Nejsem si jistý, ale nepamatuji v minulosti tak atraktivní průběh prvoligového kola, jako se to stalo tentokrát. I když se dvě utkání nehrála, v Jablonci kvůli neregulérnímu terénu a ve Zlíně kvůli covidu-19, tak v těch zbývajících sedmi jsme viděli tolik skvělých okamžiků, že opravdu nevím, kde mám začít. Asi u toho nejzajímavějšího.
Tím bylo pro mě utkání v Olomouci, kam přijela Sparta pod novým trenérem Pavlem Vrbou. Dopoledne před nedělním utkáním jsem měl možnost se s trenérem Vrbou pozdravit, protože soupeř zdejší Sigmy měl v našem areálu (1.HFK Olomouc), kde už 10 let působím u mládeže, klasický předzápasový lehký trénink.
Asi se shodneme, že večerní utkání bylo jedno z nejatraktivnějších a ze strany týmu Sigmy nejkvalitnějších za poslední dlouhou dobu. Nemám rád tzv. „generály po bitvě“, ale podobný průběh jsem očekával. Proč? Sparta byla nejvíce kritizována za prohru v utkání s Bohemians, kteří dokázali celý zápas napadat rozehrávku Sparty, což by podle mého názoru dělalo problém naprosté většině českých i zahraničních týmů. A když jsem četl během týdne po nástupu trenéra Vrby rozhovory s ním a několik rozhovorů s jeho bývalými svěřenci ve Viktorii Plzeň, tak základní charakteristikou způsobu hry pod jeho vedením byla výstavba hry po zemi, kombinačně, bez dlouhých nákopů, tak jsem tyto informace vnímal jako návod i pro trenéra Sigmy Látala. A utkání mně tento předpoklad zcela potvrdilo. Sigma vyrukovala s vysokým presinkem rozehrávky Sparty a kdyby vedla po prvním poločasu výraznějším rozdílem, tak by se nemohl nikdo divit. Nejvíce by se divil trenér Vrba, protože v jeho plzeňské době nikdo v naší lize tak nehrál. Inspirací pro všechny byla až pražská Slávia s trenérem Trpišovským ve skupině Ligy mistrů. Při sledování utkání Sparty v Olomouci jsem byl zvědavý, zda i mladí hráči Sigmy (Daněk, Chytil, Zmrzlý) i celý tým tento náročný a opakuji pro každého soupeře nepříjemný způsob hry vydrží celé utkání v potřebné intenzitě.
Ukázalo se, že síly v průběhu druhého poločasu ubývaly, ale přesto měli hráči Sigmy k výhře velmi, velmi blízko. Při vedení 2:0 postupoval skvěle hrající Gonzáles sám na branku, neproměnil, první penaltu pro Spartu jsem nepochopil ani z kamer systému VAR a hřebíčkem do rakve pro Sigmu byla neproměněná penalta v 87. minutě a tentokrát jasná penalta po faulu Grešáka na Kozáka v nastaveném času, která rozhodla o třech bodech pro Spartu. Utkání i trenérovi Sparty Vrbovi ukázalo, že naše liga za ne dlouhou dobu, před kterou ji opustil, změnila tvář. Hraje se velmi atleticky a nebude to nic jednoduchého i v dalších utkáních Sparty. Pozitivní změnu u týmu Sparty jsem viděl v evidentní soudržnosti hráčů na hřišti a v koučinku zkušeného trenéra, který pomohl utkání otočit i díky včasnému a úspěšnému střídání hráčů. Byla u toho i určitá míra štěstí, ale to přeci přeje připraveným. Jsem moc zvědavý na další utkání Sparty, i když tak odvážně, jak hrály týmy Bohemians a Sigmy proti Spartě si netroufne hrát každý, ale je jich v naší lize většina.
Nemůžu se nezmínit o trenéru Sigmy Radku Látalovi a jeho asistentovi Jirkovi Nečkovi. Svůj tým připravili na utkání skvěle, mě potěšilo, že se nebáli nasadit i mladíky z nastupující generace, ale na druhou stranu i já mám zkušenost, že někteří starší hráči by na tento fyzický a atletický způsob hry, kterým chtěla Sigma Spartu přetlačit, neměli síly fyzické ani mentální. Proto rozumím zklamání trenérů Sigmy po utkání, protože od zasloužené výhry byli kousek.
