Doufám, že další tajenku ve 4. kole nadstavby F:L nevyřešil koronavirus

Ano, mám na mysli několik pozitivních fotbalistů Karviné na testech na koronavirus a z toho důvodu odložení (snad ne zrušení) utkání tohoto 4. kola nadstavby skupiny o udržení a další, zatím neznámé důsledky. Je jasné, že nyní se budou hledat různá řešení daného problému, zainteresované kluby Příbram, Opava a Karviná budou cítit šanci na pro ně nečekaně reálnou možnost nesestoupit z FORTUNA:LIGY. To v případě, že bude v úterý rozhodnuto na grémiu profesionálních klubů (FNL a F:L), že nikdo nesestoupí a soutěž doplní jen vítěz FNL. Jenže to by bylo naopak šokující pro adepty baráže o F:L, pravděpodobně Brno a Dukla Prha. Doufejme, že kluby vyberou nejspravedlivější variantu z těch, které jsou možné. Další „koronavirovou“ variantou je zrušení utkání vítěze skupiny o Evropskou ligu (Mladá Boleslav nebo Bohemians Praha) s pátým týmem skupiny o mistrovský titul.

V tomto 4. kole nadstavby se konkrétně tato varianta přímo týkala utkání Mladé Boleslavi s Bohemians, které se hraje systémem doma a odveta venku. Tentokrát využila Mladá Boleslav domácí prostředí k výhře 3:0, což by na první pohled ukazovalo na jasnou výhru, jenže opak byl pravdou. To utkání mělo podle mého názoru oboustranně velmi dobrou fotbalovou úroveň, rozdíl byl jen v efektivitě proměňování vyložených šancí, které si vypracovaly oba týmy. Výsledek naznačuje, že v tomto parametru byli lepší hráči z města automobilů, což je před odvetou pro ně důležité, ovšem ne rozhodující. Dvě branky vstřelil adept na nejlepšího střelce F:L v této sezóně Budínský. Tým Bohemians má totiž bilanci z několika posledních utkání na svém stadionu 4 vstřelené branky na utkání, což by při udržení čistého konta znamenalo teoreticky postup, reálně se rozhodne v úterý na grémiu.

V tomto zkráceném kole jsem zaznamenal jeden velmi pozitivní prvek moderního fotbalu a to rychlý protiútok s vynikající předfinální a finální částí řešenou přesnou průnikovou přihrávkou na sprintujícího spoluhráče v křídelním prostoru, finální přihrávkou před branku soupeře na skórujícího spoluhráče. Viděl jsem je i v utkání v Mladé Boleslavi, ale především v utkání Sparty s Jabloncem především v podání hráčů Sparty. Při výhře 3:0 tým Sparty tímto způsobem vstřelil všechny branky. Při první míč putoval po ose Karabec průniková přihrávka na sprintujícího Hanouska, přihrávka před branku a ekvilibristické zakončení Hložka. Druhá branka průniková přihrávka na sprintujícího Sáčka, přihrávka před branku na Kozáka, který si v těchto situací ví rady, u míče byl o krok dříve, než brankář Hanuš. A třetí branka? Úplná lahůdka!!! Stoper Hancko získal míč hluboko na vlastní polovině, dlouhým sprintem jej vyvezl na soupeřovu polovinu a s milimetrovou přesností přízemní průnikovou přihrávkou mezi tři bránící hráče našel opět sprintujícího Kozáka a ten neměl problém poslat míč do sítě Jablonce. Všechny tři branky Sparty tedy měly společné znaky moderního fotbalu, což je zisk míče, přímočaré vyvezení míče na soupeřovu polovinu, průniková přihrávka na hráče v pohybu, nejlépe ve sprintu, přihrávka před branku a zakončení. A tady já vidím, kromě vyřešení stoperské dvojice a celkově defenzívy Sparty, kroky, které se pod trenérem Kotalem projevily pozitivně i ve výsledcích Sparty. Jenže k tomu potřebujete soupeře, kteří hrají zcela opačně, tedy na složitou tzv. výstavbu hry od obrany přes střední pásmo a takovým soupeřem byl tentokrát Jablonec. V současném fotbalu se totiž každá laciná ztráta míče trestá a to tentokrát využila Sparta. Útočník Kozák opět potvrdil, že jeho výběr prostoru a schopnost „najít“ si míč v pokutovém území soupeře má skvělou. Dvěma brankami se hodně nahlas přihlásil k zisku koruny krále střelců. Konkurenci mu tvoří nadále spoluhráč Kanga, přihlásil se do ní vzpomínaný Budínský a také tradičně Slávista Musa jedním gólem v Liberci.

