Z mnoha zajímavostí tohoto kola, ke kterým se dostanu, vyniká jedna výsledková rarita. Oba nováčci tohoto ročníku nejvyšší fotbalové soutěže, týmy Pardubic a Brna, získaly po bodu za remízy 1:1 s týmy, které se nacházely na medailových příčkách tabulky F:L. I to potvrzuje slabinu českého fotbalu, prosadit se proti dobře organizovanému soupeři, který se zaměří na dobře pracující obranný blok a hrozí z rychlých protiútoků.
Asi největší překvapení se zrodilo v Praze, kde velký favorit Slávia ztratila dva body v utkání se Zbrojovkou Brno. Hlavní dva faktory tohoto výsledku já vidím ve velmi dobrém výkonu týmu Brna, který hrál logicky z bloku, ale velmi aktivního a využíval každou příležitost k rychlému protiútoku a vypracoval si i několik vyložených šancí. Tím druhým faktorem byla netradiční sestava týmu Slávie, kterou trenér Trpišovský využil celý kádr hráčů před klíčovým utkáním Evropské ligy s izraelskou Beer Ševou. Nechci tím v žádném případě znevažovat zasloužený zisk bodu Brna, ale na týmu Slávie zejména v prvním poločasu byla vidět nesehranost, opatrnost a z toho pramenící pomalost a nedostatek kvality. Po poločasovém vystřídání tří hráčů se hra Slávie zrychlila, Sima vstřelil opět hlavou vedoucí branku, ale brněnští hráči těsně před koncem vyrovnali Šuralem.
Druhým nováčkem jsou Pardubice a ty sice dosáhly na bod za remízu 1:1 s týmem z třetí příčky tabulky Sigmou Olomouc až v posledních vteřinách utkání, ale také zaslouženě zejména za druhý poločas. Při vyrovnávací brance hrála velkou roli efektivita střídání obou trenérů. Trenér Látal poslal na hřiště v 84. minutě Zahradníčka, který sebral míč spoluhráči Hubníkovi a odkopl ho velmi nepřesně, druhý hráč Sladký, který přišel na hřiště v 88. minutě, fauloval a z odraženého trestného kopu vyrovnal Huf, který přišel do hry v 68. minutě. Nikdy nechci být tzv. „generálem po bitvě“, ale jen konstatuji, že trenérovi Pardubic Krejčímu střídání tentokrát vyšlo a trenérovi Sigmy Látalovi nikoliv. Nikde není napsáno, že příště to nebude naopak.
Když jsem určil jedním z faktorů slabého výkonu Slávie nesehranost, tak s tím souvisí i situace Viktorie Plzeň a jejího trenéra Guĺu v Českých Budějovicích. Jeho svěřenci opět nevstřelili branku a odvezli si jen bod za bezbrankovou remízu. Trenér Guĺa podle mnoha komentářů nevyužil všech možností střídání hráčů, protože střídal systémem „kus za kus“. Komentátoři konstatují, že měl např. vyslat během utkání na hřiště druhého vysokého útočníka atd. Přiznám se, že já bych ho tam také poslal, protože od dob trenéra Brücknera tyto varianty známe (například na ME v roce 2004 s Nizozemskem), dokonce v nouzi u nás posíláme na hrot i vysokého středního obránce. Jenže trenér Guĺa má evidentně jinou filosofii a já jsem o tom psal již před několika lety, kdy jsem se divil, že špičkové evropské týmy i v případě nouze pořád hrají stejným stylem a ničím nečekaným „nehoní“ výsledek. A takový je i trenér Guĺa a já si ho proto nedovolím kritizovat, i když bych jednal jinak, nazvu to „po Česku“ a druhého útočníka bych tam poslal. On je zřejmě trenér, který má jednoznačně jasno o principech způsobu hry, kterým věří, které svůj tým naučí a přes to „nejede vlak“. Proto nezmění rozestavení, vystřídá tzv. „post za post“ a věří tomu, co mají hráči zažité. Je fakt, že až to soupeři postupně „přečtou“, tak tam při změně nefunguje moment překvapení a ten nepřišel ani v Českých Budějovicích, podobně, jako při jeho příchodu do Plzně, když to byla novinka pro všechny soupeře v lize a Plzeň všechno válcovala. Dnes už je okoukaná, její hra je komplikovaná, pomalá a zřejmě by to chtělo mít připravenou variantu, která bude pro soupeře hůře čitelná a očekávaná.
V minulém kole z vedoucí trojice bodovala naplno jen Slávia, tentokrát to byla Sparta, která vyhrála v Teplicích nejtěsnějším rozdílem, ale zaslouženě. Kdo vstřelil vítěznou branku ani není třeba složitě zjišťovat, protože kdo by to byl jiný, než Juliš po přihrávce Dočkala. Byla to podobná akce jako v utkání s Celtikem Glasgow, přízemní přihrávka z pravé strany a na levé straně prostor zavíral Juliš a to už nešlo nedat.
V posledních kolech se mění situace i na konci tabulky. Tentokrát bodovala naplno Příbram výhrou s Mladou Boleslaví 2:1, Brno získalo bod na Slávii a dolů se postupně propadají Teplice a Opava. Opavští prohráli na Slovácku 3:1 a trenér Opavy Kováč se nestačil po utkání divit, co tam ti hráči předvádí. Já jen dodám, že kdyby měli na víc, tak by tým získával body i za trenéra Kopeckého i Balcárka. Problém Opavy totiž nebyl v předchozích trenérech, ale v klubu a angažování trenéra, který nikdy nic netrénoval, nemám na mysli jen první ligu, ale v podstatě nikdy nic, ani dorost, zkrátka neměl žádnou zodpovědnost za nějaký tým, jen proto, že je kamarádem všemi uznávaného hráče, tak to je amatérismus a výsledkem je aktuální postavení v tabulce a počty obdržených branek.
Zdá se mi, že se stabilizuje výkonnost týmu Zlína, na rozdíl od Opavy pod vedením zkušeného trenéra Páníka. Po výhře s Plzní si tentokrát jeho svěřenci zajeli pro tři body do Karviné za výhru 0:2. Raritou jsou určitě dva góly během prvních devíti minut, ten první dokonce ve 35. vteřině. Jejich autorem byl Tomáš Poznar, můj bývalý svěřenec, který jako mladý talentovaný útočník hostoval ve II. Lize ve Vítkovicích, které jsem v té době trénoval. Je to pracovitý, charakterní kluk, stejně jako hráč Karviné Papadopulos, který se přiznal k prodloužení míče hlavou do ofsajdového postavení spoluhráče a proto nebyl uznám gól na 1:2, kterým by možná tým Karviné zkomplikoval Zlínu cestu za třemi body.
Ještě jednoho trendu jsem si všiml. Na postu brankáře, který je ve fotbalu nejsložitější a nejnáročnější zejména psychicky se stále více objevují jména, která v nejvyšší soutěži téměř začínají. Např. Němeček v Teplicích, Floder v Brně, Vorel v Českých Budějovicích, Bajza ve Slovácku, Mikulec v Mladé Boleslavi. Vypadá to, že naše kvalitní česká brankářská škola se o své nástupce nemusí obávat
Poslední dvě utkání 9. kola Baník Ostrava – Liberec a Jablonec – Bohemians Praha se nehrála z důvodů nákazy covid-19.