velký dojem, protože předvedly mentální sílu a týmové nastavení, což já velice uznávám. Mám na mysli Slávii, která hrála v Brně se Zbrojovkou již od 15. minuty v oslabení po vyloučení mladého brankáře Vágnera, přesto remízou 0:0 prodloužila rekord v počtu utkání bez prohry na 37 a Slovácko, které dokázalo otočit výsledek v Opavě, když i přes několik svých neproměněných tutovek prohrávalo 1:0 a dokázalo ještě týmovým výkonem otočit konečný výsledek na 1:2 ve svůj prospěch.
Viktoria Plzeň zaslouženě porazila České Budějovice 2:1, vyhrála čtvrté utkání v řadě a přihlásila se tak do boje o evropské poháry. Momentálně pořadí v první třetině tabulky zkresluje nestejný počet odehraných utkání jednotlivých týmů, plzeňští mají k dobru ještě dvě dohrávky.
Určitě pozitivní zprávou pro vedení Karviné je zisk tří bodů za výhru 2:1 ve Zlíně pod novým trenérem Weberem, který nahradil trenéra Jarábka a vrátil se tak do klubu, kde už úspěšně trénoval. V tomto kole na svoje někdejší působení úspěšně navázal.
Mladá Boleslav v utkání o „záchranu“ hrála bez branek s Příbramí, což je určitě zejména pro domácí tým málo. Ziskem tří bodů by se totiž mírně vzdálila třem posledním týmům Brnu, Opavě a právě Příbrami. Domácí Ladra to měl na noze, ale neproměnil pokutový kop.
Nováček z Pardubic potvrdil svoji příslušnost k první polovině tabulky výhrou 1:0 v Olomouci. Sigma je v posledních utkáních málo efektivní, za posledních 6 kol vstřelila jen 2 branky při dvou výhrách 1:0, dále 3x 1:0 prohrála a jednou hrála bez branek.
Utkání Bohemians s Jabloncem skončilo bez branek a nebylo se čemu divit. Byl to fotbal bez šancí, urputný, ale ne moc pohledný. Pro mě bylo nepříjemné sledovat zraněného Pepu Jindříška, mého bývalého talentovaného svěřence z Jablonce, kterému jsem dal první příležitost nastoupit v nejvyšší soutěži. Dal jsem mu ji proto, že si o ni jako jediný z tehdejších několika mladých kluků odchovanců svojí pracovitostí řekl. Dnes už je fotbalovým veteránem, přesto mě nepřekvapilo, že několik závěrečných minut utkání dohrál i s otřesem mozku, protože trenér už vystřídal všech pět povolených hráčů a jeho tým by tak byl oslaben o jednoho hráče. Pepa Jindříšek byl totiž vždy týmovým hráčem, proto se tak chová i dnes v dresu Bohemians.