Zajímavé utkání se hrálo také v Liberci, kam přijela Slávia Praha, už jistý mistr ligy. Vyhrála zaslouženě 3:1, i když všechny branky vstřelila ze standardních situací, což je další častá varianta vstřelení branky v současném fotbalu. Vyhrála zaslouženě, i když trenér Trpišovský udělal osm změn v sestavě, což v tomto případě byla určitá výhoda ve srovnání s Libercem, který měl při užším kádru hráčů nevýhodu v tom, že hrál ve středu náročné, navíc prohrané utkání ve finále MOL Cupu se Spartou Praha. Před dohráváním letošního ročníku F:L jsem tvrdil, že nahuštěný program pro hráče všech týmů nebude problém, protože to bude pro všechny stejné. Jenže tentokrát to pro oba stejné, díky finále MOL Cupu, nebylo a to je potom znát. Jenže pro Liberec by to mohlo být ještě horší v tom, že kromě poháru by mohl odejít z této sezóny i bez účasti v Evropské lize, pokud by skončil na pátém místě a prohrál by utkání s vítězem skupiny o Evropskou ligu, pokud se bude hrát. Navíc na pátou příčku v tabulce má zálusk také regionální rival Jablonec.

Bez šance na Evropskou ligu už je zcela jistě a já dodám i zaslouženě Baník Ostrava. Remíza s Viktorií Plzeň tentokrát není fatální, ale celkový dojem z jeho působení ve skupině o titul mi říká, že tam nepatřil. Nejen výsledky, ale především předváděnou hrou. Nechci se opakovat, psal jsem o příčinách v minulých komentářích. Možná proto také utkání skončilo bez branek.

Tentokrát jsem měl pocit, že důležitější než samotné utkání bylo ukončení profesionální kariéry ikony ostravského klubu Milana Baroše. Před jeho kariérou na reprezentační úrovni i v evropských klubech je třeba smeknout klobouk, stejně tak k jeho vztahu ke klubu Baník Ostrava, který ho do velkého fotbalu vychoval. Jenže já tady mám své ale, které nikdo nezmínil a já jsem o něm několikrát psal. Milana jsem totiž kritizoval jako trenér soupeřů už v době, kdy měl jako mladý talentovaný hráč odejít do zahraničí a tehdejší majitel Baníku ho chtěl co nejlépe prodat. Už tenkrát Milan Baroš používal na hřišti v soubojích s hráči soupeře hokejový způsob hry, který je založen na nejdříve „zbourání“ hráče soupeře a až potom zisk puku, v jeho případě míče. To že tak hrál byla jeho věc, jenže už tenkrát mu to rozhodčí tolerovali, byl jsem přesvědčen, že záměrně a to mně už tenkrát vadilo.

V reprezentaci a v zahraničních klubech se takto nechoval, protože tam by mu to nikdo netoleroval. Proto tam byl velmi úspěšný. Po návratu ze zahraničí a příchodu zpět do mateřského Baníku se ke starým zvykům vrátil a přidal k cíleným faulům i verbální útoky na všechny kolem, tedy proti rozhodčím i soupeřům. Tomu říkal oddanost vůči klubu, který ho vychoval. Jenže já považuji za oddanost v jeho případě to, že věnoval klubu v horších časech poměrně vysokou finanční částku nebo se zřekl v době koronaviru výplaty. To je hodno ocenit, protože takových fotbalistů by se moc nenašlo. Jenže jeho neukázněné chování v dresu Baníku možná imponovalo fanatickým fanouškům ostravského klubu a některým spoluhráčům, kteří se ho snažili v tom napodobovat, ale ne mně a mnohým dalším v českém fotbalovém prostředí.

Komentáře nejsou povoleny.