Máme za sebou další kolo FORTUNA:LIGY číslo 12 a při srovnání jen s tím předchozím zjistíme, že hodně věcí bylo jinak, než v tom předcházejícím č.11. To jen potvrzuje, jak je fotbal sportem nepředvídatelným a tím velmi, velmi zajímavým a dramatickým. I proto je škoda, že se aktuálně hraje před prázdnými tribunami. Uvedu několik konkrétních příkladů.
Asi ten nejpádnější se odehrál na stadionu v Karviné, kam přijel v minulém kole zaslouženě oslavovaný Jablonec za neuvěřitelný zvrat z 0:2 na 3:2 v utkání s Viktorií Plzeň. Zaslouženě byl považován za strůjce tohoto zvratu trenér Jablonce Petr Rada, který hráče o přestávce nabudil svým typickým emocemi nabitým způsobem a vystřídal tři hráče. Jenže tentokrát v Karviné bylo všechno jinak. Svěřenci trenéra Rady tam vedli v 84. minutě 0:2, přesto nevyhráli, utkání skončilo remízou 2:2 i díky trenéru Karviné Jarábkovi, který podobně jako před několika dny trenér Rada do druhého poločasu poslal dva čerstvé hráče a další během druhého poločasu. Mezi nimi i náhradního útočníka Hašu a ten vstřelil obě branky. A trenér Jablonce Rada byl během několika dnů „sesazen“ z pozice hrdiny do pozice „oběti“ neuvěřitelného obratu. Jen se tak potvrdilo, že tyto zvraty fotbal přináší, nikdo k nim nemá speciální recept, možná jen kus odvahy a především, a to chci těmito řádky říci, že velkou dávku štěstí. A to měl trenér Rada v utkání s Plzní a nyní ho postrádal a to se přiklonilo k trenérovi Karviné Jarábkovi. Mírnou spekulací je z mé strany poznámka, která může být podle mého názoru pravdivá a to je konstatování, že při těsném příznivém výsledku utkání musí obecně každý trenér zaktivizovat koučování svého týmu tak, aby zamezil všem nedůslednostem svých hráčů zejména v defenzívě, což trenér Rada zřejmě při preferenci verbálních konfliktů s trenérskou lavičkou soupeře nemohl stíhat.
Do výčtu, podle výsledků a průběhu utkání minulého kola, nepředvídatelných utkání 12. kola velmi výrazně přispívá také utkání Viktorie Plzeň, „oběti“ kroků trenéra Rady z minulého kola, s Teplicemi a její jednoznačná výhra 7:0, navíc naprosto zasloužená a po výborném výkonu.
A já můžu pokračovat dále. Poražené Teplice totiž pod novým trenérem Radimem Kučerou během předchozího týdne potvrdily, že tzv. „nové koště dobře zametalo“, ale tentokrát to na Plzeň nestačilo. Předpokládám, že i když trenér Kučera postrádal několik hráčů, tak takový debakl, navíc po kolapsu Plzně v Jablonci a zisku čtyř bodů Teplic po nástupu nového trenéra v Teplicích by žádný fotbalový laik nečekal, ale i tyto momenty potvrzují, že ve fotbalu si nikdo nemůže být ničím jistý, v naší nejvyšší fotbalové soutěži to platí dvojnásob.
Další příklady tohoto hodnocení uvedu následně. Tým Bohemians výhrou s Příbramí 2:1 ukončil sérii čtyř utkání bez výhry a jejich soupeř Příbram naopak sérii čtyř utkání bez prohry.
Ve 12. kole F:L skončilo několik utkání naopak podle předpokladů. Sparta Praha porazila nováčka z Pardubic sice 2:0, ale tento výsledek trochu klame. Tým Pardubic totiž hrál na Letné velmi sympaticky, na jeho výkon pasuje pořekadlo „bez bázně a hany“ a potvrdil tak, že jeho 6. příčka v tabulce není dílem náhody.
