Ano, je to pravda, naše fotbalová reprezentace si včerejší zaslouženou výhrou 2:0 se Slovenskem zajistila postup do Ligy národů – Ligy A, kde bude mít zajištěno šest utkání s nejsilnějšími týmy v Evropě. Spolu s postupem na EURO 2021 a s postupem na EURO U21 jsou to skvělé úspěchy českého fotbalu.
Než se krátce pustím do hodnocení utkání se Slovenskem musím se zmínit o jednoznačně klíčovém momentu, na jehož konci jsou jmenované postupy „A“ mužstva. Tím klíčovým momentem bylo rozhodnutí sportovního vedení FAČR, že trenérem se stane Jaroslav Šilhavý. I díky tomu, že jsem ho znal z našeho dávného (v roce 1979) krátkého působení v tehdejší Škodě Plzeň, dnes Viktorii Plzeň (já jako ligový fotbalista a on jako nadějný dorostenec v kádru „A“ mužstva), znám jej nejen jako úspěšného trenéra, ale také jako pracovitého, klidného a férového člověka, což jsou v práci s lidmi, a proto i fotbalisty podle mého názoru klíčové předpoklady být úspěšný. Odbornost považuji za samozřejmost, ale zmíněné vlastnosti v komunikaci s podřízenými obecně jsou nezbytné, i když je mnozí jiní trenéři postrádají. S tím také souvisí výběr hráčů do svého týmu a tady já vidím klíč k úspěšnému působení trenéra Šilhavého, protože do týmu nominuje, podobně jako trenér Slávie Trpišovský, jen hráče se správnou mentalitou a charakterem shodným s tím svým.
Proto mě vůbec nepřekvapilo, že po nástupu trenéra Šilhavého k týmu se v rozhovorech mnoha hráčů reprezentačního týmu objevovaly hlasy, že nyní je pod trenérem v týmu velmi dobrá atmosféra apod., což se potom projevovalo na úspěšných výsledcích a touze všech adeptů na reprezentační dres zúčastňovat se srazů a utkání reprezentačního týmu.
Ve včerejším utkání se Slovenskem byly karty rozdány tak, že k postupu z „B“ skupiny Ligy národů musíme jednoznačně vyhrát se Slovenskem a současně se musíme spoléhat na to, že tým Izraele neprohraje na svém stadionu se Skotskem. I druhá podmínka byla splněna, tým Izraele porazil Skotsko 1:0.
Podle mého očekávání trenér Šilhavý zvolil do utkání se Slovenskem stejnou sestavu, jako v utkání s Izraelem a stejným pohledem na mě působil i způsob hry. Snaha o aktivitu na soupeřově polovině, kterou zajišťovala zejména atleticky skvěle vybavená trojice hráčů Souček, Darida a Král, naši rychlí hráči Jankto a Masopust podporovaní krajními obránci Coufalem a Matějů se prosazovali v křídelních prostorech s následnými centry, z kterých těžil zejména útočník Ondrášek, jehož dvě skvělé hlavičky zázračně zlikvidoval slovenský brankář Rodák. Nesmím zapomenout na opět výborný výkon středních obránců Kalase a Brabce. Naopak a také opět se nedařilo Masopustovi, který se pohyboval často uprostřed hřiště, kde vynikne, vzhledem k zahuštěnému prostoru s mnoha hráči obou stran, jeho nedokonalá práce s míčem a z ní vyplývající ztráty míčů. Podle mého názoru to je typický tzv. „ostrý kraj“, který je schopen opakovanými sprinty nahoru dolů pilovat postranní čáru, ale v zahuštěném středu hřiště je jeho hra neefektivní a navíc nebezpečná směrem k vlastní brance vzhledem k častým laciným ztrátám míčů.
Na první pohled byla naše hra kombinačně zdatnější ve srovnání s utkáním proti Izraeli. Brankář Vaclík tentokrát naprostou většinu míčů rozehrával nakrátko, tedy bez dlouhých míčů na soupeřovu polovinu, což ovšem zapříčinil jiný způsob hry soupeře. Slováci totiž nepoužívali vysoký vysunutý presink jako Izraelci, proto jsme se mohli často úspěšně prokombinovat až ke vzpomínaným centrům a to i proto, že hráči Slovenska nestačili našim hráčům pohybově, zřejmě proto hráli více z bloku. Proto mě také žádný slovenský hráč výkonem nezaujal, kromě brankáře Rodáka a výhra je proto zcela zasloužená.
Potěšilo mě, že ve druhém poločasu dostal opět šanci mladý Václav Černý, na kterého je radost se dívat, na jeho lehkonohý pohyb, nebojácnost a odvahu v situacích jeden na jednoho, nakonec asistoval u druhé branky Ondráška. Jen jednu výtku k němu mám. Při jeho aktivním způsobu hry ho hodně limituje, že ve finální části vše velmi průhledně řeší směrem na svou lepší levou nohu, na té pravé musí ještě zapracovat, potom bude ještě kvalitnější hráč a pro soupeře nečitelnější. Nepříjemností spojených s covidem-19 náš tým v této soutěži zažil hodně a tou další byla indispozice brankáře Vaclíka krátce před poločasovou přestávkou, ale brankář Koubek spolehlivým výkonem tyto obavy zažehnal. Na závěr tohoto komentáře chci vyjádřit kompliment všem hráčům, realizačnímu týmu a dalším lidem, kteří přispěli, bohužel bez diváků na stadionech a s dalšími povinnostmi díky nákaze koronaviru k úspěchu, který náš fotbal potřebuje nejen pro svoji sportovní prestiž, ale také pro svoji důvěryhodnost…