Další dramatické utkání se hrálo v Příbrami, kam přijela Slávia. Její hráči určitě nebyli nadšení ze stavu hrací plochy, která jednoznačně vyhovovala způsobu hry domácího týmu. V těchto případech jsme vždy upozorňovali svěřence na mnohé nástrahy terénu, včetně zbytečných „malých domů“ brankáři, což by mohlo hrozit chybou brankáře. Proto mě překvapilo, že hráči Slávie na tuto hrozbu nedbali, právě zejména zkušený obránce Kúdela hrál „malou domů“ často, jak je zvyklý na kvalitním terénu a při jedné z nich poslal míč laxně a proto nepřesně brankáři Kolářovi, ten uklouzl a míč se dokutálel do sítě Slávie. Z trojice kanonýrů Slávie tentokrát skórovali jen Sima a Olayinka, nepodařilo se to Kuchtovi. Přesto se i s pomocí další divné penalty dostala Slávie do vedení, ale v nastaveném času a posledním nákopu do pokutového území Slávie vyrovnal sice krásnou, ale náhodnou hlavičkou a s velkým štěstím Voltr. Zřejmě ten fotbalový tam nahoře se už na ty podivné pokutové kopy nemohl dívat.
V předchozím komentáři jsem psal o tom, že pokutových kopů i díky systému VAR je až zbytečně moc. Hledá se i drobný kontakt, ale fotbal je přeci kontaktní sport a běžný kontakt není důvodem k pádu soupeře na zem a pokud upadne, tak velmi často není příčinou kontakt se soupeřem a už vůbec ne důvod k odpískání pokutového kopu. Příkladem může být i případ Tomáše Součka v utkání posledního kola Premiere league v dresu West Ham United. Přispěl k tomu i teatrální pád „faulovaného“ hráče soupeře, který to napravil pozdějším přiznáním, ale na to už rozhodčí nereflektoval.
Sparta i Slávia tentokrát prošla k bodům velmi trnitou cestou, Slávia jen k jednomu, ale Viktoria Plzeň nezískala ani jeden. Je jasné, že utkání i výsledek 0:2 pro Liberec ovlivnila červená karta pro obránce Kašu ze 42. minuty. Je dobře, že zkušený rozhodčí Zelinka neváhal s jejím „oceněním“, i když se jednalo o Plzeň a její oslabení na více než poločas. Někteří rozhodčí před ním se toho nedávno báli, snad, bohužel pro Plzeň to bude příklad i pro ostatní rozhodčí, aby takové zákroky přísněji trestali.
Zvědavý jsem byl i na utkání Českých Budějovic s Baníkem Ostrava. Domácí vyhráli 1:0, i když herně byl Baník více než vyrovnaným soupeřem. Nejsem si jistý, zda je cesta klubu a zadání pro trenéra Kozla tím správným rozhodnutím. Podle mého názoru v týmu Baníku převládají hráči více do „války“ než technického kombinačního fotbalu.
Několikrát jsem kritizoval hru Opavy, ale zdá se mi, že v posledních utkáních se tým herně zvedá, vidím tam snahu o rychlou přechodovou fázi i přímočarý rychlý fotbal. Bohužel se to neprojevuje ve výsledcích. Tentokrát to už vypadalo, že se i výsledkově blízká na lepší časy, ale po vedoucí brance na začátku druhého poločasu domácí tým Karviné potvrdil roli favorita a otočil výsledek na 3:1.
Bohemians po výhře 0:1 na Spartě potvrdili tři body i na domácím hřišti s Brnem po výsledku 2:1, i když brněnští se rvali o jeden bod až do konce. Zdá se mi, že se už také aklimatizovali ve F:L a boj o sestup nevzdávají.
To druhý nováček Pardubice přesvědčuje o svých kvalitách zejména v organizaci hry a vyvážené ofenzívní i defenzívní hře od začátku ligy a potvrdil to i v tomto kole výhrou 0:1 v Teplicích. Trenér Teplic Kučera po vydařeném podzimním nástupu do Teplic začíná být po špatných výkonech a výsledcích svých svěřenců už téměř bezradný z toho, jaké chyby jeho hráči předvádí.
V sedmi utkáních tohoto kola bylo vstřeleno 22 branek, což je něco přes tři branky na utkání. Bilance domácích a hostujících týmů je v tomto kole vzácně vyrovnaná. Na branky 11:11 a body 10:10 (3 výhry domácí 1 remíza 3 výhry hosté).