Oslabená Opava přijela do Liberce a podle očekávání prohrála 2:0 a zůstává tak na posledním místě prvoligové tabulky. Jeden rekord v tomto utkání ovšem získala. Do branky se postavil nejmladší brankář v historii nejvyšší soutěže Mikuláš Kubný ve věku 16 let a 3 měsíce a chytal skvěle. Napadá mě při této příležitosti jiné jméno, u kterého jsem v Sigmě působil jako asistent trenéra, Jindřich Skácel. Ten svůj talent nedotáhl do konce, doufám, že Mikuláš Kubný je jiný případ. Jindra Skácel byl o rok a půl starší, tedy 17 let a 9 měsíců a chytal za Sigmu dokonce dnešní Evropskou ligu proti Marseille. Ten svůj talent nedotáhl do konce, doufám, že Mikuláš Kubný je jiný případ.
Příkladem opačného efektu výměny trenéra jsou dvě utkání. Nový trenér Mladé Boleslavi Karel Jarolím po prohře s Baníkem Ostrava na vlastním stadionu 1:3 viděl, jak moc je jeho tým zranitelný. Po šťastné remíze v Opavě, i díky soupeřem neproměněnému pokutovému kopu v závěru utkání, prohrála s ostravským Baníkem zcela zaslouženě. Baník tak potvrdil prodloužením série výher na číslo 4 vysoké ambice. K dobru má totiž ještě dvě odložená utkání a pokud by je zvládl, což není vůbec jisté z obsahu tohoto komentáře, v naší nejvyšší soutěži není dopředu jisté nic, tak se může posunout na třetí příčku.
Dalším klubem, který vyměnil trenéra je Zbrojovka Brno. Trenéra Machálka, podle mě nečekaně, vystřídal jeho asistent Richard Dostálek. Výhra v derby se Slováckem 2:1, navíc po obratu z 0:1 a v samém závěru utkání bude zcela jistě psychickou vzpruhou pro všechny v Brně, ale jak už vyplývá z tohoto komentáře, v dalším kole to může být úplně jinak…
Na konec, protože utkání Slávie ve Zlíně se nehraje pro nákazu v týmu Slávie, jsem si nechal utkání Sigmy Olomouc s týmem Českých Budějovic, které skončilo 1:1. Na první pohled je to prodloužení série Sigmy bez prohry na číslo 10 (6 remíz a 4 výhry), jenže jen na první pohled. Hráči Sigmy totiž ve čtvrtém utkání po sobě hráli 1:1, přitom v každém z nich vedli 1:0. Další scénář byl totožný, přenechání iniciativy soupeři a v závěrech vyrovnání, tentokrát dokonce od týmu Českých Budějovic, který hrál hodinu oslabený o jednoho hráče. Pro pochopení velmi ostrého kritického hodnocení trenéra Látala po utkání uvedu několik všeříkajících dat: Sigma vstřelila svoje branky v 62. z PK, 37. z PK, 3. po kolapsu brankáře Teplic a ve 34. z PK a obdržela v 95., 89., 57., a 77. minutě. Všechna utkání jsem viděl na počítači, žádná vstřelená branka ze hry, všechny obdržené branky po ztrátě aktivity a nedůslednostech jednotlivců. Jen dodám, že po dvou uvedených utkáních jsem potkal jednoho z hráčů a řekl mu svůj pohled na druhé poločasy směrem k pohodlnosti a nedůslednosti, která vyústila v obdržené branky a další dvě utkání proběhla úplně stejně. Problém je zřejmě v tom, co popsal trenér Látal a po utkání s Jihočechy dokonce i útočník Nešpor. Je to v mentalitě hráčů, v jejich ambicích, hladovosti a zarputilosti, zkrátka škodlivé spokojenosti…Všichni, včetně mě se spoléhali na roli zkušeného Romana Hubníka, který se vrátil do Sigmy. V několika utkáních to tak fungovalo, Sigma dokázala vyhrávat těsná utkání, ale poslední čtyři už ne a co mě překvapilo, že i Roman Hubník v nich nevypadal dobře pohybově a s tím mu pak chybějí i síly k organizování defenzívy, což se potom v závěrech utkání projeví.